Ciri V.

Když jsem šla v neděli večer spát, byla pro mě Ciri VBho štěně, které mám celkem ráda. Když jsem se ale v pondělí probudila bylo vše jinak…

Stala se z ní moje malá holčička, kterou miluju…

V noci se totiž Cirinka, která spala v VB sebrala a vyšplhala na postel za mnou.  Tam se mi stulila na klíční kost, hlavičku mi položila na krk a spinkala. V první chvíli jsem trochu mručela, že nemůžu dýchat a snažila jsem se nerudností zaplašit ten obří příval citů, které jsem k tomu malému bezbrannému, přítulnému a bezelstnému hřejivému uzlíčku pocítila. V té době se probudil i VB a vznikla tak kouzelná fotka mě „spící“ jak na mě spí Cirinka a já ještě jednou rukou objímám k boku přituleného Matýska.

Když jsem se ráno vzbudila, už bylo vše jinak. Cirilí (tenhle výraz VB nesnáší) se sama chodila mazlit. Kolikrát si přinesla hračku, vlezla mi na klín a tam jí spokojeně okusovala. Dokonce i spát chodila ke mně. V jakékoliv poloze se mi stulila na klín nebo k boku a tam začala chrnět.

14794108_1264736750235626_611996588_n
Hrála si s krokoušem a nějak ji to zmohlo. (Ano, ona fakt spí)

 

Poslední částečky mě, které jí ještě úplně nezbožňovaly, byly zcela přemoženy, když se Ciri prala s Matýskem. Ačkoliv je ještě mimi, už je stejně velká jako on a má i větší sílu. Jenže je ještě roztomile neohrabaná. Pletou se jí nožičky, občas se převáží semtam odněkud spadne. Jednou takhle pronásledovala Matýska a ten před ní vyskočil na postel. Ciri se v plné rychlosti vrhla za ním, ale nedostatečně se odrazila a napálila to do matrace až se posadila. Chvilku zmateně seděla u postele a přemýšlela co je špatně. Pak se honem postavila na zadní a snažila se na postel vylézt. Marně, přes veškerou jení snahu se jí tam prdelku vytáhnout prostě nepodařilo. Mates nahoře obcházel po kraji matrace a příležitostně do Ciri strkal. Nakonec Ciri vzdala snahu se na postel dostat a snažila se na Matesa dosáhnout alespoň pacičkou. Sice to bylo beznadějné, ale Mates si to očividně nemyslel,  přotože štěkal jak když ho na nože bereou.  Ciri nba něj jednou vyštěkla, vypada ře je z toho sama překvapená víc než on a Mates ještě zesílil. Najednou toho na Ciri bylo moc. Vylekaně odskočila a rozběhla se ke mně. Vrhla se mi na klín stočila se do klubíčka a chvilku si tam žalostně kňourala.

14797367_1264849183557716_425477429_n
A takhle to vypadalo většinu dne. Miminko Ciri chrupkající mi na klíně a z boku přitulený Matýsek, rovněž spící.

 

 

Miluji pocit, být tu pro někoho kdo mě potřebuje., i když je to „jen“ pes. Ten pocit, když mi to malé hřejivé tělíčko leželo na klíně a potřebovalo demně pohlazení byla ta poslední kapička. Od té doby už to pro mě nebyl VBho pes, ale můj… a dotazy, které jsem na VBho směřovala byly jen poslední zbytky racionality, protože moje pocity nejsou důležitá. Život stojí na faktech a podle těch je Ciri VBho…

14793729_1264740016901966_471957044_n
Takhle důvěřivě spinká s tlapičkama u mě. Už jsou z nás kamarádky navždy.

 

[fruitful_tabs type=“default“ width=“100%“ fit=“false“]
[fruitful_tab title=“Další díl VI.“]  [/fruitful_tab]
[fruitful_tab title=“Předchozí díl IV.“]  [/fruitful_tab] 
[/fruitful_tabs]

 

 

dsc_0823
Zdraví Vás Matýsek! (ať to není jen pořád o Ciri)

 

 

 

 

 

5 komentářů: „Ciri V.

  • 15.11.2016 (20:49)
    Permalink

    Vidíš, když je to celé pozitivní, tak ti nikdo nepíše. S lidma holt nejvíc mávají ty negace, to je přinutí překonat lenost a psát.

    Reagovat
    • 16.11.2016 (8:24)
      Permalink

      Jj, taky jsem si toho všimla 😀 Čekala jsem, že se ozvou alespoň Ti, kteří mě tak „pranýřovali“… 🙂

      Reagovat
  • 25.11.2016 (12:50)
    Permalink

    Já jsem to četla na telefonu! Třikrát! Je to nádherné. Jen jsem se ke komentu „dostala“ až dnes 🙂

    Reagovat
    • 25.11.2016 (18:36)
      Permalink

      Děkuju! 🙂 Jsem hrozně ráda, že se tenhle díl líbil a za komentář 🙂

      Reagovat
  • Pingback: Ciri VI. | Antea bloguje

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *