Ciri XIII.

V pondělí jsem přijela později než jsem plánovala, protože mi ujel mezi spoj. Unavená a vyčerpaná neustálým spěchem jsem přijela až navečer a k VBmu a za Ciri jsem se vydala až večer. Byla jsem zvědavá, jak mě Ciri přivítá. V Brně jsem dlouho přemítala nad tím, jak mě neposlouchá a hryže (ruce už se mi konečně začaly hojit). Očekávala jsem zklamání, protože minule už nebyla Ciri  moc mazlivá a v týdnu VB psal, že se to dost zhoršilo…

Když jsem odemkla dveře, tradičně se na mě vyřítil Matýsek, nacpal se mi do náručí a olizoval vše na, co dosáhl. O pár chvil později dorazila Ciri…

Jako obvykle moc nepřipomínala štěně, které tu bylo když jsem odjížděla, zase o kus vyrostla a náraz, kterým do mě narazila (neumí pořádně brzdit) byl docela silný.

Tak se mi ten hřejivý Pytlíček nacpal do náručí, ostré drápy neúmyslně drápaly vše na co dosáhly a velký teplý jazyk, tak odlišný od Matýskova, mě olizoval na bradě…

Přivítání bylo tedy v pořádku a ani mé další obavy se nepotvrdily. Jen jsem ze sebe sházela kabát, kabelku a šátek, už jsem jí měla uvelebenou na klíně (kam už se skoro nevejde) a celá spokojená ohryzávala hračku.

DSC_0085
10% psa v pelechu tzn. je na hanbě 😀

 

Vyrážka, kterou má ze „špatných“ granulí se nelepší a tak zkoušíme zase nový druh, ale spíše se to zhoršuje. Jsou místa která už si rozškrábala do krve a mě i VBho trápí, že nevíme, jak jí pomoc… Jestli se brzo netrefíme do těch správných, které jí nebudou vadit, začneme jí snad převařovat maso….

VB mě překvapil tím, že Ciri naučil sedni a zůstaň. Myslela jsem, že Bobina roste víceméně jako dříví v lese, ale byla jsem překvapená. Je vidět, že se jedná o skutečně mimořádně chytrého psa (jak jinak :-D) protože se příkazy naučila během cca 2 hodin.

DSC_0031
Karkulko, Karkulko…

Večer jsem si Ciri nekompromisně zabrala, z minulého článku je asi patrné, že jsem nepřijela v nejlepší náladě, ale VB se netvářil, že by mu to nějak extra vadilp. Ciri nás během noci stejně prostřídala oba…

Druhý den jsem byla se psy jen do půl jedné, pak jsem měla práci v Prdelákově. Den tedy proběhl naprosto poklidně, když tedy nepočítáme, jak moc jsem promrzla, když jsem čekala na autobus.

Když jsem se pak večer vrátila oba psi už zase byli jak z divokých vajec. Neustálé rvačky, skončily tak, že Ciri byla třikrát plácnutá. Nedělám to ráda, a do nedávna jsem jakékoliv „násilí“ na zvířatech odsuzovala. Jenže jsem narazila na článek jedné chovatelky, která říká že pes potřebuje i negativní motivaci. Upřímně vzato, moje plácání se nedá považovat asi ani za negativní ani za pozitivní motivaci, protože je na mě zřejmě vidět, že do toho nedávám patřičný „elán“.

DSC_0050
Pauza před další rvačkou.

 

Já jsem spíše odborník, na strčení na hanbu do pelechu a tam musí být dokud jí sáhodlouze nevyjmenuji všechny prohřešky, nijak nechvátám a svůj „mučivý“ monolog obvykle zakončuji větou: „Tak a teď zpytuj svědomí!“

No výsledky jsou zatím takové, že Ciri v pelechu zůstane a začne chrnět, což je svým způsobem pozitivní. Za prvé mě poslechla a za druhé je konečně klid….

 

<Předchozí díl
Další díl>

Psáno 16.11.2016

4 komentáře: „Ciri XIII.

  • 31.3.2017 (11:31)
    Permalink

    Zrovna dneska jsem si říkala, kdy vyjde nový článek o psovi 🙂 těšila jsem se. Sice jsem se i bála, ale aspoň mám strach I z jiných věcí než jen z toho, co se mi teď děje 😀 😀 😀

    Reagovat
    • 1.4.2017 (6:51)
      Permalink

      Teď bude asi štěňátkovských článků vycházet více, jsem pořád v práci a tyhle jsou jediné, které mám předpřipravené 🙂
      To, co teď prožíváš, ti logicky musí nahánět strach, je to něco nového, neznámého a navíc obrovsky důležitého. Ale užívej si to zvládli to lidé i před stovkami let a nyní s dostupnou lékařskou péčí bude vše určitě v pořádku 🙂 Hlavně buď v klidu, dělej si radosti a užívej si to… Jsou lidé, např. já, kteří by dali cokoliv aby byli na tvém místě 🙂

      Reagovat
  • 3.4.2017 (6:37)
    Permalink

    Máme dvě fenky a ať si říká kdo chce, co chce, ne vždy to jde úplně po dobrém 🙂 Já se ještě nesetkala s opravdu slušně vychovaným psem, který byl vychováván jen pozitivní motivací. Většinou skvěle poslochají při výcviku, ale v běžné praxi (mimo výcvik) mi přijdou jako nevychovanci…

    Reagovat
  • Pingback: Ciri XIV. | Antea bloguje

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *