Osobně o sobě

Ciri – vsuvka

Když jsem začala psát příběh o Ciri, chtěla jsem tím něco ukázat. V tuhle chvíli nebudu prozrazovat co, zveřejnila jsem teprve 3. díl a zřejmě to bude patrnější až z dalších pokračování.

Čekala jsem, že na konci budou překvapení čtenáři, ale zatím  jsem překvapená já – z Vašich reakcí…

Jsem souzena a osočována za to, že jsem řekla, že jsem k “tomu štěněti” měla negativní pocity, nechtěla jsem, aby si ho můj bývalý přítel pořizoval a viděla jsem v něm definitivní konec našeho vztahu, který oficiálně skončil před déle než půl rokem…

To jsem si ale dovolila moc, navíc protože s bojím psů, tak bych se podle reakcí čtenářů i na FB neměla k psovi ani přiblížit…

Co se týká strachu, tak na ten zareaguji ihned, protože to bude krátké. Jen idiot si řekne “bojím se a hotovo” normální, duševně plnohodnotný jedinec se, se strachem snaží bojovat. Já mám zvířata obvykle moc ráda a to, že se některých z nich bojím neznamená, že se nechám připravit o potěšení z jejich přítomnosti. Prostě se svým strachem pracuji a pozvolna ho překonávám.

 

Dalším komentujícím vadí, že jsem Ciri neměla ráda.

No a co! Můj pes to nebyl, tak je celkem putna i kdyby se mi v noci zdávalo o tom, že mám z jejího kožíšku rukavice!

Co mě ale překvapilo nejvíce byly všechny ty krátkozraké reakce čtenářů o tom, jak si to vybíjím na psovi. Uveďte mi prosím jediný příklad, kdy jsem si cokoliv vybila na psovi! Klidně tam zahrňte i Matesa, protože, když se bojím bojím psů, tak přece ubližuju i jemu!

dsc_0816
Ciri a Mates výjimečně spolu. Udržela jsem je tam je tak, že jsem Ciri zlomila zadní nožičky. Nechtěla zůstat, potvora!

 

 

Když shrneme vše, co jsem o Ciri zatím napsala, tak to bylo nemám jí ráda a svým způsobem ji nenávidím, nechci jí, přijde mi moc arogantní, všetečná a na můj vkus příliš divoká, pomazlila jsem si jí a odvezla jsem jí v náručí, kde se mi během jízdy pozvracela… takže, kde je to týrání?!

 

Víte, když sleduji ty reakce, tak přesto, že jsem za něj svým způsobem ráda, protože hnusná reakce – taky reakce, musím myslet na matky, co nemají rády své děti např. vlivem poporodních depresí. Všude se píše, jak se nesmí uzavírat do sebe, jak o tom musí mluvit a hledat pomoc. Ale když vidím, reakce na to, že jsem prohlásila, že nemám ráda budoucího psa svého bývalého přítele, říkám si, která matka by měla tu odvahu prohlásit, že nemá ráda své malé novorozené miminko. Vždyť po těch Vašich reakcích, které by se na ní strhly by se musela jít rovnou oběsit!

 

Nechápejte mě špatně, jsem za Vaše reakce ráda, ale jsem zklamaná z většiny jejich autorů. Domnívala jsem se, že na můj blog chodí duševně vyzrálí jedinci, kteří jsou schopni číst mezi řádky, ale zjevně jsem se spletla…

dsc_0695
Cca 4 týdenní Ciri ještě u svých rodičů

 

V každém případě budu ráda, kdy sérii Ciri zachováte svou přízeň i nepřízeň a budete číst i nadále o tom, jak sprostě trýzním to nebohé nevinné štěně. a to nevíte o tom, že skoro kdykoliv se ke mně přiblíží, vyhrožuji jí, že jí dám na prdel…

 

A to mi před pár dny ještě ke všemu rozkousala zdroj k PC, nedovedete si představit, co jsem s ní udělala… Shrňme to tak, že od kdykoliv mě Ciri pár dní nevidí, tak když se znovu potkáme, učůrne si…. rozumějte, to strachy, protože si pamatuje mé špatné zacházení!

11 komentářů

  • Jindra

    FB nesleduju a tady je to celkem v klidu, až na pár hysterických výkřiků. Já chápu, jak jsi to myslela a že vztah se vyvíjí postupně. Někdo to holt nepobere.

  • Adéla

    Tvůj blog nesleduji ale články o Ciri jsem četla .. upřímně me přijdou reakce čtenářů uplne v pořádku a úplně odpovídající, nezlob se. Neznam tvuj životní příběh, jak je na tom tvuj vztah a moc jsem ani nepochopila či je to vlastně pes .. Ale ten pes nemůže za tvůj nepovedený vztah a za to, že tvůj přítel jak říkáš “tebe nahradil psem” .. za to můžete vy dva jako dospělí lidí. Ten pes si vás nevybral

    • Antea

      Ono tady se v podstatě nejedná o můj vztah, ale o mé chování k Ciri a o to, že jí údajně ubližuju a něco si na ní vylévám… Jinak, Ciri je VBho pes 🙂
      Z psych. hlediska VBho potřebu vyplnit to porozchodové prázdno naprosto chápu, z mého hlediska mě to pobuřuje 😀

    • Alinka

      Přijde mi to v pořádku, žádný problém nevidím. To že někoho nemáš ráda nemusí znamenat že mu budeš něco provádět. Já nemám ráda svou kolegyni, ale to neznamená že jí zlomím nohu.

  • RadioactivCat

    Na, tvůj blog jsem narazila uplnou náhodou, ale jak už zde popisují jiní, chápu tě, ne každému sedne nějaké zvíře, navíc pokud máš strach ze psů a ještě velkých je to vcelku pochopitelné. Znám dost lidí kteří nemají rádi velké psy ať už kvuli tomu že se jich bojí, nebo mají nějaké jiné trauma.
    Stejně tak nechápu jak si lidé mužou myslet, že když psa svého bývaleho? nemáš ráda ubližuješ mu, taky nesnaším děti a mám z nich strach a nelamu jim ručičky a netopím je vovodě, dokonce když mě někdo požádá zda pohlídám, přemůžu se a ty dvě hodiny s nimi strávím bez sebemenši ujmně na jejich zdraví.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *