Myslím

Osud

Věříte na osud?

Moje teorie zní, že něco jako osud existuje. Myslím si, že však, že je daný cíl a několik styčných bodů, kterými v životě musíte projí, ale jakou cestu si proto zvolíte je jen a jen na vás.
Ale které body mohou být tak významné, že jsou dané dopředu? Děti, místo, kde budete žít, osudový partner, kterého v životě prostě musíte potkat čí způsob vaší smrti? Podle mě jsou to tyto body a asi i pár dalších, které mě nenapadly.

[fruitful_dbox] Jsem jen figurka ve hře osudu[/fruitful_dbox]
Sama za sebe mohu říct, že se mi občas zdá, že se můj život žije sám a já se jen jako hrací figurka posunuji z políčka na políčko, podle toho, co zrovna padne na kostce osudu, aniž bych to mohla nějak významněji ovlivnit.

Před cca 5ti lety jsem hrozně chtěla žít v Brně, strašně mě to sem táhlo a dokonce jsem kdysi naprosto vážně prohlásila, že mám pocit, jako by na mě v Brně čekal můj osud. Tenkrát jsem ale skončila na VŠ v Budějkách a strávila tam dva roky. Potom, když jsem si uvědomila, že nechci strávit budoucnost v oboru, který studuji, přesunula jsem se do Brna, ale už to pro mě nebylo nijak důležité, pnutí a pocit osudovosti zmizely.

Strávila jsem Brně rok, pak jsem začala chodit s VB a Brno se pro mě stalo jen otravnou překážkou v našem vztahu, přesunula jsem se tedy zpět na Vysočinu a ačkoliv jsem občas Brno navrhovala jako velké město, ke kterému bychom se mohli přesunou (VB zase prosazoval Prahu) už pro mě Brno žádný velký význam nemělo.

 
Pak jsme se s VB rozešli a já potřebovala pryč. Volba padla na Brno, neměla jsem kam jinam jít a tak se z Brna stalo moje vyhnanství. Bez sebemenší námahy a více méně náhodou jsem zde získala brigádu, která se nakonec změnila v HPP a já zůstávám v Brně. Pořád se na Vysočinu sice vracím ve čtvrtek večer a v neděli večer odjíždím, ale to zřejmě brzo skončí. Jednak jsou moje volné pátky v ohrožení a i když se mi je podaří si udržet, jak doufám, proč se mám vracet na Vysočinu?

 
Nesnáším být v bytě s mamkou a bráchou, je tam jen řev, nervy a stres a u VBho už asi nebudu moc být. Nepřijde mi to správné a navíc mi to svým způsobem přijde i dost ponižující. Náš vztah už je definitivně u konce. Pro mě zase začali existovat ostatní muži a jeden se mi navíc dost líbí a často nad ním přemýšlím tzn. už ne nad VB, ale nad ním.

 
Tzn. přes všechny překážky mě osud nakonec sám dovedl do Brna a zafixoval tady. Zatím nevím proč ani na jak dlouho (už začínám zvažovat návrat na Vysočinu), vím jen to, že já jsem o to absolutně neusilovala a že jsem se do Brna dostala víceméně náhodou, naprosto bez vlastní iniciativy. Jako by mi někdo umetal cestičku, aby to šlo podle jeho plánů. Kdo?

 
Třeba právě ten Osud…

 

 

8 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *