Draco, Aneta a jejich válka 1

Draco zamyšleně seděl ve Velké síni. Nevnímal hukot bavících se studentů, ani mlaskání svých přísedících, chladné šedé oči upíral do dáli a jediné, co prozrazovalo, že je živý, byl arogantní úšklebek, který se mu čas od času objevil na rtech.

 

Řešil životní otázku, takovou o jaké se těm ubožákům u okolních stolů mohlo jen zdát. Pán zla mu nabídl přidat se ke smrtijedům!

I když, nabídka, nebyla ten správný termín, v momentě, kdy Pán zla vyslovil cokoliv, ať už přání nebo myšlenku, všichni dobře věděli, že se jedná o rozkaz a neuposlechnutí rozkazu se rovná smrti.

Malfoy ani nevěděl, co vlastně řeší. Zda otce poslechnout a být smrtijedem? Na to je jen jediná odpověď, pokud nechtěl, aby se délka jeho života zkrátila na minimum.

 

Živě si to představil:

„Tak co, mladý Draco, přidáš se do naší rodiny?“ zasyčí Voldemort.

„Můj pane, vážím si tvé nabídky, ale dosud se necítím být připravený…“

„Avada kedavra!“ utne jeho pečlivě připravenou řeč Voldemort.

 

Vlastně je to variace hamletovy otázky: zda být či nebýt, buď bude smrtijedem, nebo nebude vůbec…

 

Prudký šťouchanec do ramene ho vytrhl z přemítání.

Tázavě pohlédl na Crabeho, který ještě stále držel zdviženou ruku a očividně přemítal, co si s ní teď má počít. Než mu Draco stihl poradit, kam si ji může strčit, upoutal ho rozruch u učitelského stolu. Brumbál zrovna cenil svůj 1000 watový úsměv na drobnou dívku, která mířila ke stoličce s moudrým kloboukem.

Moudrý klobouk? Kdy ho sakra přinesli?! proběhlo Malfoyovi hlavou, ale to už jeho pozornost zase přitáhl Brumbál.

„Tato mladá a okouzlující dáma se jmenuje Aneta Karigadová a na naši školu ji přivádí smutná událost, protože její škola byla zničená smrtijedy. Věřím, že ať se dostane do kterékoliv z našich kolejí, budete jí vlídnými spolužáky a pomůžete jí zapomenout na nešťastné okolnosti, které ji k nám přivedly.“

Draco sledoval, jak Aneta míří ke stoličce. Dívka se posadila a beze spěchu si odhrnula dlouhé hnědé vlasy, které si přisedla, rutinní pohyb, kterým to učinila, prozrazoval, že je na podobné nesnáze dlouhovlásek zvyklá.

Brumbál počkal, než se uvelebí a pak jí položil Moudrý klobouk na hlavu a celá Velká síň, zatajila dech jako při každém jiném zařazování. Komu nové děvče připadne, které koleji se zvýší šance na vyhrání **Poháru?

Nad krempou klobouku se objevil otvor. Ve velké síni panovalo hrobové ticho, až se konečně ozval rozsudek: „Nebelvír nebo Zmijozel!“

Jak bylo ještě před pár okamžiky ve Velké síni ticho, tak takový tam nyní panoval hluk. Každý měl potřebu okomentovat, že poprvé kam až paměť všech přítomných sahá Moudrý klobouk vyřkl dvě koleje.

Když intenzita hluku neklesala, povstal Brumbál, aby si zjednal klid.

„Vážení studenti,“ oslovil přítomné. „Dnes se stalo něco velice zvláštního, co jste ještě nikdy nezažili a já plně chápu vaše rozrušení,“ pronesl klidně. „Je už ale velice pozdě a všichni byste už měli zamířit na kutě, takže to urychlíme.“

Otočil se k dívce, která nezúčastněně seděla na stoličce, jako by se jí celý rozruch ani přinejmenším netýkal. „Je tedy na vás, slečno Karigadová, abyste se pro některou z kolejí rozhodla. V případě, že nechcete z nějakého důvodu volbu učinit, můžete, pokud to umíte, vyslat patrona a ten už vám tu pravou kolej vybere.“

Aneta přikývla a ve Velké síni se opět rozhostilo ticho.

„Expeco patronum!“ z konce dívčiny hůlky vyběhlo stříbrné lvíče. Nebelvírský stůl zašuměl, má lva takže je jejich! Lvíče se ale do rozhodování nehrnulo, chvíli si pohrávalo s lemem dívčiny sukně, pak popoběhlo ke zmijozelskému stolu, uprostřed cesty si to ale rozmyslelo, zastavilo se a až pak zvolna a jakoby váhavě zamířilo k nebelvírskému stolu, který mohl konečně vítězoslavně vybuchnout nadšením. Aneta se na všechny nové spolužáky zářivě usmála a usadila se na volné místo.

 

Potom Brumbál dokončil proslov, který už stejně nikdo neposlouchal a všichni se unavení a najedení rozešli do svých ložnic.

 

Když Aneta ulehla, nemohla usnout. Nečekala, že by s jejím zařazením mohly být nějaké problémy. Jak ta hromada starých hadrů mohla poznat, že jí v žilách koluje krev jak Godrika Nebelvíra tak i Salazara Zmijozela?

Ano, byla dcerou vzdálených potomků dvou zakladatelů Bradavic, ale to nikdo nevěděl, ani Brumbál.  Její rodina svůj původ pečlivě tajila, nestáli o ty podezřívavé pohledy, které by se na ně snášely, zejména teď, když se „strejda“ Voldemort zase dostává k moci…

Po dalších minutách bezesného převalování na zmuchlaných pokrývkách se rozhodla spánek vzdát a raději prozkoumat svůj nový dočasný domov.

Potichu vstala, aby nevzbudila své hluboce oddychující spolubydlící a prošla otvorem v Buclaté dámě. Zanedlouho jí došlo, že to měla více promyslet, protože její spací úbor skládající se z trička a krátkých šortek ji nijak nechránil před chladem bradavických zdí. No, vracet se kvůli tomu nebude, teď jde na průzkum. Po nějaké době ale zjistila, že tajemství bradavic se skládá z neuvěřitelně velkého množství plísně a hromady učeben, ať už používaných či nepoužívaných. Rozdíl se v tom hledal velmi těžko, protože zařízení si bylo hodně podobné. Když už se rozhodla, že průzkum vzdát, protože chřipka jí za to nestojí a nic zajímavého stejně nenašla, zaslechla nedaleko sípavý dech obávaného školníka Filche, nikdo jiný to v tuhle dobu být nemohl.

„Výborně Karigadová, průser hned první noc, ideální začátek v nové škole!“ vynadala si tiše Aneta a pak se dala na zběsilý, ale nanejvýš tichý úprk až za ní vlasy vlály.

Po pár minutách běhu, kdy už  jí docházel dech i skutečnost, že nemá nejmenší tušení, kde je, se před ní vynořila vysoká tmavá postava, kterou ale dívka vůbec neznamenala, dokud nebylo příliš pozdě.

Čelní náraz je srazil na podlahu do nepřehledné změti rukou, nohou a Anetiných vlasů.

1 komentář: „Draco, Aneta a jejich válka 1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *