67. Příběh rodiny Lancasterů

6. Pauza

 

Ačkoliv se Mikeš se ztrátou Bódi nakonec smířil, Ideta se s tím, co holčičce provedla její matka, nesmířila. Sama měla dvě děti a tak ji krutost na nejzranitelnějších členech lidské společnosti rozpalovala doběla. Rozhodla se, že Bóďu vychová, jako svou vlastní, ale ve správný čas jí řekne pravdu a nechá ji aby se svobodně rozhodla, jak chce se svým osudem naložit.

 

Nakonec se Ideta do Bódiny výchovy natolik položila, že se jí věnovala daleko více než vlastním dětem. U Daidalose se to dalo ještě pochopit, byl výrazně starší než Bóďa a Ideta už k němu přistupovala spíše jako k dospělému člověku, ale mezi mladším Normym a Bóďou  nebyl věkový rozdíl příliš velký a tam byl také rozdíl pozornosti věnovaný dětem největší. Naštěstí si to Normy neuvědomoval, ale naopak vítal, že matčina pozornost se upírá ná Bóďu. Byla to totiž Bóďa, se kterou se matka učila do noci a nutila ji nosit samé jedničky, Bóďa chodila z kroužku na kroužek a i doma měla přesně naplánovaný program, aby na svých dovednostech neustále pracovala a rozvíjela je.

 

První roky se Ideta ještě obávala, že by si to Doroty mohla rozmyslet nebo se slitovat nad Mikešem, který se s Bódinou ztrátou nikdy zcela nevyrovnal, ale Doroty se nevracela a když se k Idetě donesla zpráva, že se Lancasterům narodila malá Bojana, u které už její jméno naznačovalo, že je zde na místo ztracené dcery, přestala se o Bóďu obávat. Našla si práci v místním divadle, protože uživit tři děti pro ni bylo náročné a byla ráda, že to takto dopadlo a že třeba se jednou Bóďa rozhodne své matce pomstít a přitom jí to spočítá i za to, co provedla jí, jak ji i se syny vyhodila ze sídla jako prašivou kočku.

 

Mortdachailové zatím s potěšením přihlíželi, jak se Lancasteři ničí navzájem. Samozřejmě, že věděli, co se s Bóďou stalo a kde se nyní nachází. Díky odposlechům dokonce slyšely celý rozhovor Doroty s Idetou. Nakonec se do toho ale rozhodli nezasahovat, měli vlastní starosti.

 

Už to bylo déle než rok co se Šarla a Adam rozhodli mít miminko a Šarlino břicho i přes veškerou snahu zůstávalo smutně ploché a prázdné. Všichni byli smutní. Mrzelo je, že i přes veškeré jejich jmění zůstávají dva členové jejich rodiny nešťastní. Udělali vše, co se mohli skoupili půl města včetně nemocnice, aby si zajistili tu nejlepší možnou péči, ale stále se bezvýsledně.

 

A nakonec se přestali snažit. Miminko by samozřejmě velice chtěli, ale naštěstí nepatřili k těm párům, kterým nikdy nebylo dopřáno stát se rodiči. Měli přece Alicii…

 

 [fruitful_tabs type=“default“ width=“100%“ fit=“false“]
[fruitful_tab title=“Další kapitola“] 68 [/fruitful_tab]
[fruitful_tab title=“Předchozí kapitola“] 66 [/fruitful_tab]
[/fruitful_tabs]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *