Osobně o sobě

Ciri XX.

Po včerejší návštěvě u veterináře má Ciri nařízený klidový režim.

 

Předpokládali jsme, že po zbavení se bolesti bude řádit jak černá ruka, už to zkusila večer při venčení. Najednou se zbrnčí a ze samé radosti a energie začne lítat jako cvok. Ale to jsem jí zatrhla hned včera a dneska překvapivě klid skutečně dodržuje. Polehává, čas od času se přijde pomalzit a jinak si okusuje hračky a je hrozně moc hodná.

DSC_0900
Překvápko! 🙂

 DSC_0901

Frajerka

 O 10 min později. ..

Odvolávám. Spratek je to! Vodtíko už zase nosím jen v ruce, ale Cirouše není možné dostat domu. Na jednu stranu jí chápu.

DSC_0912
Miláček a oblíbená hračka

Dorazilo k nám jaro, také bych jí chtěla popadnout a vyrazit ven na pořádnou procházku. Jenže nesmíme, máme klidový režim a když řeknu, domu tak to znamená DOMŮ. Bohužel, ačkoliv neutíká a nechá si nasadit vodítko, odmítá se hnout. Nepomůže ani plesknout jí přes zadek, vynadat jí ani se jí pokusit tahem vodítka ukázat jí, kdo je tu šéf. Nic z toho, co obvykle funguje, tak na ni teď neplatí. Musím číst rychleji, abych co nejdříve byla u kapitol výcviku. Zatím se mi jako nejjednodušší jeví začít nosit plné kapsy odměn a důsledně všechno dobré odměňovat. Nehodlám psa trestat fyzicky, navíc jsem přesvědčena, že chyba je mně/ v nás, páníččích.

DSC_0896
Kukajda 😀

Zatím jí tedy nechávám otevřený alespoň balkón, aby se dostala k čersvému vzduchu. Stojí mezi dveřma, na balkón jako takový ji samotnou nechci pustit,  užívá si pozorování všech zvuků kolem. Sousedi rovnají dříví, semtam zařve pták nebo přejede auto. Vypadá spokojeně.

 

<Předchozí díl
Další díl>

 

2 komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *