Ciri III.

Když jsme si pro Ciri jeli, byla jsem překvapená. Navzdory původním VBho plánům, že pojedeme my dva plus někdo další, kdo bude řídit, protože já neřídím a VB si měl vézt Ciri v náručí, jsme jeli jen my…

Do teď si kladu otázku zda to tak bylo proto, aby mi udělal radost či zda je vysvětlení daleko pragmatičtější a pravděpodobnější a to, že jeho odvoz neměl čas.

V každém případě jsem v tu chvíli myslela, že možnost A je ta pravdivá a cítila jsem se provinile, že jsem vlastně ani nechtěla moc jet a on se mi zatím snaží udělat radost i za cenu, že obětuje cestu s Ciri v náručí, na kterou se velice těšil…

Když jsme přijeli na místo, přivítala nás Ciriina matka vyskakováním a laškovným skusem ruky. Na vyděšení mé maličkosti by jí stačilo jen vyskakování, když mi pak zlehka skousla ruku (mám drobné zápěstí, takže ho obemkla naprosto celé) byla jsem zralá na to, znectít si kalhoty…

Majitel probudil Ciri a jejího bráchu, byla posledním štěnětem, které čekalo na nového páníčka, protože kluka se rozhodli si nechat. Ciri se jako tradičně vyhřívala na výsluní VBho přízně a mně se věnoval druhý prcek, pěkně jsem si ho matlala a přemýšlela nad svojí reakcí na jejich matku. Ke cti mi budiž přičteno, že ačkoliv na mě skákala a svírala mi v zubech zápěstí, které mohla bez větší námahy překousnout i tak jsem se ji pokoušela pohladit a nenechat se ovládat strachem…

Přišlo mi, že majitel psa na nás zhlíží dost nepřátelsky. Věděla jsem, že VB u nich má vroubek pro svou nespolehlivost (a to neměli a nemají ani pojetí, jak moc) a já se začínala obávat, zda mu neřeknou, že si to rozmysleli a Ciri mu nedají.

Jasně, mně by se splnil sen. hrozně jsem jí nechtěla a ještě minulý týden byl tohle můj ideální scénář. Ale na druhou stranu, on o to štěně opravdu hrozně moc stál, takže jsem nechtěla, aby o něj přišel, ačkoliv jsem věděla, že cenou bude definitivní konec našeho vztahu. (Neměl na mě čas do teď a nyní už bude veškerý jeho čas patřit Ciri), takže jsem se zatajeným dechem očekávala příchod majitelky.

Přišla, začali s VB řešit veterináře, granule apod. a Ciri přišla za mnou. Jakoby mě vůbec poprvé skutečně zaznamenala, pomazlila se a už mi nepřišla jako takový můj nepřítel a když jsem jí o pár chvil později vzala do  náručí a nesla do auta, bylo to prostě jen malé štěně, trochu vystrašené ze změny ve svém životě. Cestou se nám pozvracela. Překvapivě jsem zaznamenala dávení a stihla ji nasměrovat na deku místo na sedačku a poprvé jsem pocítila k Ciri větší jistotu.

dsc_0797

Doma Ciri neprojevila žádný strach, byla v pohodě. Vzala si pár granulí, napila se z misky a šla chrnět do svého nového pelíšku.

dsc_0794

Já jsem se uložila na svojí matraci a VB na tu svou. Ráno byl první den mého hlídání a je to den, na který asi nikdy nezapomenu a ani nechci zapomenout.dsc_0796

<Předchozí díl
Další díl>

 

 Pokud se Vám příběh líbí, budu ráda, když dáte stránce „Lajk“ (vpravo nahoře) a nebo budete příběh sdílet na FB mezi svými přáteli.

 

4 komentáře: „Ciri III.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *