Osel a stín aneb satira na satiru

Nedávno jsem byla nucena rozebrat několik děl povinné četby. A protože si myslím, že se mi jevy některých děl povedlo rozpitvat dost dobře, rozhodla jsem se, se o ně s Vámi podělit.

J. Voskovec a J. Werich – Osel a stín

Nemístnost dějového prostředí a nucené vtipy

Osel a stín je satirické dílko posmívající se měšťanské společnosti.
Nevím, jakému čtenáři je dílo určené, ale rozhodně to nejsem já. Domnívám se, že satira má být vtipná a čtenář se při ní bavit. Nikoliv nevěřícně nadzvedat obočí a do éteru pronášet otázku, zda to autoři skutečně myslí vážně a za koho považují čtenáře, kterému mají odvahu takovéto „dílo“ naservírovat.
Děj se odehrává ve starověkém Řecku, avšak ve skutečnosti se jedná jen maloměšťácké problémy přenesené do starověkého Řecka, autoři ale vůbec nepřizpůsobili děj době a místu, ve kterém se odehrává. V Řecku tak mají radnici, rádio a dokonce i Prahu. Jako čtenáře mne takový přístup až uráží a právě proto se těmito nemístnými jevy hodlám zabývat.
“ To se připozdilo… hodina odchodu.
Že bychom zašli na dršťkovou polévku?
V tržnici již otvírají.
Jé, to bude psina. Pojď s námi Hekatombo.“
Dršková polévka! Tradiční uherská polévka a běžné jídlo českých občanů. Nikoliv ale pokrm, který by měl mít své místo ve starověkém Řecku. Dotýká se mne, že se autoři ani nepokusili se řeckou atmosféru přiblížit uvedením řeckého jídla např. gyros, ryby s olivovým olejem a sýrem, kozí pečení apod.
„Vím já? Chtěli na trh, jsou na trhu. Vystupovat.
To jsme zase píchli zadní kopyto?
Ty zavazadla dolů, né?“
„To se ví, někdy se stane, že i ten nejpořádnější peníze zapomene. Mému jednomu známému zubaři se taky stala příhoda. Vzal si taxivosla a jel si na trh pro peníze od pacientů, malér, pacienti na trhu nebyli a on neměl ani z čeho zaplatit oslaře…“
Taxivoslos, kombinace slov taxíka a osla. Jednoduchá slovní hříčka v dnešní době patřící do mateřských škol, ovšem ve 2. polovině 20. století byla zjevně považována za vrchol vtipnosti. Čtenář se opět může jen pozastavit nad tím, proč se autoři obtěžovali hru situovat do starověkého Řecka, když v ní mají taxi(voslos).
„Pane rado, já mám osla, ten má stín já chci pronajmout.
Vy to rozhodnete, pane rado. Že stín patří každému?“
Pan rada? Klasické měšťácké oslovení a najednou ho slyšíme i z úst starověkého Řeka. Řecko za dobu svého vývoje prošlo několika politickými styly vládnutí, přesto jsem ale přesvědčena, že oslovení „pane rado“ za celé tisíce let nezaznělo z úst jediného staro Řeka.
A mezitím ruce nemají co dělat a tak z roztržitosti lejou do vína vodu.
Ano. Podle toho je největší civilizace v Praze, protože víno tu není k pití.“
Umístění Prahy do starověkého Řecka považuji za vrchol celé hry! Dodržet alespoň správné označení Řeckého hlavního města – Athén, by přece mysl čtenářů a diváků tolik nezatížilo a pokud jsou si autoři vzděláním svých čtenářů skutečně tak nejistí, mohli jim v textu napovědět, vsunutím informace, e Athény jsou hlavní město. Např. Podle toho je největší civilizace v Athénách, našem krásném hlavním městě, kolébce dobra i zla, protože víno tu není k pití…
„To je můj nový kuchař. Táhněte!
Já myslel, že jste nechal otevřené rádio…!
To jsi moc pěkně zazpívala…“
Rádio! První veřejnou demonstraci rádia předvedl roku 1893 Nikola Tesla a starověké jinak také antické Řecko, zaniklo rozmachem křesťanství, rok můžeme hrubým odhadem určit jako rok 0, v každém případě od sebe obě události dělí více než osmnáct století.
„Ach tak, to vy jste ten nový sluha?
Aha… ano. Sluha Mojmír Nový.
No, proto jsem Vás neměla vidět. Jste těžký atlet?
Ani ne tak atlet, jako těžký. Milostpaní, já se vás na něco zeptám.“
Ta jména! Jakoby nestačilo, že čtenář musí snášet jméno Synekdocha, které jak jsem zjistila po prozkoumání řeckého kalendáře není řecké jméno, ale jak jako osoba studující literaturu vím, tak synekdocha je druhem metonymie, kdy je celek pojmenován označením části, tato „záměna“ mi živě připomíná situaci, které jsem kdysi byl svědkem: Dítě ze zvláštní školy nadávalo ostatním tím, že po nich pokřikovalo „Bosno a Hercegovino“. Stejně jako autoři užilo dítě slovo, které jim přišlo pro danou situaci vhodné, aniž by se pídilo po jeho skutečném významu. Toto opomenutí můžeme prominout, mentálně zasaženému chlapci, nikoliv však známým a slavným spisovatelům a hercům, jako zcela bez pochyby páni Voskovec a Werich jsou.
Jméno Mojmír Nový, už dodalo všemu jen korunu. Když se u ostatních postav autoři obtěžovali s vymýšlením nesmyslných, ale řecky znějících jmen, proč to neudělali i u jména sluhy?
Ostatní jména:
Hekatomba = „hromadná oběť velkého počtu dobytčat (původně sta) u starých Řeků„, u tohoto jména alespoň najdeme inspiraci v řecké kultuře.
Rekordikles = postava muže, sportovce usilující o překonávání rekordů, odtud je zřejmě odvozeno jméno rekorddikles.
Kontokorentos = zámožný majitel líhní otroků. Jméno alespoň odpovídá jeho charakteru. Kontokorent (běžný účet) – os(bžná koncovka řeckých jmen)
Hippodromos = Jméno opět nijak nesouvisící ani s dějem ani s Řeckem. Hipodromy (zábavní podniky s kolotoči a skluzavkami) – os (běžná koncovka řeckých jmen).
Celou hrou jsem byla velice zklamána, vždy jsem očekávala, že až se seznámím s dílem Voskovce a Wericha budu stejně pobavená a nadšená, jako většina jejich čtenářů. Místo toho jsem objevila dětinské a trapné vtípky, kritiku společnosti natolik zjevnou, že jsem nemohla uvěřit svým očím… podobnými příběhy, jsem byla rodiči připravována na narození mladšího bratra, >> naše situace převedena do jiného prostředí, např. říše zvířat, jenže mně v té době byly tři roky…
Ať se na to dívám z kteréhokoliv možného směru, stále nechápu onu věhlasnost pánů Voskovce a Wericha. Pevně ale doufám, že je to způsobeno tím, že jsem zatím neobjevila „správný“ pohled na jejich tvorbu a nikoliv tím, že bych měla pravdu a jejich tvora byl skutečně tak mělká, primitivní a jednoduchá.
VOSKOVEC, Jiří a Jan WERICH. Osel a stín. Praha: Československý spisovatel, 1965.
Únor 2016

2 komentáře: „Osel a stín aneb satira na satiru

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *