Na Větrné hůrce – moje dojmy

Na Větrné hůrce je zajímavá a komplikovaná kniha. Jedná se o příběh absolutní lidské lásky sahající až za hrob a také vše pohlcující nenávisti.

 

nvhPostavy tu jsou velmi dobře vykreslené, ale je těžké mít nějakou skutečně rád, protože se vesměs jedná o zavrženíhodné osoby. Jako hlavní záporák je líčen Heactliff, ale on je jen oběť lidské zloby. Kdo by se v takovém prostředí, v jakém vyrůstal on, nepokřivil?!

Naopak Hinley a Kateřina Ernshawovi, to byli záporáci k pohledání, zlí, krutí, sebestřední… Na druhou stranu je kniha spravedlivá, každý dostane, co si zaslouží.

Hodně protivná je také hospodyně Nelly – vtírává drbna, ale nemůžeme o ní prohlásit, že by byla zlá. Jako bezmocný přihlížející sleduje, jak ostatní žijí své životy a ničí se navzájem, aniž by do toho měla skutečnou šanci zasáhnout.

 

A když je řeč o protivných postavách nesmím zapomenout na Isabellu Lintonovou. Rozmazlenou a zhýčkanou mladou slečinku, která si umane, že Heactliffa miluje a žádnými dobře míněnými radami si svou dětinskou posedlost nechá vymluvit.

 

Opravdu lze Heactlifovi tolik vyčítat, že využil příležitost?

 

„Opustila domov ze zaslepenosti,“ odpověděl. „Vykreslila si mě jako reka z románu a čekala od mého rytířského zbožňování, že s ní budu mít bezmeznou trpělivost. Skoro se na ni nemohu dívat jako na tvora se zdravým rozumem, protože si tak zarputile vytvářela fantastickou představu o mé povaze a jednala podle nesprávných dojmů, na kterých lpěla. Ale tuším, že mě už začíná poznávat.“

 

Celkový dojem z knihy je takový, že byla zvláštní. Líbila se mi, při čtení jsem se nemohla odtrhnout a dlouhou jsem nad ní přemýšlela, přesto ale zatím neplánuju přečíst si ji znovu, asi je to kniha, na kterou musí být správná nálada…

 

Další rozbory knihy Na Větrné hůrce

  • Filmy

5 komentářů: „Na Větrné hůrce – moje dojmy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *