Ciri XIV.

Předešlý den jsem psala, jak řeším rvačky Ciri a Matesa a naivně jsem pyšnila, jak moje řešení „na hanbě“ funguje. Bohužel se ukázalo, že jeho „úspěch“ tkví v tom, že k němu sáhnu už v době, kdy je Ciri utahaná, takže jí vůbec nevadí, jít si chvíli schrupnout…

dsc_1078

Je středa a poprvé po dlouhé době nepíšu v retrospektivě, ale v přítomnosti a jedná se o reportáž přímo z pekla. Madam Satanáš totiž teď není několik dní pořádně venčená. Resp. její venčení vypadá: vyčůrat, vykakat a rychle domů. Je totiž nějaká marodná a tak VB nechce moc riskovat… Jenže on tu s těmi čokly nemusí být!

 

Stačily mi asi dvě hodiny s oběma psy osamotě a měla jsem dost. Jakákoliv hra se zanedlouho strhla ve rvačku, takže Mates skončil na chodbě a Ciri se mnou v pokoji. Myslela jsem, že bude klid, ale omyl. Rozdivočelá Ciri zběsile lítala po pokoji. V jednu chvíli se válela v o posteli, o sekundu poději sebou zběsile šila v pelechu, za mžiknutí oka cupovala lino a za moment vězela až po pás v regálu odkud se snažila vytáhnout VBho cestovní tašky, aby si je mohla (opět) podat… Nakonec to skončilo žalostným kňučením na dveře, za kterými byl Mates. Vyměkla jsem a dveře jsem otevřela „budou už přece hodní!“ Když jsem od pár sekund s křikem rvala od sebe dvě vřeštící chlupaté koule, měla jsem dost.

Napsala jsem VBmu o povolení vyrazit na zahradu. Povolení jsem naštěstí obdržela, ale mělo podmínku, že musím Ciri nandat obleček…

 

Nevěřili byste jak je obtížné narvat na psa pláštěnku. Jednak jsem to dělal poprvé v životě a druhak se nadá říct, že by Ciri vyloženě spolupracovala. Suchý zip pod bradou si rozepnula asi třikrát. Když jsem jí do toho konečně nasoukala tak, aby vypadala k světu. Předchozí verze by totiž u VBho vyvolaly reakci na téma: „chudáčci moje děti, budou chodit jako cumploši, protože na nich to oblečení pořádně neupravím…“dsc_1083

Popadla jsem foťák, abych si slavnostní chvíli, venčení s pláštěnkou, zvěčnila a vydali jsme se na zahradu. Cestou jsem zase potkala VBho babku, která mi otráví, každé venčení psa. Postěžovala si, jak se tuhle Ciri vyčůrala v chodbičce a „oni“ to utřeli hadrem na podlahu, co tam měla položený. Vydala jsem ze sebe zdvořilé hmhm a pomlčela jsem o tom, že pachatel jsem já. Možná bych se měla cítit provinile,ale necítím. VBho máti to dělá také a navíc předpokládám, že kdybych tam tu loužičku nechala než psiska vyvenčím a někdo si do toho šlápl bylo by to o dost horší. A navíc (upřímně) nemám jí ráda (to já teď nikoho) a jsem ráda, když jí můžu „něco“ provést. (Znáte to, život zničený rozchodem a nenávist k celému světu… já ani obvykle nejsem moc přátelská, ale hlídám si, abych „neškodila“ teď je mi to u prdele…. ) a možná se trochu i bavím představou jak si vytře byt a místo vůně jí to tam smrdí po psích „chcankách“…

 

Sotva jsme vyšli ven začalo mrholit.  Rozhodla jsem se, že venčení nevzdám, ale zkrátím, aby Ciri nechytila „kašlíček“. Na zablácené zahradě jsem si zničila bílé botasky a sáhla do řidších bobků, když jsem je sbírala (karma za ten hadr). Psi jsem nechala chvíli lítat.

dsc_1094

Ale Ciri se nečinila tak jak jsem očekávala, takže jsem to po necelých 10 min odpískala, protože by mi VB zakroutil krkem, kdyby  nastydla…

Zablácená psiska jsem vzala rovnou do koupelny. Ciri si už umí trpělivě nechat osprchovat tlapky, takže scéna, kdy jsem jí musela honit po celé koupelně se už naštěstí neopakovala. Matesovi, protože je malý jsem musela osprchovat i zablácený podvozek, protože byl jak po bahenní koupeli.

Doufala jsem, že se alespoň trochu vyběhali a dají konečně pokoj. Ale měla jsem smůlu. Asi hodinu jsem je od sebe trpělivě rvala. Vždy když jsem vyhodila Matesa za dveře, Ciri zaparkovala v rohu u nich a mě přišla tak smutná, že jsem neodolala a zase ho za chvíli pustila dovnitř. dsc_0007Tak to proběhlo několikrát než Mates skončil za dveřmi definitivně a Ciri na hanbě, na které teď chrní, takže mám konečně chvíli klidu.

dsc_1121
Doslova padla vyčerpáním 😀

 

Slyším, jak ze školy přišly VB ségry. Dělají hrozný randál a mají vysoké, pištivé hlásky, určitě mi jí vzbudí jako pokaždé. Ale jestli jo, tak se neznám. Hodím jim ji na krk a ať je od sebe rvou chvíli ony…

… ne neudělám to, protože se o ní podle mého názoru neumí správně postarat a spravedlivě je od sebe s Matesem odtrhnout. Vždy odtrhnou jen jednoho čímž ho znehybní a ten druhý se může pořádně zahryznout. Je potřeba je od sebe odtrhnout oba najednou, aby to oba vykolejilo stejně…

dsc_1080
Pojďte pane, budeme si hrát. Pozn. Vpravo vidíte dva škopky neboli vědra, které nahradily běžné krmící psí mističky, ze kterých jedla Ciri doposud.

 

[fruitful_tabs type=“default“ width=“100%“ fit=“false“]
[fruitful_tab title=“Další díl XV.“] DSC_0050 [/fruitful_tab]
[fruitful_tab title=“Předchozí díl XIII.“] DSC_0050 [/fruitful_tab]
[/fruitful_tabs]

 

listopad 2016

7 komentářů: „Ciri XIV.

  • 20.4.2017 (4:57)
    Permalink

    A volal aspoň někdo „rádoby chovatelum“, co by poradili ohledně onoho nachlazení a venčení? Protože tohle vypadá na jednu velkou anarchii. A neda min to,ale ona má granule celý den? Možná jsem fakt z jiného světa, ale po jídle má byt klid kvůli žaludku … ani moje kocky nemají jídlo celý den …

    A ještě se zeptám, mam ti příběhy komentovat,když jsem spíše karava? Necgci aby tě to mrzelo nebo tak …

    Reagovat
    • 20.4.2017 (8:02)
      Permalink

      Já tě neberu za krávu a za tvoje komentáře jsem ráda 🙂 Jsem si vědomá toho, že víš o psech daleko více než já a jsem ráda, že když se můžu něčemu přiučit nebo získat podnět k zamyšlení, nad věcí, která by mě třeba jinak ani nenapadla 🙂
      Ohledně jídla jsem se s VB něco nahádala. Já jsem proto, aby se štěněti několikrát denně nasypalo, jenže to neprošlo…
      Ono, když si ty články takhle zpětně čtu, tenhle je starý už několik měsíců, tak se musím usmívat. V tuhle chvíli, to není ideální, ale udělala jsem s Ciri velký pokrok od doby, kdy článek vznikl. Učím se na pochodu a jde to pomalu.
      Řekla bych, že tobě coby zkušené pejskařce ze budou ještě vstávat vlasy hrůzou. Ale všechny chyby co jsem udělala, byly dělané v přesvědčení, že v dané situaci dělám to nejlepší co se dělat dá.
      Můj přístup k výchově Ciri je hodně ovlivněn tím, že je to VBho pes a výchovu nastavuje on a já ačkoliv s ní v 90% nesouhlasím, mu nemůžu podrývat autoritu a nemá cenu mást psa tím, že bych porušovala VBho pravidla.
      Takže se s VB neustále dohaduju, argumentuji tím, co jsem vyčetla v knihách na netu a VB si to stejně dělá podle toho o čem je přesvědčený nebo někde vyčetl on 🙂
      S majiteli je VB průběžně v kontaktu stejně jako s ostatními páníčky štěňátek, takže průběžně diskutují a srovnávají 🙂

      Reagovat
      • 20.4.2017 (17:52)
        Permalink

        Prosím řekni mi ze ses k němu nevrátila a nemáš to v planu. Já vždy byla za lásku a ze se musí bojovat … ale neumím si představit, že byste měli děti (což někdy pochybuji i u sebe,zda jsme vhodný par pro miminko 😀 )…

        Reagovat
        • 22.4.2017 (18:47)
          Permalink

          Nevrátila. Já o lásku bojovala několik měsíců a bez přehánění mě to, že mě opustil málem zabilo. Já už si plány nedělám žádné. Dříve jsem přesně věděla, jaký jsem člověk. Ale ten poslední rok mě hodně změnil a sama se teprve poznávám.
          Už se snažím nic neřešit, říkám si, že ani ve vztahu není člověk sám, tak proč bych měla vše pořád řešit jen já… ale upřímně je mi asi nejlíp samotné.
          Rozdíl mezi tím, jak jsme žili s VB spolu a jak žijeme teď je na první pohled nepatrný. Ve čtvrtek k němu přijíždím v neděli večer nebo v po ráno odjíždím. Jezdíme spolu nakupovat, někdy spolu venčíme psy.
          Ale je tu obrovský rozdíl. Už ho nemiluju. Když není se mnou, netrpím. Když je se mnou, nic necítím (až na drobné výjimky).
          Myslím, že už asi nikoho milovat nechci, nestojí to za to. Všechno krásné jsem zapomněla a zůstalo jen to ošklivé a chladná, cizí realita. Nepoznávám ani jeho a asi ani sebe. Přesto, když se někdy podívám na zprávy, co mi psával dříve, vždy mě to rozbrečí.
          O sebe s princem se neboj. Já jsem nad Vámi jako rodiči hodně přemýšlela, protože Vás vztah není úplně standardní, ale podle mě je nejdůležitější, aby se rodiče milovali. Pokud se milujete, a to vy podle mě ano, tak řešení sporů vždy najdete a budete v pohodě 🙂

          Reagovat
  • Pingback: Ciri XVI. | Antea bloguje

  • Pingback: Ciri XIII. | Antea bloguje

  • Pingback: Ciri XV. | Antea bloguje

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *