Lidi jsou prasata!

Tak tu máme další poznatky z čekárny od doktora. Můžete nadávat, že jsem přehnaně negativní, krutá, pesimistická, ale dneska jsem si opět uvědomila, jací jsou lidé čuňata (jo, a opět se jedná převážně o důchodce).
 

Šla jsem na kontrolu k doktorovi a jelikož to bylo po několika volných dnech, byla čekárna samozřejmě narvaná k prasknutí. I tentokrát byla jediná volná židle zavalena kabelkou a kabátem vedle sedící babky, ale asi jsem se tvářila dostatečně nesmlouvavě, protože ty věci dala pryč a já si mohla normálně sednout.
Mám výborného doktora, ale bohužel má poněkud otravný zvyk, že chodí pozdě, o dost pozdě, klidně i o více než půl hodiny. Pozdě přišel samozřejmě i dnes a tak jsem bohužel měla dost času na pozorování osazenstva čekárny. A co jsem zjistila tentokrát? LIDI JSOU PRASATA!
Že celá čekárna chrchlá, prská a pokašlává, na to není nic divného, jsem v čekárně u doktora, tak co jiného bych měla čekat? Ale co bych tedy očekávala naprosto jistě ne to, že když někdo kašle, kýchá, prská apod. DÁ SI RUKU PŘED PUSU a nebude to prskat do prostoru na ostatní lidi. Chyba lávky očekávala jsem to naprosto marně a nejen v čekárně u doktora, ale kdekoliv.
Vedle mě seděla bába. Teklo jí z nosu, očí pusu nonstop otevřenou, jak lapala po dechu… Myslíte, že když kašlala, tak si tu hubu zakryla? To víte, že ne. Myslíte, že když už musela dýchat jako lokomotiva, byla alespoň otočená čelem dopředu, kde nebyli lidé? Jistě, že ne! Pořád byla otočená buď na jednu, nebo na druhou stranu a vizitýrovala, co se kde šustlo…
U zbytku osazenstva to bylo většinou podobné, ženská kašle až to s ní hází zepředu dozadu a nazpátek, ale ruku si před pusu nedá… Další bába se za stálého chrchlání alespoň procházela uličkou podél obsazených židlí, asi aby nikdo nepřišel o pořádnou dávku jejích bacilů, to že samozřejmě ruku před pusou neměla, už asi ani nemá cenu zmiňovat…
Zlobte se na mě nebo ne, ale považuju za neskutečnou bezohlednost a prasárnu když je někdo nemocný a neobtěžuje se si při kašlání, prskání apod. zakrýt pusu a případně se ještě otočit stranou od lidí.
Přesně takhle jsem se totiž nakazila poprvé. Spoluprodávající onemocněla, měla horečky, kašlala, smrkala… Ale vedoucí, která sama byla nemocná, ji nenechala doma a nutila ji chodit do práce, kde kromě toho, že celé dny prskala lidem na jídlo (nechápu, že se někdo neohradil) a já byla nonstop nucena poslouchat její posmrkávaní, pokašlávání, popotahování a pšíkání, jsem se od ní nakazila… a protože, já nejsem prase, tak jsem šla na nemocenskou a mám takový dojem, že na mě za to v práci čeká výpověď (jsem totiž ve zkušební době).
A proč si myslím, že mám právo kritizovat? Protože nikdy a to dokonce ani jako malé dítě, mě nešlo přistihnout, jak kašlu, pšíkám… prostě prskám, aniž bych si zakryla rukou pusu. Nikdy jsem si neutírala nos do rukávu či kamkoliv jinam než do kapesníku a když jsem nemocná, tak sedím na prdeli doma a nelezu ven mezi zdravé lidi, abych je nakazila.
 
 
Leden 2015

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *