Články nikomu

Také máte počítač nebo administrativu blogů plné článků, které nikdy nezveřejníte a nikdy si je nikdo nepřečte?

nbJsou upřímné, odhalují Vás jako člověka a to je jejich největší chyba? Dříve jsem si myslela, že je důležité všechno tajit, nikomu nedovolit strkat nos do svých věcí. Svým způsobem tomu věřím stále, ale dlouhé roky praktikuji zcela jinou strategii. Říct to!

Nenechte ty predátory kolem Vás pátrat, pěkně jim ukažte, kde máte slabinu, klidně jim to řekněte. Ukolíbáte tím jejich pozornost a zároveň můžete předvídat, kam povede útok. Za ty roky jsem na sebe řekla téměř cokoliv a fungovalo to. Udržela jsem si jen pár tajemství a ty by ze mě nikdo nepovolaný nedostal za žádnou cenu. Před časem jsem o všechna tajemství přišla, všechny přiznané fobie, minulost, obavy i sny… Myslela jsem si, že je správné vynést všechny ty zraňující věci na světlo. Pomalu si začínám uvědomovat, že to asi nebyl zas až tak dobrý nápad, zejména, když zůstal bez jakékoliv reakce. Žádné tajemství za tajemství nebo pochopení či přiznání vážnosti mým problémům jsem nikdy nezažila.

Mám nové tajemství, přesně tak hluboké, zraňující a pro nikoho, tak jak má tajemství být a je jenom moje. Navíc zjišťuji, že už mě nebaví hrát si na extroverta, vstřícného, milého a komunikativního člověka, zkoušela jsem to roky a výsledky  nic moc.

Daleko lepší mi přijde vrátit se do nastavení – dejte mi všichni pokoj, nic vám do mě není.

Šetří to čas i city, ano, asi i teď budu milá, když mě zaskočíte, ale většinou to bude jen přetvářka v reálu je jen velmi málo lidí, které respektuji.

Přemýšlím, jaká bude moje budoucnost. Můj mužský protějšek je tlustý ITák (nevím, jak se to píše) s řídkým knírkem a vlasy, který se celý den cpe tučným jídlem a ve sklepním pokoji v domku u rodičů, na částečný úvazek programuje pár upadajících stránek, zbytek příjmů, které stejně nepotřebuje mu poskytuje částečný invalidní důvod.

Jak dopadnu já?

Uprostřed lesů je louka na ní stojí malý nezkolaudovaný energeticky nezávislý domek, kousek od něj studna. Okolo něj obrovská zahrada plná ovocných stromů, keřů a záhonů, pár slepic, koza, dvě malé ovečky místo sekačky, větší pes na ochranu, malý pro radost, kočka protože k chalupě patří a mini-prasátko, protože ho prostě chci… O vše se stará ženská jako vystřižená z osmdesátek. Jediné spojení se světem je internet.

Podobně jsem si svůj život představovala i dřív akorát v tom figurovaly děti a partner a nebylo to zcela mimo civilizaci a domek byl zrekonstruovaný statek a já k tomu podnikala… Nehledám už místo na založení rodiny, ale kde se budu moc v klidu zahrabat…

2 komentáře: „Články nikomu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *