O rozhodnutích

Uděláte rozhodnutí a zapřisáhnete se, že jej neporušíte. Znáte to? Ono je to vlastně dost naprd…

Poslední dobou se mi všechno sype, ale fakt, že jo. Nic mě nebaví, nic nemá smysl, můj životní cíl posledních pěti let „žít šťastně až do smrti s VB a našimi dětmi“ leží v prachu, kam jsem ho sama pohřbila a nic podobného významu na obzoru není. Nemám žádné zakázky, Ciri skoro nevídám, Fotograf nemá zájem a já nevím jestli jsem ho měla já (ok, tak možná trochu), ale vím, že jeho nezájem mě fakt sere (recept na průser, ještě že bydlí 300 km ode mě), prostě to všechno stojí tak nějak za starou bačkoru. Dokonce ani psát mě nebaví. Když náhodou zavadím o práci, seru se s normostranou celý den a hnusí se mi to. Už ani na blog skoro nepíšu, nemám slinu. Jsem napjatá, podrážděná, motám se v kruhu a nevím, jak z toho ven…

Ale tohle měl být vlastně článek o rozhodnutích, ne že si budu vykecávat, jak stojí všechno za prd. Ale když ono je to fakt na hovno…

Co je podstatou tohohle článku je rozhodnutí. Jedno z porozchodových, které jsem učinila a byla jsem naprosto odhodlaná ho neporušit.

Už nebudu u VBho přespávat, když tam není. Nechci ležet v jeho posteli, v jeho pokoji, v jeho baráku, obklopená jeho věcmi a rodinou…

Vydržela jsem to tři měsíce. 

Září, říjen, listopad… mučilo mě, že už nikdy nebudu spát s Cirounkem v náručí, zašitá na místě, které mi v posledních třech letech bylo nejvíc domovem a kde jsem dokázala vypnout.

Ale rozhodla jsem se a s Ciri byl VB, takže i když se o ní staral mizerně a byl od rána do noci v práci, ona byla šťastná, že má pánička u sebe a já bylá šťastná, že ona je šťastná. Víc jsem nechtěla.

Idylka samozřejmě dlouho nevydržela. VB musel pracovně na tři týdny pryč. Slíbila jsem, že se na pár dní v týdnu zastavím a Ciri vezmu na procházku.

Jasně, je to VBho problém, ale on to prostě nijak uspokojivě nevyřeší a jeho matka ji venčí bez vodítka v Ciri jí vlítla pod auto. Minulo ji o pár centimetrů. Kdyby se jí něco stalo, zatímco já jsem se válela na pokoji v Brně, nikdy bych si to neodpustila, i když by to moje vina nebyla.

První týden jsem tedy s mojí matkou těžce vyobchodovala, že budu přespávat u ní. Znamenalo to pro mě dorazit nejpozději do desíti večer a ráno v půl šestý vypadnout. Dala jsem to, protože jsem řekla, že u VBho už spát nebudu. Nepřesvědčila mě ani Ciri, která po mém odchodu zoufale kňučela u dveří a volala mě, ani matčin řev kvůli vymyšleným proviněním nebo proto, že jsem si namazala krajíc chleba a nezeptala jsem se. Prostě jsem řekla, že u něj už spát nebudu!

Dnes začal druhý týden hlídání. Původně jsem plánovala, že budu jezdit za Ciri z Vyhnanství od táty a budu si užívat peklo tam, jenže dneska jsou čerti. Večer řevu, cizích lidí a výbuch petard. Ciri se petard bojí! Nenechám jí samotnou! Co když jí budou venčit bez vodítka a někde to bouchne, ona v panice uteče…

 

… a zmrzne, jsme na Vysočině!
… přejede jí auto, není po tmě vidět!
… někdo jí něco udělá, je to přece „bojové plemeno“!

A pak to na mě vyskočilo na FB. Ráda si namlouvám, že se mi citáty z Reinkarnacia.sk zobrazují, aby mě posunuly v životě dál, vzhledem k mé aktuální situaci.

Seru na to!

Včera jsem měla na bytě v Brně apokalypsu, díky které jsem si uvědomila, že moje romantické city k VB jsou pryč. Během jednoho dne jsem se musela zbavit hned dvou pozůstatků našeho vztahu, které jsem si tajně schovávala. A nic to se mnou neudělalo.

Takže můžu spát v jeho posteli a neublíží mi to.

A co si celé měsíce přeju ze všeho nejvíc?

Ještě alespoň jednu noc, kdy mi bude Ciroušová spát v náručí, pod peřinou, na peřině, na krku… prostě u mě.

Proč bych si to vlastně neměla dopřát? Kvůli komu, kvůli čemu?

 

Teď ležím ve VBho posteli, na matraci, kterou jsem před lety sama vybrala (a je sakra dobrá!), pod peřinou mi u nohou leží chrupkající Ciri a hřeje jako kamínka. Mám v sobě dvě Frisca a to věčné napětí a všudypřítomný stres, který mě poslední dobou tak sžírá je pryč. Jsem naprosto uvolněná a v pohodě. Dokonce můžu i psát!

Nehodlám řešit, co bude zítra a pozítří a že jednou skutečně přijde poslední noc, kterou s Ciri strávím. Užívám si tady a teď a zítřek budu řešit až přijde. 

A moudro na závěr?

Netrvejte zbytečně na svých rozhodnutích, jen proto, že jste je udělali. Každý se může splést a když vám vaše rozhodnutí nevyhovuje, tak ho změňte! 

 

3 komentáře: „O rozhodnutích

  • 6.12.2018 (15:22)
    Permalink

    Poslední dobou se tak nějak sere moc věcí, poslední zhruba měsíc je celkem jízda, očista vztahů, vylívání emocí, otevírání starých ran. Tak to tvoje „na hovno“ bude možná součástí toho všeho. Drž se 🙂

    A jen tak mě napadá, celkem často čtu o tvém vztahu k tomu pejskovi, k Ciri, proč si ji nemůžeš vzít? Nemohla bys to nějak s VB zařídit? Když na ni stejně nemá často čas? Neulevilo by se tobě, psovi a vlastně tak nějak všem?

    Reagovat
  • 6.12.2018 (20:22)
    Permalink

    Letošek byl solidně na hovno pro strašnou spoustu lidí, co znám, a ani pro mě to nebyla zrovna pohodička. Zvláštní.

    Milovat cizí zvíře víc, než ho miluje majitel, to taky dobře znám. Kdykoli jedu pracovat do Anglie, starám se tam o zvířata boháčů, kteří si je koupili spíš kvůli společenskému očekávání než čemukoli jinému. Mají je jako drahé auto nebo bazén, prostě proto, že na to mají. A pak přijdu já, dostanu je na starost a okamžitě to jsou moje děti. Drží mě při smyslech, dávají smysl mýmu životu, a pak najednou přijde doba odjet a to prostě nejde přežít bez zlomenýho srdce, nejspíš na obou stranách. Na druhou stranu si myslím, že to zvíře si bude pamatovat každou tu krásnou společnou chvilku a že to je to důležitý. Neni v našich silách postarat se, aby se každý to zvíře, do kterýho se zamilujeme, mělo po zbytek života jako v bavlnce. My můžeme někdy udělat jen to, že mu dáme všechno ze sebe, dokud můžeme. A to taky stačí.

    Reagovat
  • 6.12.2018 (21:30)
    Permalink

    Veľká pravda je, že rozhodnutia treba meniť ak by to malo byť aj v poslednej sekunde. Niekedy je to ozaj správne. Prajem ti aby sa stará bačkora čoskoro zmenila na naleštenú novú topánočku 🙂

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *