Dilema

Po předchozích zkušenostech ze svých zaměstnání za prodejním pultem, jsem si řekla dost! Bylo to neskutečné peklo. Vadily mi nepříjemné poměry na pracovišti, kdy se na mě otvírali pusy lidé, kteří byli, jak to jen říct nějak kulantně… kteří prostě byli hloupí.
Nesnášela jsem nejasné určení pracovních povinností, nucení do podvodů a lhaní.
Otravnou, tupou pracovní náplň…
Hledala jsem normální práci, která mě bude naplňovat, uživí mě, bude mě alespoň trochu bavit, bude mi v budoucnosti užitečná, nebudu tam muset být od rána do večera, budu se moc nějak aktivně zapojit, něco ovlivnit a kde bude potřeba, abych využila svých vlastností a dovedností….
No a teď mě přijali do dvou naprosto odlišných prací a já si musím vybrat, pro kterou se rozhodnu… a budu moc ráda, pokud mi s tím pomůžete…

Práce č. 1
Jedná se o práci referentky odbytu v prodejně stavebnin. Na konkurzu jsme museli dělat test mentální inteligence, který mi vyšel naprosto výborně, dosahuji výsledků, kterých dosáhnou jen 2% populace. To se nechlubím, píšu to pro to, že ta práce asi nebude úplně pro každého, když se tam musel dělat takový test…
Pracovní doba – 7:00 – 17:00 PO-PÁ a prý jsou dost časté přesčasy i třeba 2 h denně…
Dostupnost – Prodejna je až za městem, cca 3 km od místa, kde bydlím, a městská nejezdí.
Plat – 15 000,- čistého
Pracovní náplň – Vyřizování objednávek zákazníků, kontrola dodávek od dodavatelů, hlídání faktur, jednání se zákazníky, přímý prodej na prodejně, umět jim poradit (našprtat se tlustou knihu o nářadí a stavebninách)
Můj názor: Ten plat je dost fajn a peníze potřebuju, ale nechci v práci trčet od rána do večera, což bych tady trčela. Práce jako taková není úplně nejhorší. je to u počítače, kontrola faktur (na to jsem studovala, ale školu jsem nesnášela), ale i prodej samotný a nutnost umět poradit s nářadím a stavebninami. (což nejsou zrovna moje témata, i když se nedá říct, že by mě to vůbec nezajímalo… Nicméně z toho mám dojem, že zase budu jen nějaká „lepší“ prodavačka.
Práce č. 2
Jedná se o práci na poloviční úvazek ve fotoateliéru.
Pracovní doba – cca 4 – 6 hodin PO-PÁ
Dostupnost – ideální. Jen sejít dolů do města, kam stejně chodím…
Plat – 70Kč/h
Pracovní náplň – Ze začátku nejdříve jen třídění fotek a dohlížení na to zda jsou zakázky vyvolaných fotek kompletní, posléze by ale mělo proběhnout zaučení na všechny pozice. Navíc pokud by se ateliér více rozjel, což se prý předpokládá, mohl by mi být nabídnut celý úvazek. Zatím to vypadá, že bych k tomuto polovičnímu mohla mít ještě jeden poloviční u majitelova bratra, který vede e-shop s šátky.
Můj názor: Pokud by všechno dopadlo dobře, mohla by to být perfektní práce, která by mi pomohla v cestě k vysněnému povolání. Jsem přesvědčená, že pokud majitel dodorží slovo a budu umět všechno (i fotit například maturitní plesy) byla bych v práci šťastná, toužím po práci, kde bude nutná kreativita. Jen je tam na můj vkus příliš mnoho „kdyby“…
Je to pro mě velmi zásadní rozhodnutí, vnímám to jako konflikt mezi tím, co bych měla být (práce č. 1) a tím, co bych chtěla být (práce č. 2). Nechci a nikdy jsem nechtěla být nudná účetní, co celý den čučí do čísel a hraje si s kalkulačkou, což by měla být moje budoucnost po dodělání střední. Moje vysněná práce je práce v reklamní agentuře. Vymýšlení sloganů, tvorba grafických upoutávek… kreativita, podnikavý duch…
Sice vždy říkám, že risk je zisk, ale tady se bojím.
  • Měsíc bydlíme s přítelem spolu, peníze potřebujeme a v práci č. 1 bych měla 15 000,- čistého, v práci č. 2 můžu počítat tak s polovinou, což je hodně málo.
  • Jenže nenávidím být v práci od rána do večera. Mám své další projekty, koníčky, kterým bych se chtěla věnovat a to s prací, kdy končím každý den nejdříve v 17:00 a pak se musím ještě štrachat přes půl hodiny pěšky domů, nejde. Nemohla bych se vrátit k kick boxu, který mi chybí a necvičení mi působí i zdravotní potíže. Nemohla bych začít chodit na výtvarku nebo se učit hrát na kytaru, protože budu končit tak pozdě. Navíc, když mám dlouhou pracovní dobu začnu mít deprese z toho, že většinu života trávím v práci. Navíc, k čemu je člověku hromada peněz, když stejně nemá čas je utratit? (Ale zase bych mohla dát něco stranou do budoucna, až půjdeme bydlet do vlastního nebo přijdou děti…)
  • Celý život, opravdu už od malička se děsím toho, že jednou budu dělat práci, která mě nebaví, nebo ji dokonce nenávidím. Teď jsem si to několik měsíců vyzkoušela a je to opravdu přesně tak hrozné, jak jsem se vždy bála. Teď mám šanci dělat práci (č. 2). která by mě mohla bavit. Ale co, když mě bavit nebude? Mám věřit majiteli, který má pověst velmi seriózního člověka, když mi řekl, že by mě pak naučili všechno?
  • Zkušenosti z práce č. 2 bych mohla jednou využít při ucházení se o práci v reklamní agentuře a časem i zakládání vlastní.
Je to těžké rozhodnutí. Citově (nepoužiju ten odporný slovní obrat se srdcem) bych chtěla práci č. 2, ale mozek vříská, ať nejsem blázen a neriskuju, když můžu mít teplé místečko (s hnusnou pracovní dobou) za 15 000,- čistého.
A teď mi poraďte vážení čtenáři. Mám se odvážit skočit, jít do rizika a vybrat si málo placenou práci na poloviční úvazek, která by mě možná mohla bavit a kde budu velice spokojená s pracovní dobou nebo si mám vybrat na místní poměry velmi dobře placenou práci, která mě asi moc bavit nebude, a postupně času budu velmi nešťastná z toho, jak tam trávím celé dny?
Co byste si na mém místě vybrali vy?
Únor 2015

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *