Jak jsme jeli na exkurzi

Tak takhle vypadá exkurze, které se účastním nevyspalá 🙂

Dneska jsme se končeně dočkali očekávané exkurze do Prahy. Konkrétně na exkurze na pražský hrad a do národní galerie. Ačkoliv se mi vůbec jet nechtělo, jela jsem. Ale přiznávám,že na tom mém odjezdu neměla podíl moje dobrá vůle, ale to že mám v omluvňáku poslední okýnko až do konce roku….. 🙁
No tak ale zpátky k tématu. Ráno jsem vstávala ve čtyři hodiny. Ano vážení, čtete dobře ve 4:00 jen tak mimochodem spala jsem necelé čtyři hodiny, protože jsem se prostě nedokázala připravit o Dr. House a pak jsem ještě musela balit. Ráno jsem se naprosto dezorientovaná vypravila spolu s mamkou a odjela do Prdelákova. Cestou do knihovny jsem málem zmrzla. Naprosto vyklepaná, promrzlá a nevyspalá jsem se sklátila na dětském na lehátko a spala půl hodiny. Poté jsem byla schopna pozřít snídani. Ačkoliv jsem do poslední chvíle měla nutkání otočit se a nikam nejet – odjela jsem.
Do Prahy jsme jeli asi dvě hodiny, takže když jsme z Prdelákova vyjížděli po 7:05 tak v Praze jsem byli okolo desátý.
Na hradě
Náš hradní průvodce mi neuvěřitelně připomínal Mr. Beana. Viděla jsem ho sice párkrát v životě (Beana), ale ten chlap mu byl strašně podobný. Mimo jiné byl nezáživný, nudný, pořád dokola opakoval to samé a mě připadalo jako kdyby se text co říkal naučil na vlastní pěst. tohle mu nikdo nemohl schválit….
Národní galerie
Rozchod jsem vynechám. A začnu u galerie. V galerii jsme dostali každý polštář, šli si sednout k obrazům a poslouchali výklad o Gotice. Ze začátku jsem se jakš – takš držela. Měla jsem bonbón, který jsem cucala a tak jsem neusínala. Bohužel uprostřed poloviny první části přednášky, bonbon došel. Zbytek první části jsem strávila se zavřenýma oči a klimbající hlavou, jak jsem se jí spící snažila udržet vzpřímeně. Celou druhou část jsem skutečně prospala. (mimochodem jestli mě někdo vyfotil, tak mě prosím zabijte. Dám vám vědět :-)) )
Na třetí a poslední část jsem si stihla vzít další bonbón a tak jsem neusínala tak hrozně. A zvládla to se skoro otevřenýma očima 🙂
Cesta zpátky je jednoduchý popis. Zhruba po kilometru jsem to zalomila a probrala se až skoro v cíli.
Květen 2007

4 komentáře: „Jak jsme jeli na exkurzi

  • 18.5.2016 (21:42)
    Permalink

    Nevím, jestli je dobrý nápad, dávat ty staré články na titulku. Když je to import ze starého blogu, tak by to mělo přijít nakopírovat rovnou do rubrik a ne na titulku. Já to vždycky nechápavě čtu a na konci zjistím, že to je staré.

    Reagovat
  • 19.5.2016 (17:03)
    Permalink

    Jj, asi máš pravdu, udělám to tak, že každý měsíc přešoupnu najednou celou várku článku určenou pro daný měsíc, ať s tím zbytečně nespamuju po zbytek měsíce 🙂

    Reagovat
  • 19.5.2016 (19:10)
    Permalink

    Ony ty nové články se hned zaskládají, asi ti blogový systém neumožní jen kopírovat do rubrik bez zveřejnění na titulce. Já v té dnešní smršti článků hledal, jestli je nějaký nový nebo všechny staré. Mám takový zvyk, že sleduju oblíbené blogy pravidelně, žádný článek mi neunikne a zásadně, prostě nikdy, neprocházím rubriky.

    Reagovat
    • 20.5.2016 (21:21)
      Permalink

      Nové články vždy vkládám na FB, přidej se a nic Ti neuteče 🙂

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *