Ciri XVIII.

Od posledního příspěvku o našem šťěňátku uběhlo už několik týdnů. Situace se po určité stránce stabilizovala. Jsem buď v Brně nebo u VBho a hlídám Ciri.

Vůči VBmu a našem rozchodu jsem už emočně otupěla a povedlo se mi dané emoce ubít, takže nedochází k žádným střetům nebo záchvatům pláče (ty jsou jen naprosto výjimečné a spíš souvisí se ztrátou pocitu, že někoho miluju než se ztrátou VBho jako takového. I když je pravda, že poslední dobou mám pocit, že se VB chová „lépe“ a více jako dřív což mě na jednu stranu příšerně děsí, už to nechci zažít znovu, náš rozchod mě skoro zabil a silně poznamenal, přesto se ale občas se přistihnu při myšlence, že on je takový „vůl“ že ho prostě nemůžete mít neradi 🙂  Dříve tam bylo místo vola blbeček, ale nebudeme to přehánět.

DSC_0091
Hanobící fotečka 😀 Je to malý spiťar…

VB a já ale nejsme podstatní, tohle je o Cirounkovi.

Když jsem přijela z Brna, hned druhý den jsme byly spolu. Když nastal čas, vyrazila jsem s Ciri pod barák na mez vyvenčit jí. Vodítko jsem zapomněla, ale nebylo to poprvé, obvykle ho jen nesu v ruce, nikdy nebyl žádný větší problém. Ne že by na slovo poslouchala, ale nakonec jsem vždy dosáhla svého. A tak jsem vyrazila i dnes. Po vyvenčení Cirounek pořád nechtěla domů, tak jsem se v opojení počínajícím jarem a toho, že jsem se svým miláčkem, rozhodla, že se kousek projdeme – bez vodítka – VB jí takhle vodí běžně a poslouchá ho.

DSC_0085
Dokud jsou v pelíšku alespoň nožičky , počítá se to 🙂

 

Že já nejsem VB mi došlo cca o 20 m dál, kde u plotu stáli dva dědkové a v ruce drželi ešusy. I přes můj výslovný příkaz, ať je nechá na ně Ciri začala vrtět ocáskem, očuchávala je a než jsem jí stihla odtáhnout (drapněte hýbajícího psa za oboje) tak se stihla o jednoho z dědků opřít tlapičkama. Připadla jsem si jako idiot dědkům jsem se omluvila a s pocitem, největšího debila na světě – já nenávidím, když mě obtěžující cizí psi a lidi, co vodí psa bez vodítka bych okamžitě pokutovala, jsem šla domů.

Při druhém venčení už jsem se rovnou vybavila vodítkem, ale byly jsme jenom pod domem na mezi a lézt v tom rozbláceném terénu s psem, který mě vleče na vodítku, když si hledá ideální místo, které pokropí a pohnojí, byl takový opruz, že jsem se přesvědčila, že to předtím bylo jen chvilkové selhání a z vodítka jsem jí pustila.

Tentokrát jsem jí chytila až před místním obchodem a to je zlé.

Obchod je sice od domu na dohled, ale aby se k němu dostala, musí přeběhnout nejfrekventovanější silnici ve Vesnici. Bylo obrovské štěstí, že jsem si vybrala na venčení čas okolo poledne, kdy je provoz minimální.

Byla jsem ale naprosto zděšená.  Jednak mým přívalem vzteku, já bych jí s takovou chutí naplácala, že by na to hned tak nezapomněla! Nakonec jsem jí jen standardně jednou pleskla, vynadala jí a odvedla na vodítku.

Hrozně mě to ale rozhodilo. Proč mě přestala poslouchat? To už mě nemá ráda? Ona se totiž nesplašila, že by zdrhla, ona si prostě odhopkala a naprosto ignorovala, že já jí volám.

DSC_0336
Tvrdý spánek aneb není nad pohodlnou pozici…

 

Když jsme došly domů, rozhodla jsem se jednat. Nehodlám jí mlátit, chová se stejně jako Mates, takže chyba bude v páníčcích a nikoliv v ní. Na druhou stranu nesnáším nevychované psy a rozhodně nehodlám chodit po světě s jedním z nich a na vodítku jí venčit nehodlám!

Zasedla jsem ke kompu a konečně jsem udělala to, co jsem měla udělat hned ve chvíli, kdy VB poprvé vypustil z pusy slova koupím a staford – začala jsem načítat literaturu. V tuhle chvíli (jsou to už dva dny jsem v půlce knihy Americký staforšírský teriér od Josepfa Janishe) o výcviku zatím ještě ani slovo, ale už jsem se dočetla o rase Amerického staforšírského teriéra dost na to, abych si byla jistá, že je to nejlepší plemeno na světě a že 100% (!!!) děláme něco špatně my.

DSC_0345
Pelíšek a páníčkovy nasravačky 🙂

 

[fruitful_tabs type=“horizontal“ width=“100%“ fit=“false“]
[fruitful_tab title=“Další díl XIX.“] DSC_0974[/fruitful_tab]
[fruitful_tab title=“Předchozí díl XVII.“] u5 [/fruitful_tab]

[/fruitful_tabs]

2 komentáře: „Ciri XVIII.

  • 1.6.2017 (12:44)
    Permalink

    Nejsem si jistá, ale u chrtů platí, že když je chytneš po tom, co utekli, nebo i přijdou po delší době, nesmíš je potrestat. Znovu by nepřišli …

    A nemyslím si, že by tě neměla ráda, je to o respektu (dle mého názoru) 🙂 Prostě už nejsi šéf, jsi kámoš 🙂

    Reagovat
    • 4.6.2017 (15:25)
      Permalink

      Ona naštěstí přijde, nedostala ode mě nikdy nějakou větší silou. Spíš je to o tom klepnutí, že tohle už je totální stopka co provádí 🙂 Ale i tak se mi to nelíbí a stydím se za to, že jí občas plácnu. Podle mě to k výchově psů nepatří…
      S tím respektem tvrdí VB to samé co ty, tak máte asi pravdu 🙂

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *