Ciri XII.

Druhého dne jsem se do práce svezla s VB přijela jsem s hodinovým zpožděním a VBho notebookem, který mi půjčil, protože mi neopravil ten zdroj, ale ještě večer jsem poslala šéfovi omluvnou smsku, takže to bylo v klidu a ve dvanáct jsem byla opět na Vesnici.

Po příjezdu jsem utíkala k matce a v rychlosti si uvařila špagety, hodila jsem je do mísy, doběhla si do jednoty koupit kečup a utíkala jsem k VBmu.

Tam jsem musela se zoufalým výrazem jídlo odložit a nejdříve vzít psy ven…

Mimochodem to je přesně ten důvod proč nemám psa:

  • Nechci se nikomu podřizovat, chci mít možnost jet na dovolenou a čas od času strávit den nerušeně v posteli…

Vyvenčila jsem a s úlevou zjistila, že snad poprvé, co je Ciri nechávána sama a neudělala hromádku. Musím tedy uklidit jen dvě loužičky…

1
Já chci ven, jsem tak strašně nešťastná a opuštěná, když nedostávám co chci…

 

Využila jsem toho, že mám půjčený VBho notebook a snažila jsem se pracovat, což šlo asi 2 hodiny a pak mi nastalo peklo. Po zbytek dne až do večera jsem se musela účastnit dětského rozhovoru a hrát si s VBho nejmladší ségrou. Já mám děti ráda, ale už na ně nemám nervy, navíc nemám ráda hluk a teď si představte situaci, kdy se snažíte pracovat, do toho se vám pod nohama hlučně rvou dva psi, do toho řve hračka, co si malá ségra přinesla a do toho všeho ještě na vás mluví a z kuchyně slyšíte hluk ostatních obyvatel bytu… byla jsem zralá na to si hodit…

4
Boj, boj, boj…!

 

Ciri dělala jako blázen.
Kousala, řádila, absolutně mě neposlouchala a když jsem jí teda zavřela se mnou v pokoji a Matesa nechala na chodbě, seděla u dveří a kňučela na ně, takže jsem vydržela jen chvíli, pak jsem jí zase vypustila a vše začalo na novo…

2
Já vůbec nic! Ta krabice se rozsápala sama.

 

Do toho jsem zaznamenala, že ji malá ségra zkouší cvičit. Zvedla se ve mně vlna nevole. Jak to že ji cvičí? Měla jsem za to , že je to zakázané. Ani já sama si nedovolím ji něco učit,  protože by se VB posral, že to dělám jinak než on by si představoval (zažila jsem to už u Matesa), do toho jí cpala piškoty i pro nic za nic,  opět jsem měla pocit, že to VB zakázal, a že jsme se snad jasně dohodli, že odměny si bude muset zasloužit, aby měla pozitivní motivaci!

A vrchol všeho bylo, kdy jí začala tahat, což jsem si byla jistá, že má zakázáno určitě. Je to malá holčička v první třídě a Ciri váží skoro tolik co ona! Ano, přede mnou ji brala docela šikovně, ale naprosto zbytečně. Zavolala jsem na Ciri a chtěla jsem, aby ke mně přišla. Než jsem stihla zavolat podruhé vyrazila malá ségra a Ciri mi přinesla, jednalo se o cestu z jednoho konce pokoje na druhý…), byla jsem na prášky a zničená.

Pořád jsem doufala, že bude Ciri tak nějak i můj pes, ale uvědomuji si, že tohle je jen VBho pes a vzhledem k tomu, že je věčně pryč, tak je vlastně jeho malých séger…

 

Rezignuji, už nechci trávit čas ani v Ciriině přítomnosti ani v Matýskově, jen mi to ubližuje… Večer už se Ciri ani nepokusila dostat do postele za mnou a dokonce nepřišla už ani během noci…. Končím, rezignuji.

Už nechci obětovávat veškerý volný  čas psovi, který není můj, a na kterého nemám ani nejmenší nárok. Do teď jsem ještě ani nebyla na procházce bez vodítka. VB může být spokojený, vím, že na mě potom prvním týdnu, který jsem strávila s Ciri žárlil, protože mě měla raději než jeho, v noci chtěla spát u mě atd. To všechno je pryč. Náš vztah se nemá jak vyvíjet, protože já se nehodlám nechat okřikovat, když s ní budu dělat něco s čím VB nesouhlasí, což znamená, že s ní nemohu dělat nic… Ono už jen to, že jí odmítám máchat čumák v loužičkách je proti VBho přání, takže mu ji kazím…

Jsem odhodlaná skončit s nimi se všemi, ale dobře vím jak to skonči. VB udělá nějaké gesto nebo něco, co mi připomene jaký byl dřív, resp. jaký jsem si myslela, že je, Ciri se přijde pomazlit nebo mi dá nějak najevo, že mě má ráda a budu zpátky na začátku,  jako vždy…

<Předchozí díl
Další díl>

Napsáno 13.11.2016

7 komentářů: „Ciri XII.

  • 26.2.2017 (6:05)
    Permalink

    No nemáš to jednoduché 🙁 ale popravdě pokud toho psa tohoto plemene nikdo nevychovava a je porad zavřený v pokoji,držela bych se od něj dál. Jednou se to totiž projeví a pes může mít sebelepší duši, chyby pána mu nikdo již nevezme. Možná Ruda Desenský.

    Reagovat
  • 26.2.2017 (6:06)
    Permalink

    A to komentují z pozice,kdy je má máma cvicitelka a já vyrůstala mezi psy na cvičáku …

    Reagovat
    • 26.2.2017 (19:05)
      Permalink

      Ono, já jsem to s tím neposloucháním tentokrát asi přehnala, v téhle době jí byly cca 2 měsíce. 🙂
      A kousání bylo takové to štěněcí chňapání po všem. Je ale pravdou, že mě Ciri zrovna dvakrát neposlouchá, řeším to v kapitolách 20-22. Nějak se mi to nelíbí…. Nemyslím si, že by současné chyby ve výchově způsobily, že by Ciri byla na někoho agresivní, ale je to otravné a omezující a už je opravdu na čase s tím něco udělat. Mě poslechne na 3-4 povely což je málo. VBho celkem poslouchá, ale pořád mi to nepřijde dostatečné…
      Pokud bys měla nějaké rady, jak toho našeho prcka trochu vycvičit, ráda si je poslechnu. 🙂 Zatím nic moc nefunguje… 🙁

      Reagovat
      • 21.3.2017 (10:46)
        Permalink

        S takovými psíčky nemám zkušenosti. Jen vím, že to není plemeno pro každého – chce to svědomitého a důsledného pána. Ale zase nevím, nakolik jsem postižena tím, že jsem vyrůstala na cvičáku psů. A podle toho, co popisuješ o VB, tak … Já tě mám ráda, nebudeme se raději dál na tohle téma bavit 🙂 Těším se na další pokračování!

        Reagovat
        • 1.4.2017 (7:03)
          Permalink

          Já jsem z amstafů nadšená 🙂 Sice nemám se psy moc zkušenosti, ale z těch, co jsem v životě blíže poznala jsou oni jednička 🙂 S VB se na výchově asi nikdy neshodneme 🙂 (Proto jsme vždy byla proti pořízení miminka. Člověk může stokrát, tisíckrát ustoupit, ale děti jsou to nedůležitější na světě, při jejich výchově se v zásadních věcechustupovat nedá a tam musí panovat mezi rodiči jednota.
          Doufala jsem, že k ní časem dojdeme, ale došli jsme akorát k rozchodu 😀

          Reagovat
  • Pingback: Ciri XI. | Antea bloguje

  • Pingback: Ciri XIII. | Antea bloguje

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *