Ciri XVII.

Nastala neděle 15. ledna a den mého odjezdu do Brna. Nemám ráda tyhle změny, týden na Vysočině a týden v Brně. Je to pro mě obtížné neustále měnit životní styl a „domovy“ přičemž žádný z domovů vlastně není můj. Přesto, když to nyní vypadá na konec tohoto cestování je mi z toho nepříjemně, protože se můj život ubírá svou cestou a já více méně jen přihlížím. Jakoby žádné z mých rozhodnutí nemělo na směr vlaku  jménem život vliv a já se dál řítila ke svému předem určenému cíli. Měla jsem depku, ale vycházku s VB a Ciri jsem neodmítla a po minulých pozitivních zkušenostech jsem na ni přibrala i Matýska…

 

u6
Čůrací kontrola. Ciri důsledně dbá na Matýskovo vyměšování, nechce aby se jí rozbil 🙂

 

Výhodou bylo, že jsem konečně nemusela hlídat psy a mohla jsem relativně nerušeně fotit. Proč relativně? Protože celou vycházku provázely VB komentáře, tohle vyfoť, tamto vyfoť, tohle mohla být super fotka. O pár desítek fotek později jsem mu foťák vrazila s tím, ať se tedy předvede sám. Celkem mě uklidnilo, že kvalita jeho fotek je stejná ne-li o něco horší než moje. Což samozřejmě není jeho vina, ale moje, protože on mi Ciri dobře nastavoval 😀 (to je sice částečně pravda, ale kdo se ho prosil? 🙂 )

u5
Pózovačka s ohrnutým ouškem

 

Nakonec vznikla řada více či méně povedených fotek, ale procházku jsme si užili. Nebyla nouze ani o zábavné momenty, protože, jsme nevydrželi (VB, ale já na to myslela taky :-D) jít kolem vysokých závějí s Matýskem po boku a nehodit ho do ní nebo se neprohrabat na dno a nestrčit ho do díry. Mates všechno snášel se stoickým klidem, dokud se k němu nepřiblížila Ciri. To se z klidného, odevzdaného, vycepovaného  pejska stala ozubená, frkající vřeštící fúrie. Oba se do sebe pouštěli až sníh odletoval, ale Mates byl bez šance. Za asi hodinovou procházku schytal od Cirouše víc „omejváků“, než já za celý život.

u4
Sjetá Ciri a Mates na koksu

 

Celou procházku šli oba psi na volno a nebyl sebemenší problém. Na psi přes ploty se tak maximálně koukalo, auto jsme potkali jen jedno a každý jsme si „svého“ psa pro jistotu včas odchytili. Jediný vypjatější moment nastal, když jsme potkali dva běžkaře. Já s Matesem raději moc nediskutuju, jsem realistka a vím, že zase tak poslušný, aby mě ve stavu uvytržení poslechl, není, takže ho rovnou beru do náručí. VB se u Ciri rozhodl vsadit na to, že ho poslechne. Což je na jednu stranu správné. Neposlušný staford je skutečný problém, neposlušný čivavo/yourkšír může být každému ukradený. Na druhou stranu je Ciroušek pořád ještě štěně a zvědavost převažuje nad poslušností… Běžkaře sice nijak nevyrušila, ale přesto se k nim přiblížila více než nám bylo milé, takže musíme opravdu více zapracovat na poslouchání povelů.

u3
Třeskutě inteligentní výraz a honba za listem. V tomhle stavu se k ní povel nedostane.

 

V každém případě se jednalo o fajn procházku a já jsem moc ráda, že jsem si mohla provětrat hlavu a trochu se připravit na nadcházející rozporuplnou změnu v mém životě. Ale VB má asi pravdu. Měla bych to zkusit a když se mi to nebude líbit, odejít mohu vždy.

Ale jak mám přežít každý týden 5 dní v Brně a na Vysočině s Cirouškem a Matýskem mít jen šizené víkendy to už mi neporadil. Ale, možná to vidím moc černě. Obvykle nic nebývá tak horké jak se to uvaří a nakonec to třeba všechno bude fajn.

u1
Myšánek a ukořistěná ňamka <3

 

<Předchozí díl
Další díl>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *