Osobně o sobě

Kdy nastává skutečný konec vztahu?

Známe to všichni… něco na sobě vidíte, zkusíte společně fungovat, ale postupem času se objevuje tolik věcí, kde jste odlišní, až se dohodnete, že bude lepší, když si k sobě oba najdete někoho, kdo bude svět vnímat stejně jako vy. Nastane rozchod… Je to konec vašeho vztahu?

 

Rozchod neznamená automaticky konec vašeho vztahu. Váš romantický vztah se pouze transformuje do jiného. Někdy v nepřátele na život a na smrt, ale já věřím, že daleko častěji, v blízké přátele.  Alespoň já jsem to tak vždy měla. A život tak, svým způsobem, pokračuje jako do rozchodu… pořád jste s bývalým partnerem v kontaktu, pořád je pro vás blízkou osobou, pořád se máte navzájem rádi, a alespoň na dálku prožíváte své životy společně a můžete se na sebe spolehnout, protože pořád jste si navzájem posledním nejbližším člověkem. Dokud se neobjeví někdo další…

 

Samozřejmě, že mi na tobě záleží, jsi přece kamarádka…

 

Můžete si navzájem říkat kamarád a kamarádka do zblbnutí, ale jednoho dne to slovo dostane úplně jiný rozměr. Z KAMARÁDŮ se stanete kamarády… Lidské vztahy procházejí hodně zkouškama, ale ta největší je rozchod. Ten skutečný, když jeden z vás někoho pozná a začnete žít život, do kterého už ten druhý z vás prostě nepatří.

 

Tehdy se podle mě ukáže, jaký jste k sobě skutečně měli vztah. Pokud jste druhého měli skutečně rádi, necháte ho jít za novým životem.

 

A pozor neříkám, že to nebolí. Bolí to fakt dost. Protože na jednou vám dojde, že vy a váš život jste prostě zase už jen vy. Nikdo už vás nebude litovat, když máte chřipku a rozčilovat se, ať jdete k doktorovi, nikdo se nebude smát vašim překlepům ve zprávách, když je píšete ovínění, nikdo se nebude radovat z vašich úspěchů… už jenom vy. A navíc prostě přijdete o člověka, kterého máte rádi, a i když je to přirozený běh života, správné a všechny tyhle kecy, ve skutečnosti je to fakt na nic. I když mu opravdu přejete, aby byl šťastný, a snažíte se z jeho štěstí radovat a držet mu palce…

 

Jediné, co můžete udělat je smířit se s tím, zatnout zuby a počkat až vám zase bude líp. A třeba si k tomu pustit nějakou fajn audioknihu, ať přijdete na jiné myšlenky…

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *