Důchodci – reportáž z čekárny od doktora

Vzhledem k hygienickým podmínkám panujících v nejmenovaném obchodním řetězci, ve kterém pracuji, netrvalo dlouho a nakazila jsem se. Stižená jakousi strašlivou virózou jsem se doplazila k lékaři. Bylo mi tak zle, že jsem okolí moc nevnímala, ale půl hodina strávená v čekárně přeplněné důchodci mě nejen donutila vnímat, ale nakonec i vyhrabat v kabelce papír, tužku a sepsat krátkou reportáž…

Poprvé jsem se s údivem pozastavila krátce po příchodu. Čekárna byla natolik plná, že jsem neměla, kam si sednou, ale kousek od vstupu do ordinace byly dvě prázdné židle a na každé z nich se povalovala kabelka. Chvíli jsem tam na vratkých nohou postávala, významně se dívajíce na báby, kterým kabelky patřily jsem čekala až s nimi uhnou. Neuhnuly a tak jsem dospěla k názoru, že asi nebudou jejich (byly) a šla jsem se posadit na volnou židli k sousední ordinaci. Kde jsem mimo jiné měla výhled na zmíněné dvě báby, kterým patřily ty kabelky. Báby byly neskutečné! Kdykoliv v ordinaci cokoliv zašramotilo, obě měly okamžitě napnutá záda, vytažené krky, jen jen připravené vyskočit. když se ukázalo, že se jedná o planý poplach, zklamaně vydechly a začaly si vyměňovat jedovatosti o paní uvnitř ordinace: „určitě to bude vážný případ, když je tam tak dlouho…“ apod.
Jako další zaujal mou pozornost starší, důchodcovský, manželský pár, sedící naproti mně. Kdykoliv ty dvě uštěpačné báby začaly mlet, paní se děsně nenápadně naklonila k manželovi, dala si ruku před pusu, to, abychom si nikdo nevšiml, že s ním mluví, a začala mu cosi urputně šuškat. A vůbec nebylo zjevné, že komentuje ty dvě báby.
Přijde mi to neuvěřitelně pitomé. Proč se důchodci neustále někam a za něčím ženou?! Podzim života jsem si vždy představovala jako klidné období, kdy lidé mají dost času a nemusí se nikam hnát, čas kdy si člověk už odžil dost na to, aby se zbytečně nerozčiloval kvůli maličkostem. Prostě doba klidu a míru nejen pro to, že už to mají za pár, ale proto, že už toho v životě zažili a odžili dost na to, aby věděli, jak pitomé je se zbytečně rozčilovat kvůli maličkostem a nestálo jim to za to.
Když ale vidím chování dnešních důchodců, můžu s přesvědčením prohlásit, že v dnešní době se rozhodně stářím nemoudří a že člověk je v 60 letech stejně chytrý nebo hloupý jako byl, kdy mu bylo 30 let.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *