Nový domov

domovAno, hned na úvod přiznám, že mne velice mrzí, že nebyla volná adresa, antea.cz, na druhou stranu anteabloguje.cz také není špatné a v podstatě ten název přesně odpovídá tomu, co tu vlastně dělám – bloguju.

Nevím, zda má smysl ještě se nějak představovat (ráda si namlouvám, že jméno Antea už není úplně neznámé), ale mi velice záleží na mém soukromí a navíc nemám ráda představovací články, takže pokud Vás zajímám, odkazuji Vás na mé články, tak se o mně dozvíte daleko více než bych Vám o sobě byla schopná říct já.

Asi bych měla vysvětlit proč si myslím, že jméno Antea není neznámé. Protože pod ním na internetu působím už deset let. Přijde mi to neuvěřitelné, deset dlouhých let jsem Anteou, v průběhu let jsem si vyzkoušela i jiné přezdívky, ale před pár lety jsem si definitivně uvědomila, že Antea jsem byla, Antea jsem a Antea budu, je to součástí mě a popírat to, hledat si jiné přezdívky, znamená vzdávat se kusu svého já a to nechci.

Můj blog je součástí mě a nedovedu si představit, že bych se ho kdy vzdala, ale má pro mě další a snad ještě podstatnější význam. Založení blogu byl jeden ze splněných snů. Byl to jeden z těch velkých, život měnících snů, kdy toužíte po něčem co se Vám zdá nemožné. Netušila jsem nic o programování, doma jsme ještě ani neměli zavedený neomezený internet, byla jsem na základce a věřila jsem, že maminka má vždycky pravdu… a najednou se objevila obrovská touha – mít blog, místo, kde budu psát povídky, tehdy inspirované Harry Potterem, a kde mě budou lidé obdivovat (skromnost nebyla nikdy moje silná stránka)... ale zdálo se to nemožné, nikdo mé přání nebral vážně, nikdo mi nebyl schopen pomoc, naopak dospělé, neinformované okolí se bálo že si mě „vyčíhá nějaký úchyl, unesou mě, zneužijí mi údaje… apod.“

Nedokážu popsat, jak velké vítězství pro mě bylo, když jsem po měsících příprav a získávání informací, zatnula zuby, dala se do díla a sama, naprosto sama jsem 26.4.2006 stvořila blog Antea.blog.cz. Mé vítězství a euforie se nedá slovy popsat, bylo to jako dostat se ven z krabice, překročila jsem jakousi pomyslnou čáru a vykročila jsem na cestu vlastního života. Už jsem nešla cestou mojí mamky, kterou jsem coby její dítě následovala, ale měla jsem svojí vlastní!

 

1 komentář: „Nový domov

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *