Když je všechno špatně

Tentokrát jsem to podělala opravdu dokonale…

Nevím, jestli si vzpomínáte, jak jsem se tentokrát těšila po roční pauze do školy, nemohla jsem se dočkat, až budu zase součástí inteligentního akademického prostředí. Jenže jsem udělala osudovou chybu, nepřestala jsem u školy pracovat, takže jsem se nc do školy nestíhala a ve škole jsem se ukazovala jednou týdně… a teď o zkouškovém přišel trest, protože ačkoliv jsem v práci dala výpověď, udělala jsem to příliš pozdě.
Všechno se mi nakupilo a já nic nestíhám. Místo, aby mi práce ubývala, jen m přibývá. Zkoušky nedávám (ok, tak zatím jsem nedala jen jednu, ale už mám jen jeden pokus), naštvaní vyučující mi vrací práce jako nekvalitní. Nejsem připravená na zkoušky jejichž termíny se blíží a nevím co mám dělat dřív.
Vím, že si za to můžu jen a jen já sama, ale už nemůžu. Dneska jsem se probudila nemocná a hned ráno jsem zjistila, že se mi vrátila další práce. Zítra mám zkoušku, jejíž materiály jsem ještě ani nečetla (měla by být velmi jednoduchá…) ale jsem hrozně vyděšená z toho, že už mám na většinu věcí jen jeden, poslední, pokus. A jakákoliv chyba znamená to, že bezstarostný studentský rok, který jsem plánovala, mizí a já se musím smířit s tím, že jsem dala v práci výpověď jen proto, abych skončila na pracáku.
Nedovedu si představit, že bych dokázala takovou ostudu přežít. Když si vzpomenu, jak jsem stála před Šéfem a dávala výpověď protože, potřebuju mít více času na školu a teď mě z ní vyhodí…
Nechápejte mne špatně, výpovědi nelituju, jen lituju toho, že jsem to neudělala o pár mesíců dřív… Protože dobrý pocit z toho, že jsem je nenechala přes sezónu ve štychu se jaksi nedostavil a zbyl jen pocit selhání a neschopnosti…
Nevím, co budu dělat…
Leden 2016

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *