Cestování

Norsko – Tak jsem to fakt udělala

Když jsem minule psala o svém nápadu vyrazit za hranice. Myslela jsem to sice vážně, ale od myšlení ke skutkům je celkem daleko. A asi jsem ani moc nevěřila, že bych to skutečně udělala. Vždyť teď máme dobou covidovou a Norsko je tak daleko…

A přesto sedím tady v Mageli gardu 30 km od Lillestrøm v Norsku. Sedím na farmě. Moje spolucestující, kterou jsem potkala před pár dny na FB a do Norska jsme vyrazily společně, připravuje večeři. Naproti mně u stolu sedí kluk z Pardubic s neskutečně milým úsměvem, díky kterému jsme sem dostaly. Když mi sám od sebe nabídl pomoc, nemohla jsem tomu uvěřit. Pak u stolu sedí ještě dva kluci z Francie. Oba tmavovlasí a tak hubení, že by člověk nevěřil, že je nohy unesou. 🙂

Jsem tu už pár dní. Je to moje první zkušenost s WorkAway a rozhodně stojí za to. Norsko je moje srdcovka a tahle cesta byla přesně to, co jsem potřebovala.

Už jsem si vyzkoušela sběr kamenů na zmrzlém poli, které byly skoro těžší než já. Dokud totiž není Norsko pod sněhem, tak je to podzim, bez ohledu na to, jak moc zmrzlá zem je. 😀 Byla jsem překvapená náročností práce i časem, který jsme na poli strávili. Počítala jsem tak 4-5 hodin lehké výpomoci, ale tohle bylo cca 7 a ještě pořádná dřina. Naštěstí se ukázalo, že to byl jen výjimečně náročný den. Další dny jsme poklidně stahovali igelitové obaly ze staré siláže. Byla to jednoduchá práce, kterou komplikovaly jen přimrzlé igelity k senu a smrad z rozkládající se slámy. Ale ani tady se mi dobrodružství nevyhnulo a na výmolech jsme se málem převrátili s traktorem.

Ten okamžik, kdy vidíte, jak se vám předek traktoru váhavě, ale přesto nesmlouvavě odlepuje od země, jak ho tíha nákladu vzadu táhne k zemi, hned tak nezapomenu. Ne kvůli strachu, ten jsem ani nestihla. Spíš ten ohromující pocit, vlastní bezmocnosti. Nebylo vůbec nic, co bychom mohli udělat, naše váha, byla proti váze traktoru naprosto nepatrná. Nezbylo nám teda nic jiného než zadržet dech a doufat, že si předek zase sedne na zem… A pak si to se staženýma půlkama ještě párkrát zopakovat… 😀

Za ty výhledy to stojí 🙂

A zřejmě jsem od přírody nadaný člověk na různé maléry, protože jeden den, jsem pomáhala našemu norskému farmáři otvírat staré dveře na petlici a jak jsme oba zabrali, tak ta železná petlice vylítla… a zastavila se mi až o obličej. Bylo neskutečné štěstí, že jsem zrovna mlčela a ani se neusmívala, protože jinak by mi vyrazila zub. Takhle mi jen narazila ret a za pár hodin jsem o tom už nevěděla.

A to všechno není všechno. V dalším článku vám prozradím, jak jsme v Norsku musely na covid testy a já málem podpálila našemu farmáři kuchyň 😀

 

 

Závěrem mám jedno moudro, které jsem si tady uvědomila. Stejně jako neexistuje špatné počasí, ale jen špatné oblečení tak stejně tak neexistuje špatný čas na cestování. A nejvíce se to projevuje právě teď v době covidové. Vycestovat můžete kdykoliv jen to chce občas trochu větší přípravu…  Jak obrovskou pravdu měl nápis, který byl na stěně naší první norské chatky – život nečeká

 

Na zkrácení doby v letadle doporučuji nějakou dobro audioknihu. Mně se teď líbí Malé ženy.

3 komentáře

  • Vlasta Řenčová

    Naprosto souhlasím, že něco chtít a něco realizovat je docela různá činnost a velký respekt, že ses do toho pustila a že jsi opravdu dokázala vycestovat a zabydlet se za hranicemi. Mně se to povedlo také, ale ne tak daleko (jsem jen v Německu) a taky jsem to udělala v létě 2019, když byl svět ještě normální a domů jsem to měla pořád tři hodiny autem. 😀

    Přeji ti hodně štěstí, zážitků a krásných chvil. <3

    • Antea

      Moc děkuju 🙂 Já u zatím ještě moc zabydlená nejsem. Jsem tu teprve týden, ale jsem si jistá, že to bylo správné rozhodnutí. Sice je to od ČR docela daleko, ale to vyřeší pár hodin v letadle 🙂
      Teď mě za pár dní čeká nové místo na bydlení a dál se uvidí 🙂

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *