O nové práci a pití kafe

Život je plný změn, na druhou stranu existují věci, které se nezmění nikdy…

Asi jsem nezmínila, že po zhroucení mého života (ne, to není přehnané) se mi začala smůla lepit na paty. Skutečně, do čehokoliv jsem se pustila, to se nepovedlo. Vyšla jsem ven bez deštníku, přihnala se nečekaná průtrž, autobusy, ve kterých jsem jela se sekaly v kolonách, vlaky, kterými jsem potřebovala jet přijížděly na jiné koleje, objevily se mi nečekané zdravotní problémy z kategorie banalita/velký problém. Jedna jediná věc, která se mi v té době podařila, kromě bydlení, které mi sice brácha závidí, ale zase tak ideální rozhodně není, je sehnání práce. Super práce!

Původně jsem na pohovor ani nechtěla jít. Byla jsem přesvědčená, že se jedná buď o podvod nebo o práci v call centru o což jsem neměl zájem. Ani už si nevzpomínám, proč jsem se to ráno zvedla z postele a nečekala, až konečně umřu, což byl v té době můj jediný program a vzhledem k oněm zdravotním potížím jsem si nevedla špatně (nepodceňujte sílu vůle!)

Nakonec jsem se ale zvedla a do oné nejmenované známé bankovní společnosti jsem vyrazila a práci, kupodivu bez jakýkoliv potíží, dostala. A víte, co je mojí pracovní náplní? Odepisování na příchozí emaily od klientů nic víc, nic míň. Což znamená, že když nechodí maily (např. dnes je neděle a já za celé čtyři hodiny, co jsem v zatím v práci, odepsala na 4 maily, přičemž každý byl záležitost na max. 5 minut.) Ve zbylém čase mám volno. Takže, můžu být na netu a surfovat, což je přesně to čemu bych se věnovala doma a tak trávím většinu času, na druhou stranu jsem v práci a tak mám přece jen nutkání něco dělat, což v mém případě vede k tvorbě pro blog. Většina článků je z blogu už sice přetažená, ale stále je ještě mnoho povídek, které čekají na remake a nové články stále přibývají.

Kromě perfektní pracovní náplně máme v práci i velmi vstřícné prostředí k zaměstnancům. Máme tu malou tělocvičnu s žebřinami, koutky s křesly s vysokými opěradly, kam se můžete zavrtat, když máte zrovna všech dost, velkou kuchyň s konvicemi, mikrovlnkami, velikánkou ledničkou, automatem na vodu a malým automatem na horké nápoje za zvýhodněné ceny.

Ten automat jsem objevila včera. Udělala jsem si pracovní víkend, jenže celého hodiny nepřichází jediný mail a já jsem na celé obrovské „open space“ ploše sama, takže jsem to využila k průzkumu, ke kterému patřilo i vyzkoušení automatu. Za čtyři koruny mi z něj do skleničky natekla ta nejlepší horká čokoláda, jakou jsem kdy pila a na které jsem se velmi rychle stala závislá, takže jsem si přísně stanovila jedna dopoledne, jedna odpoledne a zbytek dne kolem sladkého ani neprojdu! Dneska jsem ale zaznamenala, že přístroj nabízí také nápoj expresso čokoládu.

Mám nízký tlak, ale kafe hrozně nesnáším a přijdu si proto trochu hloupě (zejména, když mě obklopují jedinci, kteří zvou zásadně na kafe) takže se pořád snažím najít nějakou alternativu, kterou bych mohla u počítače pít, nosit v šalině v termosce a tvářit se u toho důležitě. Tak jsem se rozhodla nápoj vyzkoušet. Po vhození mincí mi nejdříve mi do skleničky napadala pořádná hromádka cukru, nastavila jsem si maximální množství, abych eliminovala hnusnou hořkou chuť, pak se tam vyšplíchl malý panák kávy a následovala pořádná dávka mojí oblíbené čokolády.

Jo, to bude ok a konečně budu schopná do sebe nějakou formou dostat ten „kouzelný dospělácký nápoj.“

Ohoho! Zvládla jsem vypít asi tři polívkové lžíce, pak jsem skelničku několik minut smutně a znechuceně pozorovala a nakonec její obsah skončil tam, jako každá káva, kterou se pokusím vypít – ve výlevce dřezu.

Vážení, já nikdy v životě nepochopím, co na tom hnusu lidé mají. Neskutečně to smrdí, je to kysele hořké, potahuje to zuby, přispívá to ke vzniku vředů a vzbuzuje to v lidech závislost. Vysvětlete mi, proboha, proč to někdo pije?!

Takže ačkoliv už jsem velká holka, co si našla super brigádu, která má zatím jedinou nevýhodu a to, že má hodně málo směn, což by se mělo v nejbližší době prý zlepšit, u společnosti, kde bych se ráda uchytila natrvalo. A hodlám učinit ještě další životní krok, čímž nemyslím ukončení studia, to už u mě asi nikoho nepřekvapuje (já bych titul sice ráda a moc, ale přece jen musím v daném oboru vidět alespoň minimální smysl), jsou věci, které se nikdy nezmění. Nenávidím pití kafe a nesnáším, když smrdí z lidí a hrnků v mém okolí!

4 komentáře: „O nové práci a pití kafe

  • 23.5.2016 (4:33)
    Permalink

    😀 Tak to bysme kamarádky být nemohly 😀 Ani kolegyně v jednom kanclu 😀 😀 😀 Hele, sice nevím, jak je to v kterém městě, ale DHL pořád bere lidi (hlavně v Pohořelicích u Brna) 🙂

    Reagovat
    • 23.5.2016 (6:35)
      Permalink

      Já vím, ty kafe zbožňuješ 🙂 Ale vážně netuším, co na tom máš 🙂

      Reagovat
  • 24.5.2016 (11:08)
    Permalink

    Já jsem sice ještě student, a tak nemohu zde psát žádné zážitky ze svého pracovního prostředí, nicméně i já nemám rád kafe. Jednou jsem to zkusil a hned po prvním doušku jsem to vylil. Také nedokáži pochopit co na tom ti lidé mají – je to hnusné a odporné. Já místo toho raději piji čaj (Earl Grey) nebo tak jako ty – horkou čokoládu. Mňam!

    Reagovat
    • 24.5.2016 (14:22)
      Permalink

      Horká čokoládaje nejepší! 🙂

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *