Plácám

Jana Eyrová a její vztah s Rochesterem

Jaké by bylo manželství Jany a pana Rochestera, kdyby se nebyl zmrzačil?

Kdyby se bývali vzali už tehdy, když to plánovali poprvé, tak by logicky bylo jejich manželství odrazem toho jaký vztah tehdy měli. A jaký to byl vztah? Rochester měl Janu rád, ona ho zbožňovala. Rochester jí skákal po hlavě, nařizoval, přikazoval a Jana poslouchala. Jana se mu vydala napospas, ale on si ji držel od těla. Vždyť to byla Jana, kdo tehdy musel vyjít na trh první se svými city. Rochester by si jinak „tvrdě chlapsky“ odůvodnil, proč nic neřekl…

 

Ale když se k němu Jana vrátila – bohatá, poučená životem a on slepý mrzák odkázaný na pomoc ostatních. Náhle se jejich role vyrovnaly. Ona ho stále stejně milovala a jeho city zupřímněly. Změnilo se jen to, že nyní jen to, že už ji nemohl odhánět. Musel si ji pustit tak blízko k tělu jak jen to šlo, přímo do duše. Není divu, že takový vztah vydržel a byl šťastný.

Podle mě mají cenu jen takovéhle vztahy, kdy partneři/manželé žijí jeden pro druhého…

Osobní poznámka: Myslela jsem si, doufala jsem, že takový vztah mám. Jenže můj pan Rochester nebyl mrzák a nebylo nic, co by ho donutilo pustit si mě až do duše…

Přemýšlela jsem, kdybych byla na místě Jany, jestli bych se vrátila. Když bych věděla, že u muže, kterého jsem milovala mimo jiné pro jeho sílu a nezlomnost je nyní bezmocná troska. Nevím. A možná moje váhání znamená, že jsem nikdy skutečně nemilovala a nebo, že jsem milovala tak moc, že nechci aby se na mě ten druhý upnul, když vím, „co jsem za člověka a jak nechtě ubližuju svému okolí…“

 

Ale ano, asi bych se vrátila. Už jsem si říkala, že je rozchod za mnou (to už jsem si říkala hodněkrát, vím), že už ho nemám „ráda“ a že jsme v podstatě cizí lidé (to funguje, než ho uvidím a on se chová jako člověk), ale tuhle se mi zdál sen, že se žení. Bral si ženu, kterou nemiloval a dělal to v podstatě jen proto, že to chtěla ona, on ji měl docela rád a protože jemu už je všechno jedno a nenávidí sebe i svůj život nebyl důvod jí nevyhovět. Den před svatbou za mnou přišla, chtěla vidět konkurenci. Vysmála se mi s čím, že to chodil a bylo mi naznačeno, že pokud nechci já nebo moje rodina přijít k úhoně budu se držet zpátky. Nedržela jsem se! Byla jsem ve stavu, kdy mi všechno bylo jedno a věděla jsem, že pokud se vezmou, bude už navždy mimo můj dosah (ale mně je to přece jedno, mám ho stejně plné zuby jako on mě. Rozchod byl z důvodu chyb na obou stranách…) Když pak byla pronesena otázka, jestli má někdo námitky s bušícím srdcem a celá udýchaná, jak jsem se  se přes všechny překážky snažila dorazit včas jsem se ozvala.

Věděla jsem, že jsem tím ze sebe udělala chodící mrtvolu, ale nemohla jsem mlčet…

 

 

Napsáno na přelomu června a července 2016

2 komentáře

  • Kočkomilka Jana

    Hodně zajímavé … Jestli to je pořád aktuální, tak to nevypadá na moc velký konec lásky … 🙁 Ale tak ještě to není tak dlouho, aby si city zvykly a srdce se naučilo pracovat s realitou, že ten druhý už je někdo jiný 🙁

    • Antea

      Já nevím (tenhle článek jsem psala, když jsem zrovna měla špatnou náladu), ono je to totiž ještě zamotanější 🙂 My se každý den vídáme nebo si alespoň napíšeme a poslední stanovisko, na kterém jsme se usnesli (čti VB se usnesl já odkývala :-D) je, že je to komplikované a že spolu ani nechodíme ani nejsme rozejití… Ale vystupujeme jako pár a víme, že je to prostě složité (což znamená, že v podstatě nevíme nic, alespoň já…)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *