52. Příběh rodiny Lancasterů

  1. Jméno

Jméno ženy, kterou miluje  její syn, srazí Ester na kolena. Jak bude hlava rodu reagovat na synovu volbu?

„Je to Šarla… Šarla Lancasterová.“ Ta tichá slova rezonovala Ester v hlavě jako by je Adam býval vykřikl.

„Ne! To není pravda!“ Ester se ocitla v naprostém zmatku.

„Je Lancasterová, je jí už přece nejméně sedmdesát… To přece není možné!“ zhrouceně dosedla na židli.

Najednou Adam ožil. Nastal totiž čas bránit ženu, do které se zamiloval.

„Matko, je to Šarla! To ona se o mě starala, ty roky, když jsem žil s Lancastery jako ten nejposlednější z posledních. Jen díky ní jsem to přežil! Sama na tom nebyla o moc lépe než já, protože nezdědila ty prokleté oči a navíc její otec tenkrát Adell podvedl a po tom děsivém rozvodu zůstala Šarla úplně sama. Pak si Adell vzala Mortdachaie a o Šarlu už se nikdo nezajímal. První štěstí v životě poznala, až když se ze sídla odstěhovala Oksana a Šarle bylo dovoleno odejít s ní. Až teprve tehdy poznala štěstí.  Oksana se po čase vdala za Erika a Šarla si našla brigádu v knihkupectví a všichni si šťastně a spokojeně žili. Po čase se Oksaně a Erikovi narodil malý José. Krátce po jeho narození ale Erik nečekaně zemřel na infarkt. V Oksanině domě zavládl smutek. Celé měsíce se mladičká Šarla musela starat o Oksanu a malého Josého a když se konečně Oksana vzpamatovala, poznala Šarla, že je na čase se odstěhovat. Byla zase sama. Pak potkala Magdolínu Mučbouch a začala se s ní scházet. Původně jen nechtěla být sama, ale nakonec s ní začala chodit. Roky běžely, čas ubíhal, Šarla stárla. Vzdala se dětí, rodiny, naděje a pak jsme se potkali. Zrovna vycházela z knihovny, šedovlasá shrbená a já se vracel z fachy. Nepoznal jsem jí, ale pak se na mě podívala a já jsem byl opět malý chlapec, který se cítil v bezpečí a milovaný jen díky pohledu jejích očí…“
A stará už není, opatřil jsem jí lék,“ zakončil Adam svou vyčerpávající řeč.

adamašarla

Ale nakonec mu to nedalo a musel ještě vyhodit poslední kartu, co měl: „Matko, já ji miluji. Pokud ji nemůžeš přijmout jako svou dceru, akceptuj ji alespoň proto, že Mortadachaiové platí své dluhy a ona se o mě starala, když ty jsi mě odložila. Dokážeš si najít cestu jak mou lásku přijmout?“

šarla mládí

„Matko, já tě prosím!“

2 komentáře: „52. Příběh rodiny Lancasterů

  • 11.9.2016 (6:59)
    Permalink

    Dalšíííí, prosííííím 🙂 Začíná to být zajímavé více než kdy předtím a hodilo by se to tak jednou denně publikovat 😀 😀 😀

    PS: Moc se mi líbí nový vzhled. Nebo moc . je lepší než ten předtím, ale myslím, že ho ještě doděláš?

    Reagovat
    • 11.9.2016 (10:00)
      Permalink

      Jsem ráda, když to zvládám publikovat jednou týdně 😀 Ale jsem fakt ráda, že se Ti to líbí 🙂

      Moc dík za pochvalu vzhledu. 🙂 Ten původní jsem nesnášela, ale nebyl čas a schopnosti ho nějak upravit, ale včera už jsem to nevydržela a vlítla na to 🙂 Z větší části už dokončený je, ale ještě zbývá spousta drobných dodělávek. Momentálně největší problém je rozšířit část s textem a zúžit menu, předpokládám, že s mým talentem na to přijdu tak do půl roku 😀

      Koukala jsem na Tvůj nový desing a ten je absolutně perfektní a myslím, že se k Tvému blogu perfektně hodí 🙂 (není to chvála na oplátku, líbí se mi už od začátku, ale zapomněla jsem Ti ten článek komentovat :-))

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *