Já prostě pokoj nedám…

Tohle už zavání sklony k sebepoškozování. To nemůžu chvíli držet klapačku?! Ale opět popořádku…

Dnešek, předposlední den, v práci byl totálně na prd. Celý den jsem se zmítala mezi tím začít brečet nebo zvracet…

 

Všem jsem donesla rozlučkovou zmrzku a jediné zpestření byly hovory s ajťáky, protože mě nestresovali. A měli na mě i jiné otázky než „už máš práci?“ (ne, kurva nemám a jsem z toho na mrtvici, díky za optání…)

Nakonec mi to nedalo a přišla jsem se zeptat, jestli už hledali a zda našli.

Ještě neměli moc čas.

Sebevědomě jsem se zakřenila, absolutně přesvědčená o tom, že to v životě nenajdou….

(Podobně začínaly i moje dětské příhody, kdy jsem se vracela domů zbitá – provokovala jsem někoho, na koho jsem nestačila)… a pravděpodobně na mě dojde i v tomhle případě a to velmi rychle…

 

Byla jsem přesvědčená, že by mě mohli dostat pouze přes můj FB a tam je zatím nemám. Podle jména mě nenajdou a po pár google stránkách je to přestane bavit… jenže v momentě, kdy začali dělat vyhledávací skript ve mně hrklo a to hodně… dokrucinálu, JSOU TO AJŤÁCI resp. programátoři a na světě existuje jedna stránka (zřejmě není jediná), kde figuruje mé jméno a adresy mých webů, před pár měsíci mi ji přece ukazoval VB!

DO HAJZLU!

 

V tuhle chvíli mi nezbývá než se se zaťatými zuby a ztuhlým úsměvem čekat a doufat, že ten skrip nedokonči nebo tam zadají chybné údaje, protože jestli ne…

 

… Nu, doufám, že až mi budou oznamovat, že našli, tak si stoupnou dost daleko, protože se s největší pravděpodobností zbliju jako alík 😀 tohle prostě nedám a nejhorší nebo nejlepší (záleží na úhlu podhledu) je to, že si za to můžu jen a jen já a moje nevymáchaná klapačka. Děda mi vždycky říkal, ať neprovokuju, že na to dojedu…

 

Na druhou stranu, já měla pro hru s ohněm vždycky slabost a je to v tuhle chvíli to jediné, co mě rozptyluje od toho, abych se ráchala a babrala v tom všem do čeho se řítím. Mohla bych jim sice něco nakecat a absolutně je svést z cesty, ale budu fér, tvrdila jsem, že za současných podmínek nenajdou a budu na tom trvat, dokud mi to nevyvrátí J

Co se týká situace celkově, i nadále na výpovědi trvám, provokování ajťká nelituju, nějakou radost ze života mít musím a už se těším na vítězoslavný smích (mám pro to skutečně vyhrazený speciální zvuk) až to vzdají! Práci nemám a hledám, z Brna se odmítám i nadále hnout, a ačkoliv mám plánů na polovinu písmen v abecedě, žádný z nich není tak skvělý, abych s ním byla 100% spokojená, takže i když  se mi to dvakrát nelíbí, bude to muset rozseknout osud – uvidíme kam mě zavane….

 

Pozn. Cestou jsem chytla nervy a zavolala VBmu, kde že to tenkrát našel. Po vylíčení situace, VB prohlásil, kromě toho, že mám nevymáchanou klapačku, tak že ajťáci jsou blbci, že první, co je mělo napadnout  je se na ty stránky, kde mě našel on podívat.

Udělalo se mi fakt zle, resp. Doslova jsem cítila, jak mi po zádech stéká čůrek potu. Já si nemyslím, že by byli blbci…

  1. Buď je to napadlo a našli a jsou jen milosrdní s tím, že na to pak jako zapomenout a nikdy se mi nepodívají do očí s tím, že to četli. (Děkuju! I když já vždy raději čelím drsné pravdě.)
  2. Ještě je to nenapadlo, protože fakt ještě neměli čas a ostatně i já si vzpomněla až druhý den, že tyhle stránky existují.
  3. Fakt o nich neslyšeli.T o mi přijde neuvěřitelné, ale pokud je to pravda, dám se dočasně na pokání a nějakou dobu budu dříve myslet a pak až mluvit a nebudu podléhat svým náladám… protože by to byla neuvěřitelná klika…

 

Pozn: Myslím, že se mi podařilo tuhle poslední stopu zničit, ale ověřit si to nemůžu, protože stránku co mi VB říkal, jsem zapomněla. V hovoru mi totiž řekl, že Ciri není dobře, začala se klepat a bobkovala trochu krve… Najednou už mi moje bezpracovní budoucnost nepřijde tak hrozivá, ale kdyby se něco stalo Cirounkovi….! Sice se o ní bojím, ale souhlasím s VB, že to nic nebude, tohle už jsme zažili. V každém případě už jedou k veterinářce a já čekám na zprávu…

 

Pozn II.: Když jsem chtěla článek zveřejnit aktualizovala jsem jeden plugin a najenou mi celý web spadl. A to totálně. Ať jsem se snažila dostat klasicky na stránky nebo do administrace, vždy na mě vyskakovala stejná stránka:

 

Znáte ten pocti, kdy stojíte na hraně totálního výbuchu? Za poslední dva roky jsem přišla o všechno na čem mi záleželo, zbyl mi jen blog, částečně brácha a práce. Teď jsem přišla o práci a měla bych přijít o MŮJ BLOG?!

 

V životě jsem se skutečně sesypala pouze jednou. Tahle situace pro mě nebyla a není na sesypání ale na pořádný záchvat hysterické zuřivosti už jo. Jenže ten průser s blogem je tak velký, že ani pořádný hysterák by mi neulevil. Zhluboka jsem se nadechla a mrkla na hodiny, bylo 18:00 tzn. mám 13 hodin než půjdu do práce a od PC se ani nehnu žádné jídlo nebo spánek dokud to nebude ok. Nic by mě bez blogu netěšilo…

 

No, pokud jste napjatí, nebudu Vás napínat, během 20 minut, jsem probém vyřešila a vadný plugin smazala. Jediný důsledek je ten, že v cca 100 článků, kd jsem ho použil po něm v textu zbyl viditelný pozůstatek kódu, který budu muset ručně smazat, ale ne dnes.

 

A teď už jdu fakt vypnout. Objednám si jídlo a pustím si konečně poslední díl Her o trůny. Navíc chvíli po opravě volal VB, že Ciri bude v pořádku a že se zřejmě skutečně jedná o stejný případ jako minule, když sežrala něco co neměla…

 

 

Víte co se říká: „Na konci vše dobře dopadne.A pokud to dobře nedopadlo, tak to ještě není konec.“ Tak třeba to dopadne dobře i v mém případě… 🙂

 

 

7 komentářů: „Já prostě pokoj nedám…

    • 23.8.2017 (19:55)
      Permalink

      To už se nedá 😀 Mám pocit, že už se z toho všeho pos*ru a obávám se, že bude ještě hůř 🙂

      Reagovat
  • 23.8.2017 (17:37)
    Permalink

    Možná by ten blog měli najít , třeba by se ti tak nějak vnitřně ulevilo 😀 🙂

    Reagovat
    • 23.8.2017 (19:57)
      Permalink

      To svým způsobem určitě jo, ale na druhou stranu, by mi to jednak svázalo ruce při psaní a druhak je tu spousta věcí vysoce soukromých, které nemají lidé, kteří mě znají v reálu číst… 🙂

      Reagovat
  • 23.8.2017 (18:46)
    Permalink

    Můj oblíbený citát 😀
    Ten web kde máš blog, neumožňuje zálohy? Nemůžeš se třeba připojit přes ftp a všechny svý zápisky si stáhnout na počítač? Měla jsem jednou blog jinde než teď, a vše jsem si psala ve wordu, a následně teprv kopírovala na web, takže zálohy mám. Toho aktuálního zatím ne, ale to mi až tak nevadí, protože ho píšu souběžně s papírovým deníčkem, a co je hodně jiný, to si vytisknu a vkládám.

    Reagovat
    • 23.8.2017 (19:59)
      Permalink

      Jednalo se o tyhle stránky, zatím jsem tu zálohy aktivně neřešila, ale začnu jednak s nimi a jednak s duplicitními wordovými články. Nedovedu si peřdstavit, že bych o všechno přišla. V posledních letech je blog to jediné, na co se můžu spolehnout…

      Reagovat
  • 23.8.2017 (21:30)
    Permalink

    Nevidím problém v tom, pokud ten blog najdou, ale zase tak moc tě nesleduju a nevím, cos tu psala případně „nebezpečného“. Já na blog nepíšu nic, za čím bych si nestála i naživo, takže mě tohle netrápí a je mi jedno, jestli o něm někdo ví nebo neví. Samozřejmě s výjimkou mých zahraničních zaměstnavatelů, ale u nich vážně nehrozí, že by ho našli nebo četli.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *