Myslím

Cesta ke štěstí

Ne, neobjevila jsem žádný skvělý a zaručený návod, jak být v životě šťastná. Narazila jsem, ale na skvělou otázku, která může ke šťastnějšímu životu nasměrovat. Když ji odpovíte pravdivě. Ta otázka zní:

 

Dělali byste své zaměstnání dál, kdyby vám každý měsíc váš plat někdo posílal jen tak?
Co byste v takovém případě dělali?

 

Nejšťastnější z nás si odpoví, že by nezměnili nic. My ostatní se můžeme alespoň podívat správným směrem, když si upřímně odpovíme. Co bych v takovém případě dělala já?

 

Patřím k těm šťastným, protože odpovídám svoji práci. ALE! Dělala bych ji jen z jedné třetiny, protože jsou v mém životě tři věci, kterým bych se chtěla věnovat, když samozřejmě nepočítáme rodinu a cestování.

 

Copywriting

Já svoji práci miluju. Neříkám, že mě občas netrápí tvůrčí krize, ale nakonec vždy skončím s tužkou v ruce. Psaní je pro mě naprosto přirozenou formou vyjadřování a nedílnou součástí většinu mého života. Vlastně už přes 20 let (depresivní chvilka pro můj pokročilý věk 😀 ) Miluju psaní blogů, které přinesou čtenářům nové informace, úderných postů na sociální sítě, rytmických básniček, zamotaných kramářských písní se špatným rýmem, ale dobrým příběhem a povídek… Už dlouhou jsem žádnou povídku nenapsala, chybí mi to správné tvůrčí zaujetí, ale ono se vrátí…

 

Farmaření

Moje láska a můj sen. Nekonečná země, na které můžu pěstovat plodiny neotrávené chemikáliemi, bylinky na přírodní kosmetiku a čaje, krávu na mléko, ovce na vlnu… včely na voskové svíčky a med… Svět, kde neplatí, co říkají lidé, ale místo, kde má hlavní slovo přirozenost a příroda, to největší moudro z jakého se lidé mohou učit… Mohla bych psát do nekonečna. Tenhle sen mi zatím pořád prokluzuje mezi prsty, ale jednou se budu válet po trávě, která bude moje a koukat na stromy, kterým nebude hrozit pokácení…

 

Týraní psi

Existence Ciri mě změnila jednou provždy. Poprvé jsem zažila jaké je to skutečně mít psa a jak chutná psí láska. Sice to netrvalo tak dlouho, jak bych chtěla, ale následky jsou trvalé. Je ze mě pejskař. Miluju psy a ano, stavím je rovné lidem. Ne ve smyslu, že bych vysypala z postele chlapa a vzala si tam psa, ale tak, že týraný pes a týrané dítě jsou u mě nastejno. Pokaždé je ubližováno bezbrannému tvorovi, který je vystavený krutosti, které se nemůže bránit. Kamarádím s většinou psů, ale mojí osudovkou jsou bullové. Ano, kvůli Ciri a především proto, jací jsou. Z blízka jsem poznala celou řadu těhlech „bojových vemen“ a neznám něžnější psí duše. Snad právě kvůli tomu, jak je jim křivděno kvůli jejich dávné minulosti, mám tendenci je bránit. Bohužel teď bullové zažívají velkou oblibu, což znamená, že si je pořizuje každý namachrovaný debil a útulky praskají ve švech. Minulý týden jsem zaznamenala hned dva případy, kdy majitel nechal svého bulla opuštěného vyhladovět k smrti. V jednom z případů se jednalo o fenu a devět štěňat v druhém případě o patnáctiletou fenu, kterou ještě ke všemu málem ukopal k smrti. Když je našli, byli psi tak zesláblí, že se nedokázali skoro udržet na nohou. Vidíte fotky zuboženého psa, ale nejhorší není pohled na pomlácené vyhublé tělo. Nejhorší je, když se mu podíváte do očí plných bezedné bolesti, beznaděje, zmatku a jediné otázky „proč“. Těmhle psům bych chtěla věnovat svůj čas, lásku a práci. Chtěla bych jim pomoc dát se do pořádku jak na těle, tak na duši. Najít znovu jejich důvěru a najít jim domov, kde už budou šťastní navždy.

 

Nemám ráda Vánoční loudění o charitu a příspěvky. Ale pokud Vám na účtu přebývají nějaké drobné, tak tady je odkaz na tu vyhladovělou fenku a jejích devět štěňat. A tady na onu patnáctiletou vyhladovělou a dobitou fenku.

 

Já jsem si upřímně odpověděla, co bych opravdu chtěla dělat a poskytlo mi to nový směr. Brzo budu měnit bydlení, a protože nemůžu sehnat prostor tam, kde bych chtěla bydlet, bylo mi jedno, kde to tedy bude. Jenže to byl strašně široký pojem a já nevěděla, který směrem se mám vydat. Ted už to vím… vyberu si nové bydliště tak, aby tam byl útulek kam budu moc chodit ve volnu pomáhat!

A jakou práci byste dělali vy, kdybyste si mohli vybrat cokoliv?

 

2 komentáře

  • Jana

    Jelikož na tom zatím spíše prodělávám, tak vlastně dělám z dobré vůle – kočičí chůva. Práce, ve které jsem se našla, která mne nejen naplňuje ale i učí novým věcem.

    • Antea

      Jednou se to určitě poddá a vydělávat to začne 🙂 Jsi dobrá, že tě to prodělávání ještě neotrávilo 🙂 Ale zaujetí a informace taky nejsou málo 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *