A je to v p…ytli

Víte, jak se říká, že člověk by se neměl něčeho bát, protože tím to na sebe přivolá? Nerada, to říkám, ale zřejmě na tom něco bude. Celý život jsem se bála toho, že si nedokážu najít partnera pro život, založit s ním rodinu a být šťastná. No, tak přesně v téhle situaci zřejmě jsem.

 

Vypadá to, že se změnami, kterými jsme já i VB za poslední dva roky prošli jsme se změnili směrem od sebe. A vzhledem k tomu, že už předtím, jsme i přes veškerou naši lásku dospěli k rozchodu (zbytečnému a pitomému!), tak je asi vážně idiotství myslet si, že by to mohlo fungovat teď. A víte co? Já si to vlastně asi zase tolik nemyslím, já jsem to prostě jen strašně, strašně moc chtěla, víc než cokoliv jiného v dosavadním životě. Asi je ale na čase si uvědomit, že mezi přáním a realitou je obrovský rozdíl.

 

Takže jsem tu. Sama, bez kamarádek, kamarádů, volných i zadaných. Namyšlená, nesnesitelně arogantní, ale zároveň ustrašená a samotářská. Jsem prostě dáreček.
Situace je ještě o to vtipnější, že nemám vlastní domov (nemůžu si ani nikam v klidu zalézt, lízat si rány a v klidu „umřít“) a nemám ani žádný plán (poprvé v životě).

 

Jasně, teď je ta chvíle, kdy bych měla být iniciativní, navléknout, tanga, mini šaty s maxi výstřihem, naházet si na obličej make-up zednickou lžící, na nohy nasadit vysoké jehly na platformě a jít nabalovat.

Ani mě nehne!

Moje iniciativa byla, že jsem si pročetla na netu pár rad, kde se seznámit tzn. bary, diskotéky (ne, díky), knihovny (to nefunguje), při venčení (psa mi na bytě nepovolí a i kdyby ano, tak si ho nebudu pořizovat jen kvůli potenciálnímu seznámení), seznamky (to nepůjde. Jsem naivní trubka a snažím se to maskovat, nehodlám si to napsat na čelo). Takže tudy zřejmě cesta nevede.

 

Jediná rada, kterou si chtě-nechtě budu muset vzít k srdci je tak, že musím začít chodit mezi lidi. Matka mi to omlací o hlavu celé roky, VB by to taky rád viděl (což už je teď asi jedno) a já sama vím, že bez toho to nepůjde.

 

Ale upřímně? Já vážně nemá lidi ráda a naprostou z nich považuji za idioty. Což, jak si uvědomuju, ze mě dělá nesnesitelnou, namyšlenou a arogantní nánu. Jediné, co na svoji obhajou mohu říct je, že se k nim vždy chovám slušně, jen s nimi nechci nic mít a odmítám trávit čas v jejich přítomnosti.

 

A slevit z nároků? To nepůjde. Nedávno jsem si sice sepsala dosud nepublikovaný článek o tom, jak bych si představovala dokonalého partnera, ale dokonalost samozřejmě nehledám, taky nejsem bez chyby. Ale nikdy nemůžu mít nějaký vztah, přátelský, partnerský s někým koho si nevážím a myslím si, že je blbej.

 

Takže jaký je plán?

No, sice jsem říkala, že žádný nemám, ale vážně se musím vzmoct na něco jiného než ležet ve VBho posteli pod dekou, objímat Ciri, kterou ztratím a brečet. 

Takže to vypadá na návrat do Brna (vtipné, nedávno jsem začala své místo v brněnském bytě nabízet bráchovi s tím, že už tam dlouho nebudu), asi bych si měla najít práci, která bude vyžadovat mou přítomnost (to je přesně to, co jsem nikdy nechtěla, navíc mě to uvězní na jednom místě) a budu muset začít chodit ven (asi i jinam než na zmrzku na Českou).
A začnu čekat až si mě všimne někdo, koho naprosto okouzlím a on mi bude trpělivě nadbíhat celé týdny, možná i měsíce, než se uvolím mu důvěřovat a pustit si ho blíže k tělu (a vzhledem k výši pravděpodobnosti, že se tohle stane, která je celý nula nula nic bych udělala nejlíp, kdybych si zkrátila utrpení, vykašlala se na to, zašla si koupit pár miniprasátek a začala svou životní kariéru – osamělé crazy pig lady.

Budu v dobré společnosti a to horní se navíc tváří jako Cirounek.

 

P.S. A nejhorší je to, že to, že teď to citím takhle neznamená, že za hodinu to nebude úplně jinak a nebude to zase: „buď VB a nebo nikdo“

 

 

2 komentáře: „A je to v p…ytli

  • 19.4.2018 (9:03)
    Permalink

    Ciri se chceš vzdát jen kvůli tomu bytu? Vždyť existuje spouta bytů kde psa povolí. Dokonce můžou být byty v baráku s vnitroblokem, kam se dá občas pes pustit. Jednou jsem hledala byt v Praze, a jeden takovej mi přišel doknalej (chtěla jsem kočku). Byl za slušnou cenu, v bývalé prádelně, takže takovej polosuterén, s oknama přímo do vnitrobloku s nádhernou „zahradou“ Ač okna začinaly tam, kde podlaha zahrady (takže se daly použít jako dveře), byl byt docela světlý. Nakonec jsem se přestěhovala na Moravu do baráku, ale doteď na ten byt vzpomínám.

    Reagovat
    • 20.4.2018 (9:24)
      Permalink

      Nn, Ciri se budu muset vzdát, protože je VBho 🙂 Kdyby mě od Ciri dělil jen byt, tak se samozřejmě přestěhuju, ale ona je VBho a i když mě má moc ráda, tak VB je její pán a ona ho zbožňuje. A i kdybych bylo rozhodnutí jestli bude Ciri bydlet se mnou nebo s VB, musela bych zvolit jeho, kvůli ní.
      Ten byt jsem zmiňovala, kdybych si plánovala pořídit vlastního psa, což zatím neplánuju 🙂

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *