Jak jsem se ocitla v nebi

Včera jsme vyrazili na dlouho plánovaný výlet. VB, já, jeho mamka a dvě nejmladší ségry….

Možná to zní idylicky, trávení času s člověkem, kterého jsem kdysi milovala a jeho rodinou, kterou mám ráda. A možná to tak skutečně na chvíli bylo…

Ovšem na zpáteční cestě už měl VB zase problém s tím, že moc mluvím a večer zakončil kafem se svojí bývalkou, mojí předchůdkyní, kterou absolutně nesnáším. Nemůžu tu holku ani cítit i z toho důvodu, že jsem přesvědčená, že ji miloval o hodně víc než mě a i když jsme už cca rok a půl rozejití nedokážu se smířit s tím, že zatím co on pro mě znamenal celý svět tak já pro něj byla jen jakási výplň ať už si to uvědomoval či ne.

Ono teď už na tom v podstatě nezáleží, jde jen o můj osobní pocit, že ty dva roky nebyly promarněné a jen pouhá iluze, ale že to, co jsem, byť jen krátce, prožívala byla pravda a že to, že jsme spolu byli, bylo dobře a ne jen důsledek mého špatného odhadu a strašného osamění.

 

No, teď jsem se do toho trochu zamotala, tohle měl být optimistický článek.

[fruitful_dbox] Body the Exhibition [/fruitful_dbox]

Jako první jsme vyrazily na Body the Exhibition. Píšu vyrazily, protože VB tam už byl před 14 dny, kdy já to musela zrušit.

Na výstavu jsem se hodně těšila.

19478379_1594992673876697_1360398052_o

 

Ale byla jsem hodně zklamaná.

Vystavované exponáty neměly se skutečným lidským tělem už nic moc společného. Vše bylo tak vysušené, rozřezané a naaranžované, že už to člověka v ničem nepřipomínalo.

Naopak mi o přišlo dehonestující a smutné, protože mi to informačně vůbec nic nedalo a jen jsem byla svědkem, jak davy lidí zaujatě očumují pohlavní orgány lidí, kteří se v dobré víře obětovali pro vědu. Sledovala jsem hloupé mařky, kterak rejdí s nosem téměř v exponátu, skutečně ta vzdálenost nebyla více než 10 cm a tváří se, jako že hrozně rozumí tomu co vidí…

19496125_1594992593876705_414538931_o

Původně jsem se obávala, zda mi nebude špatně, slyšela jsem že jsou lidé, kteří s tím mají problémy, ale nebylo. Klimatizace byla dobře vyřešená a  zle mi bylo jen, když se ke mně přiblížila nějaká nádhera, která se ráno v parfému projistotu vykoupala a nebo taková, která se raději nekoupala už alespoň týden…

[fruitful_dbox] Potracené plody [/fruitful_dbox]

Nejobávanější část výpravy pro mě představovaly ukázaky potracených plodů. Kdysi ještě na střední jsem se nachomítla na výstavu, kdebyly tyto plody naložené ve sklenicích a vystavené a tehdy jsem měla snad nejblíže k tomu na veřejnosti omdlít nebo se alespoň pozvracet.

Svíral se mi žaludek, mrazilo mě a motala se mi hlava.

Ale nebylo to hnusem, ale spíše hrůzou. Děsilo mě, když jsem si představila kolik strašné lidské bolesti tam v těch sklenicích je. Ale včera se nedostavilo ani to. Spíše, když jsem si prohlížela válce s oplodněným vajíčkem, menším než sezamové zrníčko a postupovala k větším a přesto stále strašlivě maličkým a nepatrným embryím, přemýšlela jsem, zda se i já někdy dočkám takového zázraku a zda to vůbec může moje tělo dokázat. Vytvořit prakticky z ničeho dokonalou lidskou bytost…

Nezamávaly mnou ani 7 měsíční potracená, vysušená, voskově žlutá miminka, nebo miminka s rozštěpen patra. Nejvíce ze všeho připomínaly nepovedené porcelánové panenky a kdejaká reborn panenka vypadala realističtěji než oni. Spíše jsem si říkala, zda jejich rodiče vědí, co se s jejich dětmi stalo, že jsou navěky odsouzené k očumování, místo toho, aby když už nezískají milující rodičovsou náruč, tak měly alespoň klid.

 

Celkově mi z výstavy Body the Exhibition moc dobře nebylo a daleko více než poučné mi to přišlo dehonestující.

 

Naštěstí jsem si náladu z výstavy velmi brzy spravila na místě, na které už se několik týdnů neuvěřitelné těším a které pro mě znamená místo na zemi.

[fruitful_dbox] Running sushi [/fruitful_dbox]

Running sushi na Chodově, aneb nemezený přísun tolika sushi, kolik ho do sebe dokážu narvat.

Nakonec jsme se s VB zdrželi pouhou hodinu a když jsme odcházeli dělalo se nám, minimálně mě, při pohledu na sushi zle.

Bylo to úžasné, dokonalé a perfektní. Všechny možné i nemožné druhy sushi okolo mě jezdily a já si je mohla dle libosti brát a jíst. Ochutnala jsem i naložené klíčky, byly převapivě dobré, opečené bramborové mřížky se sladkou chilli omáčkou, meloun zbavený šlupky a jadýrek, pesně tak jak ho mám ráda, kompot s mandarinkami, liči, hroznovým vínem a jablkem, ovocnou rolku, kousek tiramisu a zapila jsem to domácí malinovou limonádou.

Byla to paráda! A nejvíc mě těší, že jsem si to užila i přes to, že mám už druhý týden dost rozhozený žaludek a ještě v pátek jsem byla přesvědčená, že nikam nepojedu.

Volala jsem to VBmu, ale než jsem se k tomu dostala, sdělil mi, že mi čas odjezdu napsal na FB a že si to mám přečíst tam (tzn. že mi to do telefonu nezopakuje, protože se mu nechce). Takže jsem si řekla, že na to kašlu a že tu Prahu dám. Je to jedna z posledních příležitostí mít život nějak zajímavější protože pokud VB hodlá takhle pokračovat nebude pro něj v mém životě místo a já skončím úplně  a naprosto sama, což je něco čeho se strašně děsím, nechci to znovu prožívat, ale nadruhou stranu i já mám své hranice a VB už kráčí po jejich samotném kraji…

 

V každém případě se mi den líbil dokud ho VB nezkazil. Přesto jsem ráda, že jsem jela a do running sushi se určitě vrátím. Pokud mi v práci nelžou a systém odměn bude fungovat tak jak slibují a naznačují, očekávám, že bych se na running sushi mohla objevovat alespoň jednou měsíčně…

 

A jak si užíváte víkend Vy?

 

6 komentářů: „Jak jsem se ocitla v nebi

  • 25.6.2017 (16:49)
    Permalink

    V Brně byla výstava ProPet, takže přijela moje šéfová z Prahy a dělaly jsme pohovory a výběrko na nové kočičí chůvy v Brně… A zítra pokračuji sama. A hele, ten VB už mne pěkně sere 😀 Jak všechno kazí, je mi to úplně líto …

    Reagovat
    • 8.7.2017 (12:54)
      Permalink

      Jj, on je děsný kazič, ale občas když už to fakt přepískne, tak je vidět, že ho to mrzí a snaží se to odčinit (tohle ale zrovna ten případ nebyl 😀 )

      Reagovat
  • 3.7.2017 (23:08)
    Permalink

    „Dehonestujúce“ … tam je na mieste uvažovať či sa len ľudia nedávajú na príliš vysoký piedestál až ich realita dokáže zaskočiť.

    Reagovat
    • 8.7.2017 (12:54)
      Permalink

      Ona ta výstava už právě s realitou moc společného nemá a to mě tolik zklamalo…

      Reagovat
  • 8.7.2017 (10:10)
    Permalink

    Já na tom byla už před několika lety a taky musím říct, že mi z toho moc dobře nebylo. Je to určitě fascinující, to ano. Ale dost děsivé. x

    Reagovat
    • 8.7.2017 (12:53)
      Permalink

      Mě to právě docela zklamalo, ta těla už jsou tak zřízená, že lidská už příliš nepřipomínají…

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *