68. Příběh rodiny Lancasterů

7. Rozhovor

Jak už to bývá, poté, co se Adam a Šarla rozhodli snahu o miminko vzdát a začali se soustředit na jiné věci, začalo být Šarle znenadání po ránu špatně. Zprvu ji ani nenapadlo, čeho by nevolnost mohla být příznakem. Myslela si, že jen něco špatného snědla, a když obtíže přetrvávaly, pochopila to tak, že zřejmě vygradovaly v nějaký zánět žaludku.

Už už se chystala objednat se k lékaři, když se k ní jedno ráno, když se zpocená a vyčerpaná vracela z koupelny, kde strávila nekonečné chvíle v obětí se záchodovou mísou, přitočila Ester a podala jí drobnou krabičku. Byl v ní těhotenský test.

Když se ten den vrátil Adam večer z práce domů, měla pro něj šťastná Šarla úžasnou novinu. Čekají miminko!

Adamova radost byla bezbřehá. Zase u nich v domě bude slyšet pobíhání maličkých nožiček a rolničkový dětský smích. Byl rád, že Šarle nenavrhl nápad, který mu už pár dní vrtal v hlavě a to adoptovat si malou Bóďu.

Jenže Bóďa nebyla miminko už z ní byla školačka a navíc… už kdysi dávno příliš nesouhlasil s tím, když jeho matka přinesla malou Viktorii. Děti by se do války dospělých zatahovat neměly a kdyby si s Šarlou přivedli Bóďu, stala by se i ona malým bojovníkem v bitvě dvou rodů a to nechtěl.

bódina

Bohužel netušil, jaké plány má s Bóďou Ideta. Výcvik, kterému dívku podrobovala, navlas připomínal krutý dril, kterému byly děti Lancasterů vystavovány v dobách největší slávy rodu.

Jiné známky než jedničky prio Bóďu neexistovaly. Po návratu ze školy měla den na minuty rozplánovaný, aby ani chvilka, která by se dala využít ke vzdělávání nepřišla nazmar. Byl to nudný a tvrdý život. Ideta,která Mikešovou zradou zatrpkla, občas zapomínala, že Bóďa je neteř jejího milovaného muže a vídávala z v ní jen jedovatý plod obchodu mezi Mikešem a Doroty.

Malá Bóďa nic netušila. Vnímala sice, že se k ní matka chová jinak než k sourozencům, trápilo ji to, čas od času si poplakala, ale o to více se matce snažila zavděčit, aby i ji měla tak ráda, jako kluky.

Ideta se snažila. Pokoušela se dívku brát jako ji samu a nikoliv jako dceru zrůdné Doroty nebo podpantofláckého Mikeše, ale někdy to bylo těžké Věděla, že je často na dívku zbytečně tvrdá a bylo jí to proti mysli. Občas se za sebe až styděla, ale na druhou stranu díky ní dívka získá to nejdůležitější. Vzdělání, které jí v případě potřeby umožní se bránit. Už nikdy nebude bezmocná.

Tak plynul Bódin život, dokud její matka při čtení novin nezbledla a nerozklepaly se jí ruce. Bóďa viděla, jak se Idetě roztřásly ruce, jak znovu pohlédla do novin, aby si byla jistá, že to co tam čte je pravda, poté zvedla hlavu a zadívala se na dívku, poté znovu do novin a ještě několikrát tyto pohledy zopakovala.

Když si byla Ideta jistá, že to co čte v novinách je pravda, prudce je složila a její pohled ztvrdl, odhodlaně se na Bóďu podívala a nesmlouvavým hlasem pronesla jen: „musíme si promluvit!“

 

 [fruitful_tabs type=“default“ width=“100%“ fit=“false“]
[fruitful_tab title=“Další kapitola“] 69 [/fruitful_tab]
[fruitful_tab title=“Předchozí kapitola“] 67 [/fruitful_tab]
[/fruitful_tabs]

2 komentáře: „68. Příběh rodiny Lancasterů

  • 26.6.2017 (19:24)
    Permalink

    No to jsem zvědavá, co bude následovat ….

    Reagovat
    • 8.7.2017 (12:57)
      Permalink

      To jsem ráda, myslela jsem, že už to nečteš 🙂

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *