Osobně o sobě

Je pozdě!

Včera jsem si uvědomila, že nestihnu splnit si všechny své sny…

Vždycky jsem se bála, že si nestihnu splnit své sny. Přála jsem si cestovat, poznávat cizí kraje, lidi a zvyky a zatím jsem nebyla ani v Anglii, kde dnes už byl pomalu každý. Přála jsem si založit rodinu a je mi 26 let a jsem bez sama bez přítele a není nejmenší naděje na to, že v nejbližší době pohlédnu do mi(m)ni verze očí, které budou vypadat stejně jako moje…

 

Nějak se to semlelo tak, že jsem získala práci na HPP a aniž bych se snažila nastartovala jsem svoji kariéru, na které mi nikdy nezáleželo (a nezáleží). Dlouhé dny jsem z toho smutná, nejistá a v rozpacích, ale dnes jsem narazila na článek, a skoro hmatatelně cítím úlevu.

Osvobodil mě citát, na který jsem v článku narazila:

“V hlavě plné strachu, není místo pro sny.”

Najednou mi nějak docvaklo, že v životě je vždy v něco za něco. A i když se mi nepodařilo (zatím) proožít svůj cestovatelský sen, mám něco jiného. Kdybych cestovala, nikdy bych nepoznala Ciri a to jak moc dokážu psa milovat. Připouštím, že moje fixace na ní je až nezdravá. Pochybuju, že většina lidí se zbavuje starostí tím, že obejme psa. Ani já jsem to dřív nedělala, od toho jsem měla přítele, ale zase na druhou stranu je fajn, že pořád ještě existuje okamžik, při kterém jsem schopná “odložit zbraně” i když jen ve společnosti psa a pouze občas.

 

Pointou tohoto asi zmateného článku je to, že i když si myslíme, že se nám život nedaří, možná si plníme svá přání ani o tom nevíme.

 

Já budu mít položku do životopisu, nějaké peníze a hlavně zkušenost, že ne všechny práce jsou špatné. Zároveň budu mít finance, které mi umožní vyjet za hranice, tak jak jsem si to vždy představovala. Dovolenou využiji na 2-3 týdenní cestu, kterou bych chtěla spojit i s Workaway a uvidím co bude dál. Třeba celou cestu protrpím a zjistím, že tohle pro mě není a přestanou mě trápit místa, která jsem neviděla a situace, které jsem nezažila.

Nebo se ukáže, že jsem rozený cestovatel a budu nezastavitelná, ale zároveň už budu mít i ty zkušenosti s prací.

 

Děti, které nemám neznamená, že je nebudu mít nikdy. Je mi teprve 26 let, ještě mám čas. Jsem v tomhle pomalejší a čas ještě zřejmě nedozrál.  Musím k tomu teprve dospět, ale jdu správným směrem. Když jsem loni touto dobou měla hlídat 3 dny Matýska, byla jsem zralá na to se třetí den oběsit. Dnes hlídám Ciri klidně týden v kuse a i když na ni občas nadávám, když neposlouchám, pořád je to můj malý milovaný Bubáček a já bych jí za nic nedala.

DSC_0040

A ještě něco zajímavého jsem se o sobě díky Ciri dozvěděla. Kdykoliv si kladu otázku, zda toho člověka/psa opravdu záleží, znamená to, že tehdy skutečně miluju (existuje více druhů lásky). Vždycky jsem pochybovala o své schopnosti milovat, ale poslední rok  mi ukázal, že jsem toho schopná byla, jen si to nikdy nedokážu uvědomit v daný okamžik, ale až zpětně.

Je to zvláštní a možná asi i dost smutné a mamka s bráchou k tomu mají nespočet připomínek a opovržení. Ale tohle je můj život a já mám alespoň někoho, kdo mě má skutečně rád a vzhledem k tomu, že je to pes, tak mě nezradí…

2 komentáře

  • Lenny

    Když mi bylo 26, měla jsem pocit, že jsem tak nějak na dobré cestě ke splněným snům. Hodný manžel, vlastní byt, titul na vš a dítě v plánu. Jenomže pak jsem si uvědomila, že to nebyly moje sny, co plním. Titul ani dítě ani manžel, snad jen ten byt. A tak jsem někdy před třicítkou začala pátrat po tom, jaké jsou ty moje vlastní sny a pak si je plnit. Teprve loni, kdy jsem slavila 35. narozeniny, jsem měla pocit, že je můj život skutečně “naplněný”, vysněný, skvělý. A stejně vím, že jsem pořád jenom na začátku, kariéry (já o ni stojím, i když ne o kariéru úředníka nebo manažera, ale o to, abych měla dostatek práce, která mě baví a která mě uživí), budování domova, života, jaký chci. Nikdy není pozdě. Teda jo, jednou už tu nebudeme, pak už bude fakt pozdě. Ale dokud žiješ, můžeš všechno změnit a všechno, o čem doopravdy sníš (nebo co doopravdy potřebuješ, abys byla šťastná), získat. Držím pěsti.

    • Antea

      Děkuju, jsem ráda, že nejsem sama, kdo prožívá něco podobného. Snad se mi taky podaří najít a žít svůj vysněný život jako Tobě 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *