Myslím

Holčička

Skoro o deset let mladší než já, čerstvá studentka VŠ. Malý cvalík plný mladické arogance a víry, že jí patří svět.

Dřív jsem takové lidi nesnášela. Teď už ji pozoruji se shovívavě pobaveným úsměvem. Já jsem si takovou nevyzrálost nikdy dovolit nemohla a možná právě proto mě ji tak fascinuje sledovat.

Vím, co ji čeká, znám její budoucnost.

Nemám potřebu nad ní protáčet či, napomínat jí, nebo udělovat rady… Stačí mi, že já vím.

 

První den, kdy jsem ji poznala, se nám svěřila, že za poslední rok hodně přibrala a že už i přítel jí řekl, že by s tím měla něco dělat. A že on teď v práci dostal přidáno, tak jí taky řekl, že jí dá peníze, ať si dojde ke kadeřníkovi, na kosmetiku a koupí si nějaké oblečení a následoval blažený úsměv, jakého to má úžasného chlapa.

Ty sis nevšimla, že jak postupuje po kariérním žebříčku, přestáváš mu být dost dobrá?

 

Druhý den řešila, že už nemá žádné peníze. Odpoledne mi pyšně oznamovala, že si k platební kartě sjednala kontokorent. Následujících 14 dní chodila každý den na oběd a svoji dietu vyřešila tím, že si koupila knihu dietních receptů. Akorát doma zjistila, že jsou tam jen věci, které jí nechutnají, takže nic.

Opravdu tohle potřebuješ?

 

Jiný den jsme měli jet na služební cestu. Já si během 5 minut objednala FlixBus a měla jsem vyřešeno. Ona hodinu řešila, že autobusem nepojede a vlakem se Student Agency nejlevnější třídou taky ne. Nakonec si objednala business. Nadšeně mi líčila, jak velkou sedačku pro sebe bude mít. Vypadala skutečně šťastně.

Neodvozuj svoji cenu od věcí, které si koupíš.

 

Nachomýtla se k rozhovoru, který jsem vedla o hypotékách. Zvažuju jí. Pronájmy neuznávám a chci domov. Chvíli poslouchala. „Na hypotéku se vykašli, musíš si najít chlapa, co tě bude živit!“ Tohle moudro jsem od ní už slyšela několikrát.

Na takových základech vztah nepostavíš.

 

Bylo před víkendem. Právě udělala nákup na dva dny plný sladkého, čokolády apod. za 600 korun, čemuž se hlasitě divila. Doručí jí to rohlík jako obvykle, přece se s tím nepotáhne.

Bez pevné vůle neušetříš ani nezhubneš.

 

Nedávno mi nadšeně ukazovala šaty na ples, které si koupila. Matně jsem si vzpomněla na její kontokorent Nechtěla jsem jí kazit radost a šaty jsem jí pochválila. Byly pěkné. Ale špagetová ramínka, volánky a broskvová barva se k ní absolutně nehodily. Ale šaty byly drahý a ze Slovenského salonu a ona si to přece může dovolit.

To že si koupíš oblečení z hezké modelky, neznamená, že se v ni proměníš.

 

Možná vypadám, že závidím. Nezávidím! Možná tu její bezstarostnost. Spíš mě to fascinuje. Myslela jsem, že dneska je finanční gramotnost základ. A že už se všeobecně ví, že štěstí není o penězích.

Já jsem šťastná, když blbnu s Ciri po lesích, odvíjí se mi v hlavě příběh a daří se mi ho přenést na papír, když jsem u milovaného člověka a hodně mě potěší i něco dobrého k jídlu nebo když je venku krásně a zeleně… Ale peníze v tom nehrají roli.

 

Co dělá šťastné vás? Máte ve svém okolí také dospělé děti, které čeká střet s realitou všedního života?

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *