Osobně o sobě

Napiš o tom…

Všude kolem mě jsou lidé, kteří hodnotí, co dělám, jak to dělám, co si říkám, co si myslím a jsou neochvějně přesvědčení, že mají pravdu. Co máte dělat s člověkem, se kterým jdete náhodou na nákup a on Vás prakticky u každé potraviny poučuje, co si musíte zkontrolovat na zadní straně výrobku?

Nezajímá ho, že tuhle věc kupujete roky, tamtu prostě chcete a táhle ty informace Vás jednoduše nezajímají, protože na to nekladete důraz… Ne, ne, ne on mají pravdu! Takže moje reakce je taková, že s úsměvem přitakávám, abych se vyhnula diskuzím, protože hovor s takovýmhle člověkem je absolutní ztrátou času a nervů. To co dávám do košíku, tam dávám nenápadně a to co nechc stejně nenápadně vyndavám a celou dobu odpočítám sekundy do doby, kdy se konečně rozloučíme.

Proto tak moc před každým tajím svůj blog. Nehodlám si od nich diktovat články (za větu „napiš o tom“ bych zabíjela!) a nemusím poslouchat jejich reakce a mimózní připomínky na mé názory: Podle pořekadel jsou býložravá zvířata považována za hloupá? Holka, já bych chtěla mít tolik času co ty, abych mohla řešit takové kraviny… Ty by sis raději nechala ukrást nový mobil než ten starý? Ty si fakt… divná!

 

Víte, já už k tomu v podstatě nemám co bych dodala. Snad jen doufám, že budu mít jednou dost peněz, abych měla vlastní bydlení a mohla si koupit psa. Nemyslím si totiž, že  bych byla přehnaně kritická, ale že lidé jsou opravdu tak zlí a blbí, jak se jeví…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *