41. Příběh rodiny Lancasterů

11. Budoucnost

„Je to také upír,“ pronesla po době Amélie.
„Cože?“ nechápal Montgomery.
„Proboha,“ neudržela se znovu Amélie, „to jsi takový hlupák, že sis ani nevšiml, že žiješ s upírkou?!“
Ale to teď nebylo podstatné. Že je Montgomery hlupák bylo sice smutné, ale s tím se teď už nedá nic dělat, pokud Adell navrhne rozvod, ona ho nepovolí. I přes to všechno, je Montgomery pořád jedinou nadějí rodu.
Bylo nutné vyřešit, co s klukem. Jako první ji samozřejmě napadl kojeňák, ale přece jenom byl kluk poloviční Lancaster a bylo to zbytečně kruté. Najmou mu chůvu, a jakmile povyroste, strčí ho na internát a až dospěje, dají mu zbytek dědictví, co si tehdy Ester nevyzvedla a ať si jde, kam chce.
Ostatně, alespoň se na něm připraví na příchod miminka do rodiny a až Adell porodí, budou ve formě.
Nikdo z ostatních k tomu neměl co říct. Montgomery byl rád, že to takhle dopadlo a než syn mu bylo daleko přednější usmířit si rozhořčenou Adell. Nějakou dobu mu to trvalo, ale když přišel na svět jejich syn Sultán, bylo už vše jako dřív.
Po Sultánově narození byl Adam přestěhován z dětského pokojíku, který až doteď obýval do malé zastrčené komůrky, chlapeček, který se právě začal batolit si změnu a okamžitou ztrátu veškerého zájmu obyvatel domu, který občas projevili, zatím neuvědomoval.
Bylo jen zázrakem, že se na něm náhlé opuštění nijak neprojevilo. Co je ale nutné Lancasterům přiznat, přece jen kluka zcela nezanedbávali. Nikdo se o něj sice nijak více nezajímal, přece se u něj ale občas zastavili a zažvatlali na něj pár slov, takže Adamův vývoj probíhal normálně a nebyl nikterak zaostalý.
Krátce po Sultánově narození, byla Adell znovu těhotná. Amélie se radovala, ale její radost dlouho netrvala. Ukázalo se, že to byl jen klid před bouří a brzy se ukázala ošklivá pravda. Adell a Montgomery se nesnáší a jsou zralí na rozvod. O Amélii se pokoušela mrtvice. Adell už se nemůže znovu rozvést, takovou ostudu už by nepřežila, navíc ať je Montgoemry jaký je, je jedinou nadějí rodu! Snažila se rozhádané manžele usmířit, ale její snaha byla naprosto zbytečná a tak bezradné Amélii nezbylo nic jiného než se uchýlit k tomu, čím odjakživa opovrhovala. Kouzlům!
Na samém okraji městečka, už na hranici s divokou přírodou stál malý zastrčený krámek, Aleisterovy elixíry. Běžní lidé se mu vyhýbali, scházela se tam všelijaká kouzelná sebranka, víly, vlkodlaci, upíři a sám majitel obchodu byl kouzelník. Bezradná Amélie už neviděla jinou cestu jak dostat rodinu z problému, než že se rozhodla Aleistera navštívit, zda by neuměl pomoci a manželství Adell a Montgomeryho zachránit. Měla štěstí v neštěstí, existoval elixír, který by mohl do manželství vrátit lásku, ale Aleister ho neměl na skladě a ani jí nedokázal říct, kdy ho bude mít. A tak Amélie odešla domů s nepořízenou. Od té doby každý den odcházela z domu naplněného hádkami Adell a Montgomeryho, do Aleisterova krámku zeptat se jestli už elixír není k mání. Stále nebyl.
Jedinou útěchou jí tak byl malý Sultán, u kterého se poté co se začal batolit, projevily lancasterovské oči, malý Sultán byl záchranou rodu!
cf344f0978_102592786_o2

4 komentáře: „41. Příběh rodiny Lancasterů

  • 12.8.2016 (8:33)
    Permalink

    Hele, ale Amélie je přece kouzelnice taky, ne? 😀

    Reagovat
    • 12.8.2016 (9:26)
      Permalink

      Jj, ale jakmile propadla lancasterovskému šílenství, svou pravou minulost vytěsnila a vymyslela si novou 🙂 Takže k odkazu svého otce se nezná a kouzla jsou pro ni opovrženíhodná 🙂

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *