Co je nového?

Poslední dobou jsem nebyla moc aktivní, což mě mrzí, ale měla jsem dobrý důvod. Můj život se začal jaksi samovolně měnit na telenovelu.

Zatímco já jsem stále zdrcená rozchodem s VB a stále mám problém se s ním smířit (s tím rozchodem s VB jsme v rámci možností více než v pohodě).

Zatím  jsem dospěla jenom k tomu, že současný VB nemá nic společného s VB se kterým jsem chodila a kterého jsem milovala a miluju, a po kterém truchlím. Je jedno jestli byl jen vytvořenou iluzí (čemuž nedokážu uvěřit) nebo už prostě není v  každém případě je pryč a já jsem přišla o člověka, který pro mne znamenal víc než vlastní život (patetické, ale tak to je)…

V mém životě se objevili dva noví pánové (?). Jeden, říkejme mu třeba 2N je staronový, protože před dvěma roky, když jsem začínala s VB se mne strašně snažil sbalit, lezlo mi to na nervy a obtěžovala  mě to. Nakonec to ale utichlo (neměl jinou možnost, nic než VB mě nezajímalo). Nedávno měl narozeniny a mě v mé opuštěnosti a zničenosti, nenapadlo nic chytřejšího než mu napsat na zeď přání. Obyčejné „Všechno nejlepší 🙂 “ spustilo lavinu FB zpráv. Chtěla jsem aby se o mě někdo zajímal a dělal mi občas společnost (nemyslím sex), ale dočkala jsem se nonstop balení, proti kterému se nedá obyčejným NE bránit. Je až neuvěřitelné, jak do prakticky každé FB zprávy dokáže propašovat zmínku o tom jak jsem krásná a blablabla. Jeho největším přáním je jít se mnou na koupák. Nechce se mi, ale na druhou stranu, další možností je jít sama a navíc odmítám couvnout. V každém případě pokud neubere tak se nikam nejde a nebude to proto, že bych couvala, ale jednoduše proto, že si nehodlám kazit den.
Navíc, už jen to, že přiběhl na první „zavolání“ po dvou letech znamená, že je něco špatně. To nemá vlastní život? Protože, buďme realisté, těžko jsem tak úžasná, aby to bylo mojí osobou.

S druhým, kterého si značíme jako Pola, jsem se začala bavit hroznou náhodou. Nocovala jsem zrovna týden u VBho v bytě (přece telenovela, vole) a oni šli na pivo a když už jsem tam byla přibrali mě taky, což nechápu ale VB je aktuálně zapřisáhlý nihilista a nakazil i mě, takže je mi to vlastně fuk. Pak se šlo na bowling. Hrozně mi vrtalo hlavou proč se Pol chová, jako bychom byli s VB stále spolu. Zval nás na společnou dovolenou do Řecka apod. Potřebovala jsem se dopátrat pravdy, jakmile byla příležitost, došlápla jsem si na VBho jestli mu to řekl (a vůbec jsem nedoufala, že řekne, že neřekl a my se k sobě nenápadně a pozvolna vrátíme), jenže VB mu to řekl. Přesto se nás Pol snažil neuvěřitelně moc dát spolu dohromady, což u mě vyvolalo veliký zájem a u VBho klasicky nulově otrávenou reakci… Tak jsem se s ním začala bavit. Konečně jsem měla s kým se o našem vztahus VB bavit, Pola to fakt zajímalo. A vzhledem k tomu, že jsem měla za to, že je to VBho kámoš, nikoliv jen pouhý známý, tak jsem ho brala jako prověřenou a důvěryhodnou osobu. Že to tak není jsem se dozvěděla až když bylo pozdě a já toho vykecala strašně moc. Nějak jsem se do toho zamotala a nedokážu si s ním přestat psát. Protože je pořád jedinou osobu se kterou můžu o VBm mluvit, a která nenadává ani jemu ani mě. (Co jsem ale netušila je to, že je v kontaktu i s VB a „přemlouvá/přesvědčuje ho (jestli jsem to právně pochopila), aby se ke měn vrátil.) Pěkně děkuju!

1) Nejsem takový chudák, aby za mně musel někdo žebrat. VBho jsem  milovala, protože on miloval mě. Teď tam žádná láska není, nejsem pro něj ničím a tak je bohužel návrat vyloučen a já se bojím že navždy protože pochybuju, že bych mu ještě někdy dokázala uvěřit, že mě miluje a že jsem pro něj nejdůležitější na světě apod….) Už se mi vrací staré já, že když mě někdo nazve roztomilou, podráždí mě to. VB byl jediný, komu jsem to uvěřila, ale jak už jsem říkala, to je fuk.

2) Na VB se v žádném případě nesmí tlačit. Už to, jak se já neustále skládám je dost velký tlak (až na to, že jemu je to na 85% šumafuk), ale snažit se mu domlouvat? Pokud nemáte alespoň jednu nobelovku, tak dosáhnete jen pravého opaku… Takže bojuju s touhou svalit náš definitivní konec na Pola, ale pravdou bohužel je, že náš vztah byl v těžké krizi už týdny před rozchodem a s Polem jsem se začala bavit čtvrt roku po rozchodu, takže jsem si vědoma toho, jak moc je toto „obvinění“ iracionální.

 

Každopádně mi Polova motivace vrtala hlavou. Tahala jsem to z VBho a ptala jsem se i Pola až jsem se nakonec dopátrala. Pol má roky přítelkyni a momentálně mají vleklou krizi, která nápadně připomíná tu, co položila mě a VBho. Začala jsem mu pomáhat to řešit. Jednak proto, že v tom vidím příležitost znovu fiktivně prožívat svůj vztah s VB a udělat věci jinak/lépe a sledovat jestli by se něco změnila a druhak proto, že je daleko jednodušší řešit cizí problémy než vlastní. A třetí důvod se přidal nedávno. Pokud se rozejdou, tak já jsem první adeptka na novou paní Polovou, což nechci. Já jdu do vztah nejprve hlavou a pak teprve pustím ke slovu srdce. A Pol prostě nesplňuje požadavky. Možná je to kruté, ale nemůžu chodit s člověkem, který je měkčí než já a to on je. Jsem docela tvrďák a jen tak někdo mě nezvládne (nakonec i ten VB zdrhnul). Potřebuji žít ve vztahu, kde šéfuje chlap. Ale nevelí tam proto, že je chlap, ale protože je prostě lepší než já a takoví se dost těžko hledají, zejména když já sama nejsem žádné ořezávátko…)

 

Takže to je tak všechno. Týden jsem bydlela u VBho a mám zpátky „svoje klíče“ abych mohla kdykoliv pobýt. On prakticky není doma a za měsíc ten byt stejně opustí… Motají se okolo mě dva (nikdy nevím jaké označení použít) kluci. (VB byl chlap a taky pitomec, génius, ješita, pevná skála a jediný člověk, kterého jsem kdy milovala). Přičemž ani s jedním nechci a nehodlám chodit, ale svým způsobem mě oba drží od nervového zhroucení, jakmile si s nikým nepíšu je zle… Já jsem nechala VŠ. Bydlím na studentském bytě (takže jsem defacto bezdomovec) a lámu si hlavu, co podniknout se svým životem. Je pravda, že skutečnost, že můžu udělat absolutně cokoliv je doslova omamná (další důvod proč skončím sama, bylo dost těžké naučit se fungovat ve dvojici a pochybuju, že by mi ještě někdo stál za tu námahu).

Momentálně mám pár variant. (V podstatě se jedná asi jen o rok, protože příští rok, chci zkusit svůj poslední pokus na VŠ. Chci si podat přihlášku na obor, po kterém jsem vždy toužila, vždy mě zajímal ale nechala jsem se zastrašit a vymluvit si ho.)

1. Hodit si šipku do mapy a začít nový život tam, kam dopadne.

Zajímavé, ale lehce nepraktické. Musela bych řešit bydlení, práci a jakmile bych se zabydlela, byla bych tam co teď.

2. Zůstat v Brně a pokračovat jako do teď

Brno mám hodně ráda, ale uvnitř nějak cítím, že patřím na Vysočinu. V Brně je příliš velká konkurence, kdežto „u nás“ bych se měla uplatnit bez větších problémů – jednooká královna mezi slepými.

3. Vrátit se na Vysočinu

Ano, to bych ráda. Jenže je tu problém s prací. U nás můžu dělat leda za pultem nějakého řetězce a to už jsem si vyzkoušela a stačilo mi to na zbytek života. Navíc nemám, kde bydlet. Než abych se nastěhovala k matce to se raději zabiju (stejně by mi to nedovolila) a byt, který jsem si chtěla koupit, mi prodali před nosem… Chtěla bych se začít živit jako fotografka, ale k tomu potřebuju auto a foťák a alespoň nějaké schopnosti. Pokud VB dodrží, co tvrdí, tak bych auto mohla mít od jeho známé (hrozně o to stojím, ale děsně se mi to příčí a navíc už auto bude stejně pryč… Je hrozně těžké od něj něco chtít, když nevím, jak to všechno vnímá on. Na všechno mi tvrdí, že je mu to jedno, ale na druhou stranu mám klíče od jeho bytu a někdy, když na něj koukám se mi zdá, že občas zahlídnu svého VB, toho co mě měl rád a záleželo mu na mně – a pak se hroutím a spouštím potoky slz, protože chci za ním…) A to je jeden z důvodů, proč se k sobě nevrátíme. Protože v momentě, kdy mám pocit, že vidím svého VB se hroutím pod náporem emocí a nový vztah si asi někdo těžko začne s holkou, co mu promáchá tričko, kdykoliv ji obejme… A já se neuklidním, dokud nebrečím všechno, co v sobě  dusím a sama netuším kolik toho je, jen vím, že je toho hodně, daleko víc než jsem si dokázala představit…)

Když to shrneme, tak moje ideální představa by byla taková. Sehnat si starý malý domek nebo byt v dojezdové vzdálenosti od Prdelákova. Ideální by na to byla vesnice, kde bydlí máti s bráchou. Ráda bych argumentovala, že je to kvůli nim, ale lhala bych. Brácha je stejně přes týden v Brně a s máti se prakticky nebavíme.

Tuhle vesnici bych volila proto, že:

1. Dojezdová vzdálenost od Prdelákova.

2. Překrásné okolí a hlavně blízké místo kam se chodit v létě koupat.

3. Znám to tam. Ráda bych někam, kde to znám a kde bych si mohla pokusit vytvořit iluzi bezpečí (ačkoliv jsem si vědoma, že skutečné bezpečí je jen v náručí u mého VBho a to nikoliv u toho současného, tam to moc nefunguje, protože mu nemůžu důvěřovat…) Už mi to asi začíná lézt vážně na mozek.

4. Babička a děda bydlí blízko

5. A jo, částečně je to možná i proto, že tam bude bydlet  VB. (který na mě ovšem sere, takže je úplně jedno jestli bydlím na měsíci nebo 100 m od něj…)

6. Každopádně kdybych měla auto, nebyla bych svázaná jen s Prdelákovem a Vesnicí, ale byla bych mobilní a nezávislá, takže bych se mohla vyskytovat, jak v Brně, tak kdekoliv v republice, kde by zrovna bylo něco, co mě zajímá.

 

Jediná potíž je v tom, že v tuhle chvíli nemám ani na tu zrcadlovku, natož na nějakou nemovitost, která se navíc v našem okolí stejně vůbec žádná neprodává (a to už jsem zvážila i stanování na parcele…)

 

Takže máte někdo nějaké rady, tipy nebo cokoliv co by mi mohlo nějak pomoci? Beru i podobné zkušenosti, třeba se to vážně dá nějak přežít…

2 komentáře: „Co je nového?

  • 23.6.2016 (7:11)
    Permalink

    Práci mimo pult ti najdu 🙂 Respektive anglicky umíš a tak bys to mela v pohodě. Bydlení …. s tím neporadím, to tu není. A auto za 13k ti seženu taky 🙂

    Reagovat
    • 23.6.2016 (19:23)
      Permalink

      Teď mám super práci, ale pokud se vrátím na Vysočinu, přijdu o ní a skončím za pultem, protože nic jiného se tam sehnat nedá (a anglicky umím mizerně :- ) Bydlení je ten důvod proč budu muset zatím zůstávat v Brně… A já nechci jen tak ledajaké auto, chci svého vysněného Forda Ka, ideální auto pro mě. Navíc pokud to klapne, tak ten co by měl být můj bude prakticky zadara 😀 Ale každopádně díky za snahu 🙂

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *