antea.blog.cz,  Příběh rodiny Lancasterů

33. Příběh rodiny Lancasterů

3. Čas učení

Potom, co Amélie Adell zpracovala ke své spokojenosti, nastal čas se zaměřit na ostatní členky rodiny, protože ač nebyly dědičky, stále byla Lancasterové, a jak říkala Améliina matka, takové postavení s sebou přináší povinnosti.
První přišla na řadu Bianca, která měla postavu jen o málo lepší než Adell před zahájením hubnutí. Amélie očekávala odpor, když jí nařídila ať s tím okamžitě něco udělá, ale s překvapením se dozvěděla, že Bianca celé jaro chodí ven potajmu běhat, protože ty své špeky nenávidí. A opravdu netrvalo dlouho a Bianca byla ještě štíhlejší než Adell.
9442c1a6b0_102592082_o2
Amélie ale rozhodla, že ani jedna z nich nesmí polevit, a že kromě péče o svou linii musí také vzdělávat svou mysl a tak obě dívky trávily dny tím, že pendlovaly mezi knihovnou a posilovnou. Domů se v podstatě chodily jen vyspat a udělat úkoly.
Dril se zdál nekonečný, a zatímco Adell ho tiše, trpělivě a poddajně snášela, Bianca ho jen tiše trpěla. Věděla, že nemá smysl si stěžovat. Navíc vysvobození v podobě plnoletosti už je za dveřmi a pak jí Amélie a její šílenství může políbit záď.
Copak ženy v tomhle rodě snad trpí šílenstvím? Vždy odsuzují své rodiče za posedlost pravým lancasterstvím, ale jakmile dospějí, vtáhne je honba po dokonalém vzhledu do stejného začarovaného kruhu, v jakém se zmítaly i jejich matky a zanedlouho se v ně sami promění a dělají peklo dalším generacím.
Bianca se odmítala na tomto podílet, ale nechtěla se dostat do konfliktu s rodem. Toužila po takovém životě, jako měli její tety a strýc, stranou sídla a když žili své životy v klidu a spořádaně, hlava rodu jim do něj nezasahovala.
To byl Biančin sen. Tvářit se, že na jejich hru zdánlivě přistoupila, ale dostat se od nich pryč a žít svůj život stranou.
Jakmile tedy nastal den jejích osmnáctin, Bianca nezaváhala a okamžitě si sehnala práci. Nevěděla, jaké profesi by se chtěla věnovat a tak se rozhodla pro práci na radnici, snad se jí tam bude líbit. Amélie nic nenamítala, měl jen jednu podmínku a to, že tím nesmí utrpět Biančin prospěch. To ale neohrozilo, Bianca by svou šanci na svobodu za nic na světě neohrozila, a když přišel čas maturit, zvládla ji s vyznamenáním. Amélie mohla být spokojená. Nejen s Biančiným výkonem, ale i se svým v roli hlavy rodu. Její sestra pod jejím vedením, odmaturovala s vyznamenáním!
Když ale Bianca přišla s tím, že by se chtěla odstěhovat, narazila. Amélie samozřejmě oceňuje, co Bianca ve škole dokázala, ale dokud nepředvede, že si v práci povede podobně, pustit z domu ji nemůže.
“Chápej, jsi přece Lancasterová!”
Bianca to mlčky přijala. Věděla už že se s Amélií nemá cenu hádat a tak se jen zapřela a dřela v práci, co jen mohla, aby byla brzy povýšena a mohla stěhování znovu nadhodit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *