Historické slavnosti Telč 2016

Historické slavnosti Telč 2016 se letos opravdu vyvedly, alespoň pro mě…

telčKdyž VB říkal, že má chuť jet na výlet a  ať něco najdu bylo mi zrovna fakt blbě (nepřiotrávila jsem se totiž Segetínem, ale chytla jsem střevní chřipku), nechtěla jsem ale zahodit příležitost jet s ním na výlet a tak jsem rychle zadala do kudy z nudy Vysočinu a poslala mu první odkaz, co mi vyskočil – Historické slavnosti v Telči. Ukázalo se, že neplánované „hurá akce“ jsou opravdu ty nejlepší, přesně, jak jsem vždy tvrdila.

Nenaplánovanost se projevila hned ráno, kdy já čekala na rozcestí, kde mě normálně nabírá a on před svým domem. Po čtvrthodině čekání jsem mu psala, předpokládala jsem totiž, že má zpoždění jako vždy… Jenže on si dneska výjimečně přivstal a taky čekal. Samozřejmě, to byla moje vina *ironie*, protože jsem stála, tam kde mě vždycky nabírá a nenapadlo mě, že když se neřeklo místo, znamená to před ním jako dříve (čti před rozchodem).

No, když jsem se tedy konečně sešli, já už měla skoro vybitý foťák, protože jsem ho ho nedala nabít, vyrazili jsme směr Prdelákov, protože VB tam měl nějaké krátké vyřizování, prý tak deset minut… Já odhadovala tak půl hodiny. Nakonec to bylo jeho deset+mých třicet a ještě pár minut navíc.

Nebyla jsem nasraná a ani extra otrávená, za ty dva roky si člověk zvykne. Spíše jsem uvažovala nad tím, že bych fakt měla zainvestovat do pořádného tabletu a mobilního netu, abych tyhle nečekané pauzy mohla efektivně využít. Jinak jsem poslouchala Drákulu, snažila se neusnout a hlavně se nepo… protože jsem si ještě nevyzvedla léky v lékárně.

Nakonec jsme zdárně nakoupili mně léky a suché rohlíky a VBmu snídani a mohli jsme vyrazit.  VB ještě získal plusové body, když mi stihl sehnat pití ještě před tím než jsme vyrazili a protože jsem  se nemohla rozhodnout jestli vodu nebo Colu vzal mi oboje…

Když jsme dorazili do Telče, slavnosti byly už v plném proudu. Po celém náměstí, které je od r. 1992 na seznamu dědictví UNESCO, takže bylo opravdu na co se dívat, byly rozmístěné krámky se super věcičkami na kterých ujíždím: Dřevěné hračky, umělecký kovář s truhličkou mincí (s jednou z nich jsem nakonec odjela domů, když mi VB chtěl udělat radost suvenýrem), šperky z nerostů, „trhové občerstvení“ např. plněné placky (když si VB dal, tak jsem ani přes nakázanou dietu neodolala a stejně jsem užírala, aneb některé věci se prostě nemění).

Zkoukli jsme přehlídku šermování, která byla na náš vkus příliš nahraná a příliš opatrná, když neskončí s modřinami je to nuda. Viděli jsme potomka jezevčíka a vlčáka. Vypadal jako vlčák na polovičních nohou a byl hrozně vtipný. Já jsem viděla asi dvou nebo tří letou holčičku, která poblila tatínka od shora dolu a já se málem neudržela a vrhla taky… Pak jsem si ukousla ještě kousek z VBho trdelníku a ucucávala z jeho jahodového mojita (příklad striktně dodržované diety).

Pak jsme se vydali na procházku parkem, na které jsem konečně vytáhla svého nového miláčka (Nikon D5200) a udělala pár fotek. VB samozřejmě neodolal a radil. S obrovským gustem jsem mu nakázala držet klapačku, protože, pokud jsem věděla, tak o focení nic neví… Na to z něj vylezlo, že focením se zabývali celé jedno pololetí ve škole. Myslím, že moje zoufalé zaúpění muselo být slyšet přes celý park… (on opravdu zná všechno)

1
Renesanční telčský zámek

Asi pátá fotka v pořadí, protože na těch předchozích se VBmu nelíbilo, že mi tam zasahuje větev. Sice bych mu s chutí utrhla hlavu, ale měl pravdu, navíc pokud chci dobře fotit a to já chci, potřebuji praxi)

 

2
Břeh parku v dokonalém obklopení vodou

 

Po procházce parku jsme se vrátili na náměstí právě včas, aby jsme stihli příjezd Karla IV. , jeho choti Blanky z Valois a jejich družiny. Byl to fakt pěkný a efektní průvod, plný krásných kostýmů.

3
Kostýmy byly opravdu povedené a dvořané si zájem davu očividně užívali.

Focení mě omrzelo v momentě, kdy přijeli Karel a Blanka, oba na koních a já si jejich koně omylem tak zazoomovala, že jsem měla pocit, že ho mám přímo před obličejem. Bylo to tak nečekané, že jsem se opravdu lekla (prostě blbá, no) a na další focení mě dočasně přešla chuť. Příjezd dvora byl hlavní hřeb slavností a po něm nastal čas na náš vlastní hřeb dne – projížďku na lodičce po Ulickém rybníku. Byla to paráda, protože Telč je obklopený vodou a díky krásnému počasí to byl fakt top zážitek.

VB vesloval, já se vyvalovala na loďce, koukala se po krásném okolí a sem tam cvakla fotku.

5

Na tomhle ostrůvku bylo několik ovcí a králíků, původně jsme se tam chtěli na chvíli vylodit, ale už nebyl čas na tak jsme jen filosofovali, co tím místní asi sledují. Svojí teorii, že čekají až se zkříží kapři a ovce, a telčané budou moc prodávat vlnu se zvlhlou úpravou (Červený trpaslík) jsem k dobru dát nestihla, protože jsem poodpluli dál a naskytl se další krásný výhled.

4

 

Na závěr říkám, že to byl parádní výlet a jsem moc ráda, že mi už bylo líp a mohla jsem jet. Další plus bylo, že se udělalo krásné počasí, přesně jak jsem tvrdila, když se mi doma smáli, že jedu v kraťasech.

V Telči jsem byla poprvé, ale bylo to fajn a hlavně se nachází na opravu krásném místě.

 

Mrkněte sami:

6

8

 

Jak výletujete o prázdninách Vy?

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *