Osobně o sobě

Ciri IX.

Na Vesnici jsem se zdržela dva dny. Když jsem odjížděla, měla jsem ruce rozkousané do krve. Nepřeháním!

Za dobu co jsem Ciri neviděla se naučili s Matesem rvát fakt fest a když jsem mezi ně strčila ruku, občas prostě rafla mě. Navíc je to malá dračice a když je rozdováděná, tak chňape po všem, co je v dosahu, což jsou nejčastěji moje ruce. Když si k tomu přidáte štěněčí zoubky, ostré jako jehličky, měla jsem ruce pokryté krvavými škrábanci…

Ale ani o jiné zážitky nebyla nouze.

Mates musel k veterináři, protože si zatrhl drápek do krve. Jen, když mi VB popisoval, jak mu ho veterinářka musela strhnout, málem jsem se pozvracela. Když jsem ho pak viděla s ovázanou tlapičkou, bála jsem se na něj sáhnou, abych mu neublížila. Mates dostal antibiotika a s antibiotiky odešla i Ciri, u které se ukázalo, že má zánět (o kterém VB věděl, ale nějak mě “zapomněl” informovat!)

Takže, když jsem se ten den v poledně vrátila z Prdelákova (zrušila jsem kvůli nim odpolední program) našla jsem tam dva marody. Tentokrát jsem je oddělila naprosto důsledně a nemilosrdně. Matýsek byl v pelíšku na chodbě a Ciri v pokoji. Nemohla jsem je pustit k sobě, protože by se rvali a Mates by neměl šanci a jen by si něco udělal s ovázanou tlapičkou, protože byl zfetlý injekcí a bolest necítil.

Pohrála jsem si tedy s Ciri a snažila se pracovat. Doufala jsem, že ji moc nerozdovádím, protože z minulého dne jsem měla ruce pokryté škrábanci a kousanci. Děsně to bolelo a dokonce jsem ji i párkrát plácla.

dsc_0922
Nejoblíbenější místo i poloha 🙂

 

Nenávidím fyzické tresty ale důrazné “Fuj!” “Nesmíš!” bohužel absolutně nefungovalo. Je pravda, že plácnutí ode mě jsou výjimečné a jsou to jen gesta. Když mě VB vybízí k tomu, ať ji plácnu tak, ať si to uvědomí, obvykle na něj vyjíždím s tím, že tahle rasa, jak sám říká, má snížený práh bolesti. Kdybych ji měla plesknout pokaždé, když mě neposlechne nebo mi něco provede, tak bych jí musela umlátit…

dsc_0927
Jak by někdo mohl bít takového miláčka?

 

Proto ode mě dostala jen párkrát.

Jednou, když jsem ji přistihla jak ohryzává bublinkovou fólii, kterou má zakázanou a u které se bojím, že pokud se nenaučí dát jí pokoj, jednou nějaký uhryzlý kousek vdechne a umře. A podruhé, když zase rozdováděně a prudce hryzala do všeho v okolí (čti: mých rukou, mých rukou, mých rukou) a skousla mi levý prostředníček. Samo o sobě by to byla opravdu velká bolest, jenže já si den právě na tom prstu udělal při vaření puchýř, který se samozřejmě o Ciriiny zoubky strhnul. Tentokrát jsem jí také plácla, protože absolutně ignorovala moje příkazy ať přestane….

dsc_0954
Poprvé se mnou na zahradě

 

Poprvé jsem ji vzala prolítat se na zahradu. Byl to celkem zážitek. Zejména umýt jí pak tlapky. Ten malý dobyteček se mi totiž vydrápal ven z vany s mokrými zablácenými tlapkami. Byla jsem víc mokrá než ona. Strhla jsem ze sebe nátělník (ručník na psa nebyl v dohledu) a utřela jí do něj… prostě je to malá bambula a to jak se mi vydrápala z vany byla ta jedna z nejsrandovnějších věcí na světě. U Matýska jsme tohle nezažili, protože byl moc malý…

dsc_0988
Matesův veverčí ocas je pro Ciri neodolatelné lákadlo…

 

<Předchozí díl
Další díl>

4 komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *