Cestování

Norsko – v Hillestad to není růžové

Strávit parádní měsíc v Norsku znělo jako super plán. Bohužel se ukázalo, že zrealizovat ho, aby byl opravdu parádní je kapku těžší, než jsem čekala. Můj pobyt v norské vesnici Hillestad opravdu nepatří k těm povedeným.

Můj čas strávený na první farmě se nachýlil ke konci a nastal a se rozhodnout co dál. Nakonec jsme se s parťačkou rozdělily. Ji čekala cesta do Švédska a já se vydala do 300 km vzdáleného Hillestadu. Poprvé úplně sama s mým orientačním nesmyslem a angličtinou ve stylu pomocné školy. Byla to pro mě životní výzva, protože norský dopravní systém je nejen drahý, ale i dost chaotický. Nakonec jsem ale dopadla na výbornou. Využila jsem stránky vy.no a aplikaci Moovit a našla jsem tak všechny potřebná spojení.

  • Busem z Tretternu do Lilehameru.
  • Vlakem z Lilehammeru do Drammenu.
  • Vlakem z Drammenu do Sande.
    Pak dvou hodinová čekačka na domácího a odvoz do Hillestad.

Na Norsku je super to, že pro Nory je angličtina naprosto přirozený jazyk díky tomu, že v televizi nemají norský dabing. Filmy jim běží v angličtině s norskými titulky. Norům tak angličtina přirozeně přejde do krve a nemají nejmenší problém přepínat z norštiny do angličtiny. To samé platí i pro stránky. Nemusíte se bát. V 90 % je na stánkách vždy možnost přepnutí do angličtiny. Díky tomu jsem taky byla schopná si dohledat všechny potřebné spoje.

Co se týče dopravy, tak jako turista ohromně oceňuji možnost, platit jízdenku u řidiče v autobuse platební kartou. V Norsku se dá kartou platit opravdu všude a já už jsem v Norsku podruhé bez jediné norské koruny v hotovosti.

728x90Dala jsem to!

I přes jeden vypjatý okamžik, kdy se ukázalo, že jedu ve vlaku bez platného jízdního dokladu, jsem se dostala až na vlakovou stanici Sande. Bohužel se ukázalo, že to za to nestálo.

 

Dům plný špíny a bordelu, obézní domácí mající jen samá nezdravá jídla a spousta práce. Ta práce!! Podle dohody jsem měla pracovat 4-5 hodin denně a místo toho  vstávám v 6:00 a osm hodin lítám po prudkých stráních s těžkým křoviňákem. Nedávám to. Několikrát jsem spadla mezi kameny a je zázrak, že kromě nohou plných modřin se mi nic vážnějšího nestalo. Na druhou stranu jsem ale překvapená, že se opravdu dokážu dorozumět a hlavně jsem neskutečně šťastná, že odtud brzo odejdu a nemusím tuhle práci dělat dlouhodobě nebo dokonce celý život. Jsem šťastný člověk!

 

 

Navíc i to, že odtud budu moc odejít je výhra. Kousek od domu je vodní plocha, kterou bagrují. Smrad z toho bahna je nepopsatelný a prostupuje celým domem. Nejsem zhýčkaná slečinka, ale tohle je fakt nepříjemné. Ačkoliv pohled na tu hladinu je to nejhezčí co jsem v Hillestad viděla.

Do toho se ale přidaly špatné zprávy… On nemá zájem, mně by podle domluvy mělo čekat ještě několik dní téhle příšerné díře, ale možná i víc, protože nemám kam jinam pak jít, ubytování je v Norsku hodně drahé, letenky domů jsou fakt komplikované a letadlo letí jen jednou za několik dní a ještě špatné zprávy z domova. Prostě teď mi dobrodružství zrovna ukazuje svou odvrácenou tvář a je otázka, co mám dělat? Letět nebo se vrátit domů do covidového šílenství plného strachu a omezení?  Co byste na mém místě udělali vy?

 

Pro nacítění severské atmosféry zkuste Krev na sněhu.

 

P.S. Úvodní fotka je to nejhezčí, co se mi na tomhle místě podařilo vyfotit. Trvalo 5 dní než jsem to jezero uviděla za světla. Je to moc hezký pohled, ale přišel příliš pozdě, aby změnil můj názor na tohle místo. Ale rozhodně nad WorkAway nelámu hůl. Příště to určitě vyjde lépe! 🙂

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *