66. Příběh rodiny Lancasterů

5. Nezastavitelné ambice

Doroty se v touze po dosáhnutí svých cílů nezastaví před ničím…

 

Dorotiny ambiciózní plány nezastavilo ani další těhotenství. Stále vymýšlela intriky, jak přijít k penězům a když Bóďa povyrostla byla postavena před zásadní volbu. Posedla ji myšlenka, že její prvorozená dcera nemá lancasterské oči, ale podědila oči po svém otci – výrazné, ale pro Lancastera nedostačující.
Přemýšlela, co bude dělat? Má se starat o nepovedeného spratka, který jí stejně nikdy v životě k ničemu nebude, protože z ní už nikdy pravý Lancaster nebude, nebo se jí má raději zbavit a ušetřit čas i náklady spojené s péči o ni?
bóďa
Pro ni byla volba jasná, Bóďa musí z domu.

Přemýšlela, jak to udělat.

Jak se dcery zbavit a zařídit to tak, aby po ní Mikeš nepátral, protože on svoji prvorozenou dceru miloval.
Celé dny i noci si lámala hlavu, jak to zařídit. Břicho ve kterém rostlo její další dítě, pravý Lancaster, jak doufala, se pomalu zvětšovalo a ona stále nepřišla na žádný způsob, jak se malé Bódi zbavit.
Termín porodu se blížil a stále žádný nápad se nedostavil. Nenávistně shlížela na nevinnou holčičku, která se jí batolila okolo nohou a pak ji najednou osvítil nápad, už ví co udělá. Přišla na to, jak se zbavit toho nepovedeného spratka takovým způsobem, že to pomůže všem jejím plánům a ještě ke všemu to Mikeše posune správný směrem, takovým jakým chtěla!
Když už jí do porodu zbývalo jen pár dní, vydala se s Bóďou na procházku. Mikeše to trochu překvapilo, ale vyložil si to tak, že s nadcházejícím porodem se rozhodla Doroty zlepšit svůj vztah s Bóďou a byl rád.
Nic však nemohlo být vzdálenější pravdě. Dorotina cesta vedla nejkratší cestou do domku, kde s dětmi bydlela vyhoštěná Ideta. Na ni měla Doroty zvláštní požadavek, vlastně spíše rozkaz. Postará se o Bóďu, aby Doroty už nikdy nepřišla na oči a Mikeš se o tom nikdy nedozví.

Ideta odmítla, myslela si, že se Doroty snad zbláznila. Nikdy si o ní nedělala iluze, zkusila od ní své, ale Bóďa byla její dítě, její vlastní krev!
Dlouho se Ideta s Doroty hádala, ale bylo to marné. Doroty byla ta, která svírala v rukou moc a obě to věděly a tak zůstala nic nechápající malá Bóďa u Idety.

Když se pak o pár dní později Ideta doslechla, že se Lancaterům narodil malý Ignác, pomyslela si, že je nakonec dobře, že Bóďa skončila z ní. Kdo ví, co by s ní Doroty jinak udělala. S touto myšlenkou by ale rozhodně nesouhlasil Mikeš. Ztráta milované dcerky, o které mu Doroty namluvila, že ji unesli ho zdrtila. Celé dny od rána do hluboké noci se toulal městem a hledal svoji malou holčičku, ale marně.

V té době Ideta s Bóďou vůbec nevycházela a až po čase učinila Doroty hledání přítrž s tím, že je třeba, aby se Mikeš věnoval malému synovi než ztrácel čas pátráním po dceři, která už je určitě mrtvá. Vždyť po nich ani nechtěli výkupné!
Dny ubíhaly měnily se v měsíce a když Ideta poprvé vyrazila s malou Bóďou ven, jako se svou nemanželskou dcerou, nikdo by v ní ztracenou dědičku Lancasterů nehledal, malé děti se mění rychle…

2 komentáře: „66. Příběh rodiny Lancasterů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *