33. Příběh rodiny Lancasterů

3. Čas učení

Potom, co Amélie Adell zpracovala ke své spokojenosti, nastal čas se zaměřit na ostatní členky rodiny, protože ač nebyly dědičky, stále byla Lancasterové, a jak říkala Améliina matka, takové postavení s sebou přináší povinnosti.
První přišla na řadu Bianca, která měla postavu jen o málo lepší než Adell před zahájením hubnutí. Amélie očekávala odpor, když jí nařídila ať s tím okamžitě něco udělá, ale s překvapením se dozvěděla, že Bianca celé jaro chodí ven potajmu běhat, protože ty své špeky nenávidí. A opravdu netrvalo dlouho a Bianca byla ještě štíhlejší než Adell.
9442c1a6b0_102592082_o2
Amélie ale rozhodla, že ani jedna z nich nesmí polevit, a že kromě péče o svou linii musí také vzdělávat svou mysl a tak obě dívky trávily dny tím, že pendlovaly mezi knihovnou a posilovnou. Domů se v podstatě chodily jen vyspat a udělat úkoly.
Dril se zdál nekonečný, a zatímco Adell ho tiše, trpělivě a poddajně snášela, Bianca ho jen tiše trpěla. Věděla, že nemá smysl si stěžovat. Navíc vysvobození v podobě plnoletosti už je za dveřmi a pak jí Amélie a její šílenství může políbit záď.
Copak ženy v tomhle rodě snad trpí šílenstvím? Vždy odsuzují své rodiče za posedlost pravým lancasterstvím, ale jakmile dospějí, vtáhne je honba po dokonalém vzhledu do stejného začarovaného kruhu, v jakém se zmítaly i jejich matky a zanedlouho se v ně sami promění a dělají peklo dalším generacím.
Bianca se odmítala na tomto podílet, ale nechtěla se dostat do konfliktu s rodem. Toužila po takovém životě, jako měli její tety a strýc, stranou sídla a když žili své životy v klidu a spořádaně, hlava rodu jim do něj nezasahovala.
To byl Biančin sen. Tvářit se, že na jejich hru zdánlivě přistoupila, ale dostat se od nich pryč a žít svůj život stranou.
Jakmile tedy nastal den jejích osmnáctin, Bianca nezaváhala a okamžitě si sehnala práci. Nevěděla, jaké profesi by se chtěla věnovat a tak se rozhodla pro práci na radnici, snad se jí tam bude líbit. Amélie nic nenamítala, měl jen jednu podmínku a to, že tím nesmí utrpět Biančin prospěch. To ale neohrozilo, Bianca by svou šanci na svobodu za nic na světě neohrozila, a když přišel čas maturit, zvládla ji s vyznamenáním. Amélie mohla být spokojená. Nejen s Biančiným výkonem, ale i se svým v roli hlavy rodu. Její sestra pod jejím vedením, odmaturovala s vyznamenáním!
Když ale Bianca přišla s tím, že by se chtěla odstěhovat, narazila. Amélie samozřejmě oceňuje, co Bianca ve škole dokázala, ale dokud nepředvede, že si v práci povede podobně, pustit z domu ji nemůže.
„Chápej, jsi přece Lancasterová!“
Bianca to mlčky přijala. Věděla už že se s Amélií nemá cenu hádat a tak se jen zapřela a dřela v práci, co jen mohla, aby byla brzy povýšena a mohla stěhování znovu nadhodit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *