Deník trosečníka #2

Jak se dá prožít den v prdeli kdesi mezi poli bez internetu?

Probuzení druhého dne nebylo tak hrozné, jak jsem očekávala. Ukázalo se, že spaní na 20-30 let staré lavici je srovnatelné se spaním na zemi. V mém případě mě to nezabije, ale rozhodně takhle odmítám trávit většinu nocí. Noc jsem zvládla v pohodě. Jestli jsem od VBho něco pochytila, tak to „tolik věci neřešit.“
Tzn.  Noc u táty v domě do, které kterého mě přinesli z porodnice a kde jsem strávila první roky života, patří mu moje první vzpomínky a většina mých snů se odehrává tam, mě psychicky docela vyčerpává a první noci  od rozvodu, které sem tu strávila mi daly dost zabrat. Sice těch nocí bylo cca 7 za posledních 22 let… ale stejně

V každém případě jsem dneska zjistila, že ten klid, na který jsem se těšila tu sice je, ale zároveň s ním je tu i šílená nuda, zejména když je venku hnusně a nedá se jít ven. Chybí mi Ciriprdka, kdyby tu byla šla bych jí ven ukázat svůj milovaný park, mráz nemráz. Ale Ciri je ode mě 10 km daleko, je víkend, takže tu nejezdí busy a auto nemám k dispozici. Já bych si tu i nějakou zábavu našla, ale k tomu potřebuju net a ten tu nenííííí. (hluboká deprese).

Jinak, ráno začalo celkem vtipně.

Babička se ptala, co budu snídat. Odpovídám, že nic. Za 1 minutu jsem seděla u stolu. To je rozdíl mezi mýma dvěma babičkami. Takže jsem si namazala krajíc chleba, k babiččině údivu a znechucení si na něj nakájela stroužek česneku (no, co, táta má chřipku), nechala jsem si uvařit čaj, který nesnáším a vypila ho. Bylo to jednodušší než se hádat.

Den jsem pak strávila znuděným hraním simíků a večerním koukáním na televizi, které babička prožívala a já jen cítila, jak mi klesá IQ.
Jak někdo může věřit tomu, že Nebezpečné vztahy jsou skutečné. Bože lidi, je to jen nahrané, ti lidé jsou HERCI!!!

Konečně přišla devátá hodina, babi vypnula telku a já se mohla umístit na svoji lavici. Nevzpomínám si, kdy jsem zažila tak šílenou nudu, ale jsem přesvědčená, že net by to dost vylepšil. Největší ten, že jsem viděla opravdovou tmu. Už roky jsem nezažila spaní nenarušované světlem z pouličních lamp a tohle jsem si fakt užila.

Deník trosečníka #3

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *