Deník trosečníka #3

Třetí díl přinesl něco co jsem vůbec neplánovala. Chtěl jsem psát o něčem jiném, ale nakonec se moje myšlenky stočily a já si uvědomila to nejdůležitější na světě.

 

Snažila jsem se být statečná, ale den a kousek bez internetu mě zlomili. V sobotu v 11 v noci jsem volala na O2. Podařilo se mi zjistit, že k mému paušálu patří balíček 50MB internetu, ale nešel mi v mobilu spustit. Byla jsem běsná a jejich technik neschopný. Navzdory silným abstinenčním příznakům, vzteku a tomu, jak moc jsem chtěl být online, jsem musela jít spát offline.

V neděli už jsem se ani neobtěžovala počítač zapínat. Naťukala jsem pár řádků o sobotě, pak jsem to zabalila a šla jsem si číst. Konečně jsem přečetla Dům v ulici Naděje. Nádherná knížka, která mi dala společně s pobytem ve vyhnanství tolik potřebný odstup.

Můj vztah s VB nikdy nebude stejný, jako byl předtím. Ale nemyslím si, že to znamená, že by musel být horší. Bude jiný, bude dospělejší a zřejmě i nezávislejší. Nebudu z toho vždy na větvi, ale VB mi za to stojí. Je to člověk, kterého si vážím, obdivuju. Je jediný, na kom mi záleží tolik, že ho většinou poslechnu, jediný koho jsem ochotná upřednostnit před sebou. Samozřejmě s ním ne vždy souhlasím, mám vlastní hlavu, ale k mému bezmeznému pobouření a obdivu se v 99% ukáže, že pravdu měl on…

 Ne, nechodíme spolu, ale byla bych ráda, kdybychom začali i přesto, že ho cca půl roku z každého roku budu vídat s bídou o víkendech a to ještě musím respektovat, že taky potřebuje mít čas sám na sebe. Nesnáším odloučení resp. nesnášela jsem ho dříve, teď už jsem si taknějak zvykla, i když se mi o nelíbí. Prostě jsem došla k názoru, že jestli mám trávit svůj život bez VBho, nebo ho „mít“ i když často pryč, beru to, co nabízí.
Resp. Já ani nevím jestli (mi něco) nabízí, ale poslední dobou mám pocit, že se věci hýbou a mění. A až se konečně rozhoupe, odhodlá apod. chci si jackpot odnést já. Protože VB není bezchybný, umí být hrozná osina stejně jako já, jenže já ho mám ráda i s jeho chybami a přesto, nebo i kvůli nim, si myslím, že je úžasný. A to je něco, co nemůže říct žádný z mých konkurentek (ano, mám min. jednu konkurentku). Já jsem s VB dva roky žila, déle než dva roky jsem ho milovala a nepřestala jsem ho mít hodně moc ráda i přesto, co jsme si stihli za ty dva roky provést. Já mám jen krůček k tomu, abych ho zbožňovala jako dřív. Resp. Jinak, už jsme jiní lidé, ale stejně silně. Teď jen čekám, zda se VB rozhoupe správným směrem, protože pakliže mi tohle všechno skutečně hodí pod nohy a začne si s někým cizím, už ho nechci vidět. Vzdám se Ciri, vzdám se VBho, vzdám se všeho a půjdu pryč. Nevím kam, nevím nic, ale díky mé práci mohu pracovat odkudkoliv.

Nechápejte mě špatně, já VBmu přeju aby byl šťastný. Jenže si myslím, že patříme k sobě a že skutečně šťastní můžeme být jen spolu. A pokud VB zdrhne před tím, že občas bychom jeden druhého nejraději přivázali k raketě a odpálili směrem k Plutu, k nějakému povrchnímu „rádoby“ idylickému vztahu, tak je konec. Myslím, že VB si to představuje tak, že on si najde jiný/dočasný vztah, oba se uklidníme a pak mě zbalí znovu. Pravdu má v jednom, uklidním se, protože pro mě bude mrtvý. Nejsem dramatická, prostě to je fakt. A i kdyby se stalo, že bych jednou až by přišel, cítila znovu pokušení s ním chodit, nikdy bych to neudělala, protože když mi dokázal tohle udělat, to pouto, které si teď myslím, že mezi  námi je, nikdy neexistovalo… a moje víra, že společně překonáme cokoliv na světě je jen trapná fráze k smíchu…

No, tak nějak jsme se zase odchýlila k VBmu. Ale to je prostě tím, že mám pocit, že už je to tak strašně blízko. Buď nový začátek, nebo definitivní konec. To napětí je příšerné, stoupá celé dva roky a teď už jsem napjatá k prasknutí. Je nesmírně těžké chovat se uvolněně a v pohodě, když už jsem tolikrát natáhla ruku a byla si jistá a VB ucukl. Občas mi rupnou nervy a tím VBho odeženu, takže mi nezbývá než se vždy znovu sebrat ze země, profackovat se a znovu se navnadit odměnou – tím dokonalým klidem a mírem až budu zpátky tam, kam patřím – vedle VBho.

Vím, že asi pomalu začínám znít jako nějaký psychopat, ale nevím jak to vysvětlit nebo popsat. S VB se přátelíme od dětství, vždy jsme se měli rádi, obdivovali, začali jsme spolu chodit, rozešli jsme se, ale dál se spolu pravidelně vídáme, částečně u něho bydlím, starám se mu o Ciri. Vždy jsme pro sebe znamenali něco víc a podle mě je vztah jasný krokem, stejně jako byl celé dva předchozí roky. Je fakt vyčerpávající, když ho nemůžete obejmout, dát mu pusu, přitulit se k němu, pomazlit se, udělat mu večeři, vyprat mu apod. protože spolu nechodíte a momentě, kdy se o tohle pokusíte, tak vám to vpálí.

No, takže mi držte palce, protože tady to začíná finishovat.

Jinak zpět, k mému pobytu ve vyhnanství. Uvědomit si, jak je pro VBho a vlastně i pro mě důležitá určitá nezávislost mi pomohla moje babička, která aniž by to tušila, nastavila mému chování (ale tak hrozná nejsem a ani jsem nikdy nebyla) zrcadlo.
Neustále měla připomínky k tomu co dělám. Když jsem koukala do PC „čuměla jsem do toho furt“, když jsem si šla číst, to samé. Jednou jsem pila moc, jednou jsem pila málo. Pořád jsem jí měla za prdelí, vyprávění o posledním dílu Ulice jsem si vyslechla snad třikrát a ke konci dne jsem čekala, že mi začne stopovat i čas na záchodě…

Takže ok, chápu, že VB potřebuje čas, kdy „všechny pošle do prdele“ a bude sám a dělat si, co chce. Problém je jen v tom, že já neumím ten čas poznat. Kdybychom měli vlastní dům, měli bychom každý svojí pracovnu a problém by byl vyřešen. Jenže u VBho žije jeho matka a dvě ségry, takže se my dva tísníme u něj v pokoji, lezeme si po hlavách a jsme spolu nonstop z čehož VBmu solidně hrabe.

Takže co dělat?

Odstěhovat se? A co Ciri? Já občas jedu na celý den pryč pracovat a VB bývá často pryč. Stěhování nejde, resp. mě by se líbilo, kdybychom si něco koupili spolu, tak jak jsme plánovali a nebo začali stavět. Jenže nechodíme spolu a navrhnout tohle, jako potenciální řešení, tak VB nejspíš skočí z okna. Osobně bych hlasovala proto, aby VB vypískal máti. Ne, že bych jí neměla ráda. Je celkem fajn. Ale už se stará jen o dvě holky. Jedna je na prvním stupni a druhá bude za chvíli vycházet ZŠ. Ať si pronajme v Prdelákově 2+1, žije si svůj život a nechá VBho žít jeho (náš). Pak je tu ještě možnost, kterou se ani neodvažuji říct nahlas: třeba se mi podaří koupit ten domek, co chci. Šance je minimální, ale byla by to trefa do černého. Sice bych si představovala, že si najdeme s VB něco co bude „naše“ ne „jeho“ nebo „moje“, ale ze všech zmíněných možností se mi to líbí nejvíce.

Chtěla jsem říct, že poslední možnost je, že spolu budeme chodit a budeme hodně trávit čas mimo pokoj, ale tohle je kravina. Předtím jsem to nechápala, teď už rozumím. Ale VB by měl zase pochopit, že vzdát vztah jen kvůli tomu, že nemáme kde být je totální hovadina. V tuhle chvíli je jediné možné řešení jak spolu chodit – nebydlet spolu. Ok, to je pořádný opruz, ale je bylo by to jen dočasné a já bych to dala. (Moje zásady se od chvíle kdy VB zmínil, že si s tou druhou nedělal srandu, značně zredukovali. Já tomu raději říkám, že mi ten šok pomohl uvědomit si, co skutečně chci a na čem doopravdy záleží, zní to trochu důstojněji a méně panicky)

Takže pobyt u babičky a táty, byl nervydrásající, ale v tuhle chvíli je to ta nejlepší alternativa. Mohli bychom spolu chodit, já bych bydlela přes týden, kdy je VB pryč u něj a hlídala Ciri a na víkendy jezdila bydlet k TaB. A VB by za mnou prostě, když by měl čas, přijel, šli bychom třeba ven s Ciri, nebo bychom zajeli někam na jídlo apod. Prostě bychom spolu chodili/randili, ale nebydleli spolu než by se to časem pozvolna vyřešilo. Za mě momentální ideál. A je to i odpověď na otázku, kterou jsem VBmu nedávno položila.
Mimochodem mám dojem, že to randělí/chození, ale nebydlení je to, co VB nedávno navrhoval a já to zamítla jako nesmysl. OMG, já jsem taková kráva! Tady ale vidíte, jak to s VB je. Je chytřejší než já, vyřešil to předemnou a zase měl sakra pravdu. Je prostě nejlepší!!! A já jen doufám, že není pozdě.

4 komentáře: „Deník trosečníka #3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *