Hlídání krysaříka

Krysařík je s námi už třetí den.

Oblíbil si mě. Pořád za mnou běhá, loudí pohlazení a ve mně to vzbuzuje trochu škodolibou radost, vzhledem k tomu, čí je.

Ale starám se o něj dobře. Rozhodla jsem se k němu přistupovat tak, jak bych chtěla, aby se chovali na hlídání k Ciri.

Akorát procházky s Cirounkem jsem teď trochu prodloužila a čas bez krysaříka si užívám. Jakoby ze mě spadl kámen. Je totiž hrozně stresující hlídat extrémně křehkého psa osoby, kterou nemáte rádi a netajíte se tím.

Nejvtipnější událost včerejška bylo, že když jsem byla pryč, tak krysařík dvakrát kousl VBho nejmladší ségru (druhá třída). Sice se nic nestalo, ale holčička, která doté doby zarytě prohlašovala, že hned, jak bude dospělá místo dětí si pořídí krysaříka si to rozmyslela. Z malého miláčka se stal „hnusnej krysoun“. Dost mě to pobavilo, zejména proto, že je pro mě neúnosná představa, že by někdo dal přednost krysaříkovi před Cirounkem.

Přečtěte si, proč já bych si krysaříka nikdy nepořídila

Co mě pobavilo podstatně, méně byla událost, která se stala, když jsem ráno venčila Ciri. Dozvěděla jsem se, že po krysaříkovi hodila box na svačinu a trefila ho do nohy. Skrčkovi se sice nic nestalo, ale kdyby ho trefila do hlavy, mohl umřít.

Nejsem si jistá, co mám dělat. Kdyby byla moje dítě, tak za tohle by dostala pořádně na prdel a zaracha. Když to řeknu VBmu, ten mi řekne, ať to řeknu jejich mamce a asi bude cirkus a já budu za zlého práskače, což se mi vůbec nelíbí. Na druhou stranu, tohle přece dítě udělat nemůže. Možná to ani nemyslela zle a dělala si jen srandu, jenže krysařík není Mates nebo Ciri, ale je extrémně křehký a já si myslím, žetone prostš dítě dělat nesmí.

Asi to přece jen řeknu VBho mamce. Nechci se za VBho pořád schovávat a nemůžu to ani ignorovat. A je zbytečné s tím VBho zatěžovat je pryč a těžko to bude řešit nadálku.

Navíc se poslední dobou VB chová mile. A já mám pocit, že se mi konečně podařilo něco udělat správně, což je hrozně uklidňující.

Víte, já už VBho neřeším. Resp. Snažím se být v klidu a nelámat to přes koleno. Na sílu nikoho nedonutím, aby se mnou byl. Čekám tedy, co mi život přinese a snažím se to nehrotit. Pořád si myslím, že já a on patříme k sobě, ale snažím se věřit, že to není jediný člověk, se kterým bych mohla být šťastná. Takže jsem otevřená všem možnostem, nechávám se unášet proudem života a čekám, jak to všechno dopadne.

Cirounek vetřelce na svém území snáší dobře. Jeho hračky, ale podrobila důkladné inspekci…
… a pak je zabavila.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *