Můj děda by mi řekl

Můj děda by mi řekl, že jsem koza májová… a upřímně vzato, měl by pravdu. Nakonec jsem to totiž nevydržela a odhalila jsem v práci existenci svého blogu….

 

Ale pěkně popořádku.

Jsem na nervy!

Můj život se hroutí!

Všechno co tvořilo můj život po rozchodu s VB mizí v nedohlednu.

31.8. bude má výpověď platná a s ní zmizí vše, co jsem vytvořila, celé mé dílo, důkaz mých schopností  – už totiž nebudu součástí týmu, který jsem vybudovala. A když pomineme, že stále nemám najitou práci a moje existence se tak může dostat do pěkného problému, tak to, co mi přijde nejhorší je to, že přijdu o ty lidi.

Normálně se na to snažím nemyslet, na to, jak bude vypadat můj život až nebudu součástí… Měla jsem totiž to štěstí, že jsem si poprvé v životě okolo sebe nashromáždila lidi, se kterými jsem vycházela a měla je ráda a snad ani já jim jsem nepřipadala vyloženě divná.  V každém případě to byli jedinní lidé, se kterými jsem komunikovala. Trvalo dlouho než jsem si na ně zvykla, ale právě to, že na mě nikdo netlačil a nešuškal si o mně a neodsuzoval mě, když jsme s ajťákem, co seděl naproti mně přes stůl pravidelně řešili problémy přes maily, mi umožnilo si v klidu zvyknout na ty lidi a postupně, když jsem se na to začala cítit, začít s nimi normálně komunikovat.

Pro mě je to nedocenitelné a to, že o to přijdu, mě děsí daleko víc než temná budoucnost bez práce.

 

Výpověď jsem dát musela a stojím si za ní. Kdybych se smířila s tím, co se tam děje a co „mi bylo provedeno“ nedokázala bych si vážit sama sebe, ale radost z toho nemám… z ničeho.

 

Dneska jsem byli s širokým týmem na pivu. Bylo to super! Už si ani nevzpomínám, kdy jsem byla venku s  přáteli/kamarády/známými, nevím jaké slovo je to správné, ale když matně počítám, tak to bude už cca 4 možná 5 let. 

Ten pocit, že vás někdo poslouchá, že jste plnohodnotná součást týmu a nikdo si na vás neukazuje a nešušká si, že jste divní (nebo to alepon dělá dost nenápadně)… opravdu to bylo báječné… ale já za 2 dny definitivně končím a kdo ví jestli nebudu muset za prací odejít i z Brna, kde jsem se v poslední době začala cítit doma…

[fruitful_dbox] Znovu o všechno přijdu? [/fruitful_dbox]

Je mi z toho všeho hrozně smutno. Nechci být zase sama… a přiznejme si, ať je to jakoliv smutné, že práce byla od rozchodu můj život a upřímně nechci si moc představovat, jak budu fungovat bez ní, když budu nucena čelit prázdnotě svého života.

 

Tahle nostalgie na mě ale padá až teď… posezení bylo parádní a když jsme se s jedním z ajťáků vraceli domů (bydlíme ve stejné ulici) tak jsme si povídali. Podrobněji a pravdivěji jsem mu vysvětlila proč odcházím, řeč se stočila k webům, které zvažuji dělat a on mi říkal o bezpečnostních problémech WP.

Docela mě vylekal (čti: málem mě ranila mrtvice), když mi říkal že tyto weby jsou snadno napadnutelné. Blog mám 11 let, je součástí mého života a nedovedu si představit, že bych o něj přišla. Doufala jsem, že moc dramatizuje a tak jsem pronesla něco, že mám web na WP už 2 roky a zatím žádný problém.

 

Tím jsem neplánovaně vzbudila pozornost. Vlastně ani netuším proč jsem to řekla. Možná podvědomá touha, aby tenhle blog někdo našel přečetl si ho a věděl, to co jsem možná nestačila říct a že jsem normální, jaký je můj život, co jsem dokázala a co mi v práci provedli.

 

Řekla jsem, že mě překvapuje, že na to v práci nepřišli, že jsem se vždy hrozně bála prozrazení, ale teď, že už je to v podstatě jedno, když stejně odcházím a že ho stejně nenajdou.

Je pravda, že po tom, co se propojily můj reálný a blogový život, je riziko odhalení vyšší, ale pořád je podle mě nepatrné.  Proto jsem se mohla s klidným srdcem zasmát a prohlásit, že ho stejně nenajdou.

Ne dokud mě nemají v přátelích na FB a to mě má jen jeden z nich a ne ten, co bude hlavně hledat 🙂

Navíc ten pocit hry s ohněm, když jsem to říkala. Miluju podobné výzvy, testování mých schopností apod. Dokázala jsem ten blog dobře utajit?

Přitom jen stačí, aby do vyhledávače zadali jedno z mých nejčastěji používaných slov – Cirounek a mají mě 🙂 Ale ačkoliv si myslím, že jsou chytří nemyslím si, že by mě poslouchali tak moc, aby si to jméno zapamatovali a propojili s mým blogem.

 

Možná to bylo zbytečně velké riziko, ješitnost podpořená 2 pivy, ale stálo mi to zato! Jít a nahlas vyslovit „mám 11 let web“ (schválně jsem nepoužila slovo blog, abych mu víc nenapověděla), začala jsem na něm pracovat ještě na základce a pořád ho mám…. Něco jsem vytvořila… Nejsem jen ten blbeček z práce, se kterým totálně vyjebali a o všchno ho připravili… Já mám něco, co jsem vytvořila, co jsem dokázala a i když to pro okolí nemá velkou cenu, tak pro mě ji to má obrovskou… Ale o tom, jakou cenu pro mě blog má, už jsem, myslím, kdysi psala…

 

Poslední 2 dny v práci budou emočně a psychicky náročné. Nejraději bych si vlezla pod peřinu a jen a jen brečela, jak už jsem strašně vyčerpaná, jak už dál nemůžu, jak si potřebuju odpočinout, být chvíli v klidu, bezpečí a mít se o koho opřít. Jenže to je právě ono. Já se nemám o koho opřít a tam mi nezbývá než na peřinu a pláč zapomenout, zatnou zuby a prostě se s tím životem rvát dál….

 

Další den, přinesl pokračování a zjištění, že Já prostě pokoj nedám…

5 komentářů: „Můj děda by mi řekl

  • 23.8.2017 (5:57)
    Permalink

    Když máš 11 let web, nebude to nic jiného než blog ☺ respektive to si myslím, že průměrně inteligentního sociálně zdatného člověka napadne ☺ Každopádně tu hru s ohněm chápu, aspoň nějaké vzrušení a rozptýlení … poslední dobou na tebe dost myslím a přeji ti (i si), abys něco v Brně našla nebo vyšlo to druhé oddělení 😊

    Reagovat
    • 23.8.2017 (7:02)
      Permalink

      Dik 🙂
      Druhe oddeleni nevyslo, ale moc me to neprekvapilo…
      Ted jsem se prepla a hledam si praci v Brne. Dospela jsem k nazoru, ze je to jedine misto, kde jsou lide se kterymi vychazim a ze si nebudu komplikovat zivot vic nez je nezbytne nutne. Uz takhle je to fakt na nic, takze aktualni verze je, ze se z Brna nehnu (a doufam, ze az budu stat za kasou v obchoďáku, protoze presne na to to ted vypada, tak ze mi to dlouho vydrzi… 😀 )

      Reagovat
  • 23.8.2017 (8:29)
    Permalink

    Hodně štěstí při hledání práce 🙂 a s tím blogem se neboj, máš to tady hezky vybudované a i kdyby ho někdo našel, tak se není za co stydět 🙂

    Reagovat
  • 23.8.2017 (8:44)
    Permalink

    Jana: nemusí, já třeba mám asi 13 let web, a blog to není 😀
    Aneta: mě to navádění docela baví, kdo chce, ten si můj anonymní blog najde. A kdo ho najde, tak to beru jako že se o mě zajímá, a stoupne u mě. Kdo nechce, nebo je uplně blbej, tak ho prostě nenajde.
    To, že odcházíš z práce přece neznamená, že už ty lidi nemůžeš potkávat, ne? Klidně si s nima můžeš po práci zas zajít na pivo, nebo jinam. Alespoň ti budou moct vyprávět jak je to tam bez tebe hrozné 😀

    Reagovat
  • 24.8.2017 (17:03)
    Permalink

    Držím palce pri hľadaní práce. Ja blogujem tiež dosť dlho a dosť si vyberám, komu o blogu poviem a komu nie. Dávam si na súkromie pozor a nepíšem, neprezradím všetko. 🙂

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *