Jebu, jebeš, jebeme, aneb vždy to skončí stejně…

Nedávno jsem tu psala článek o své práci. O tom, že je to první práce, která mě baví a ve které se cítím kolektivně dobře. Ale každá mince má dvě strany a já tu druhou nezmínila…

Už od začátku pracuji za, na můj vkus, poměrně malé peníze, ze začátku se šéf omlouval omezeným rozpočtem a tím, že mi tedy nabídne lepší pozici. Přijala jsem, měla jsem tu práci ráda.

Sliboval mi, jak mě bude posílat na školení, jak mi po zkušební době bude v odměnách dávat k platu ještě 2000 Kč a postupně víc a já pracovala a dřela….

Dělal jsem operátorskou práci, protože nebyli lidi, dělala jsem práci specialisty, jeho asistentky a částečně manažerky a to v jednu pracovní dobu za jedny mizerné peníze.

Chovala jsem se jako vedoucí, když kolegyně zapomněla na směnu a já na to přišla, bez váhání jsem směnu vykryla ačkoliv se jednalo o pro mě velmi významný den a měla jsem úplně jiný program. Šéf mě odměnil tak, že mi poděkoval…

 

Při běžné práci jsem sestavila plán školení, který musel mít šéf do druhého dne. Vytvořila jsem prezentace a veškeré školení, zaškolila jsem nováčky a pak přišel můj čas.

 

Ve středu si se mnou šéf sedl a řekl mi, že našel novou veducí, že mi pomůže, abych neměla tolik práce (sebere mi tu zajímavou) a že se od ní budu moc učit….

Dnes si se mnou sedli a sdělili mi, že aby mi mohli dávat stejný plat, co budou mít nováčci, kteří nejsou ještě ani schopni samostatně fungovat, tak já, člověk co je na projektu déle než můj šéf, musím na nižší pozici. K tomu mě pochválili za výbornou práci, sdělili mi, že se mnou do budoucna rozhodně počítají a že nyní budu moc jezdit na školení, na které jsem předtím nemohla, protože z pozice specialistky to nešlo (což šéf věděl, ale celou dobu mi to sliboval). A jako odměnu za dobré služby, mi vyplatí ty odměny, co mám uvedené ve smlouvě a jsou „moje“.

 

A mysím, že tohle byla ta poslední kapka. Nebaví mě holkám odpovídat na dotazy, proč nejsem vedoucí, že jsem to měla být já a že chtějí mě. Hrozně mě to těší, také je považuju za svůj tým a ráda bych s nimi dál spolupracovala. S většinou pracujeme už více než rok…

 

Ale ono se bohužel ještě ukázalo, že ten pocit, že se mnou šéf vyjebává není jen můj, ale že si toho všimly i holky. Nedávno přišel s tím, že do 14 dní se nabere X nováčků a že já musím udělat hned školení. Dal mi na to asi týden a ještě ten den mi na poradě sdělil, že to budou vlastně jen 3 dny a když jsem se ho šovaně ptala jestli tomu správně rozumím nebo tak nějak, tak mě utnul a řekl mi ať to neřeším…

Školení mi překopal, zničil a rozbil. Nemáme dost materiálů a celé školení je více méně na hovno a teď tohle.

Šokovaně jsem to říkala holkám a ony jsou toho názoru, že kromě toho, že je to svinstvo, tak si s ním mám ještě promluvit, případně ho přitlačit ke zdi, dokud jsem pro něj ještě nepostradatelná. Ale upřímně, já už si nejsem jistá, jestli bych s člověkem, co se ke mně takhle chová a do očí mi lže byla dál schopná pracovat…

 

Zároveň se ale bojím nejistoty, když dám výpověď. Jak to dopadlo minule, když jsem se ze dne na den ocitla bez práce si ještě živě pamatuju a upřímně – mám strach.

 

Co byste ne mém místě dělali Vy?

 

[fruitful_tabs type=“default“ width=“100%“ fit=“false“]
[fruitful_tab title=“O tom jak jsem k práci přišla“] práe[/fruitful_tab]
[fruitful_tab title=“Tour po zaměstnáních“] Tour po zaměstnáních [/fruitful_tab]

[/fruitful_tabs]

 

 

8 komentářů: „Jebu, jebeš, jebeme, aneb vždy to skončí stejně…

  • 20.6.2017 (18:03)
    Permalink

    Já bych ho přitlačila ke zdi. Stala bych si za svým. Ale je fakt,že já v těchto pozicích poslední dobou mohla,protože mam kde bydlet a co jíst. Také šlo o to,ze jsem to brala jako hru a ne jako něco, co.by mohlo negativně ovlivnit můj život no :/ nedokážu poradit vice, jsem totiž na druhou stranu i více splachovací no … a na další stranu – pokud tohle všechno umíš,jestli není lepší skončit,dokud tě nepoškodí …

    Reagovat
    • 25.6.2017 (6:44)
      Permalink

      Mě to jeho jednání hodně štve a jsem zklamaná, ale na druhou stranu mě práce ta práce docela baví a zajímalo by mě, kam se to posune. Už jsem s ním i s novou veducí mluvila a dosáhla jsem jen toho, že budu mít v náplni práce uvedeno, že jsem zástupce vedoucí, budu mít jinou náplň práce než nováčci a na „hubu“ mám naznačen, že budu dostávat vyší odměny.
      Nicméně můj platový základ bude stejný jako mají oni, což mi dost vadí. V tuto chvíli mám stejnou pozici jako můj šéf a silně pochybuju, že bych můj lat tvořil alespoň polovinu jeho… Té nižší pozici zřjmě neujdu, ale prý je to jen dočasné, kvůli změnám ve firmě…

      Reagovat
  • 20.6.2017 (18:55)
    Permalink

    Asi bych si na rovinu promluvila se šéfem, řekla mu svoje požadavky a návrhy, co bych chtěla udělat jinak, případně k tomu přibrala i tu nově jmenovanou vedoucí, poradila se s ní. Prostě si stát za svým a nenechat se sebou orat.

    Reagovat
    • 25.6.2017 (6:46)
      Permalink

      Se šéfem i s ní jsem si promluvila a jsem na sebe hrozně pyšná, že jsem to dokázala. Sice jsem v podstatě ničeho nedosáhla, ale už nevypadám jako blbec… 🙂

      Reagovat
  • 22.6.2017 (8:43)
    Permalink

    Jednoznačne by som tam za takých podmienok neostal, radšej by som sa s takým úsilím vypracoval inde, možno s rovnakou prac. náplňou len v inej firme. Na druhej strane rozumiem tomu, že máš strach, dnes to s prácou nie je úplne jednoduché.
    Konečné rozhodnutie a zváženie možností je len na tebe, dúfam, že všetko dopadne dobre. Veľa šťastia. 🙂

    Reagovat
    • 25.6.2017 (6:49)
      Permalink

      Děkuju za podporu 🙂 Promluvila jsem si s nimi, omlouvali se mi, ale žádnch větších změn jsem nedosáhla. Jen mi to umožní zachovat si tvář, pokud se rozhodnu zůstat. Vzala jsem si čas na rozmyšlenou do pondělí.

      Reagovat
  • 22.6.2017 (12:17)
    Permalink

    To mi vůbec nepřijde jako férové jednání. Chápu, že nejde dát ze dne na den výpověď, ale asi bych se poohlídla po místě, kde si tě budou trochu vážit, a pak odešla. Protože tohle mi přijde vyloženě sprosté.

    Reagovat
    • 25.6.2017 (6:54)
      Permalink

      Mně právě taky 🙁 Ale přiznám se, že mám fakt strach. Tady znám kolektiv – sama ho buduju, jsem za „hvězdu“ a vypadá to, že se to nyní bude slibně rozvíjet, tak se bojím, abych neodešla z perspektivního projektu. Navíc se chystám na hypotéku… problém e v tom, že když se do teď ozhodnu ještě zkusit, uvedu celé naše oddělení a nováčky do plného chodu, tak pak už nebudu pro šéfa tak důležitá a můj odchod ho nevytrhne…

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *