32. Příběh rodiny Lancasterů

2. Marná snaha

Nikdo nemohl říct, že by Amélie neudělala vše, co bylo možné, aby Djangův hrob nalezla, ale bylo to marné. Čas utíkal a i odhodlaná Amélie začala ztrácet naději, že se to povede. Přišlo jí to jako obrovská nespravedlnost. Tolik se trápila než ten plán vymyslela a ještě více trpěla, než se odhodlala jej realizovat a teď, když v sobě sebrala všechnu sílu, aby tu odpornost provedla to selže na tom nejlehčím kousku. Představovala si, že prostě přijde na hřbitov a dostane se k Djangovým ostatkům, potíže čekala od laboratoře, kde potřebovala ducha oživit. Jenže laboratoř už má dávno domluvenou a ostatky nikde…
Bylo třeba rozhodnout, která z dívek zdědí Lancasterské panství. Amélie přemýšlela, jak to udělat, aby nikomu neukřivdila. Celé dlouhé noci si lámala hlavu jak na to, aby dodržela pravidla rodu a aby zachovala linii i šanci, že jednou rodu bude opět vládnout pravý Lancaster mající všechny znaky, které ke jménu patří.
Rozhodla se, že vzhledem k tomu, že žádná z nich nemá skutečné lancasterovské oči, vypadávají ze hry sestřenky Ester a Gabrielle, protože nepatří k hlavní rodové linii.
Muselo se tedy rozhodnout mezi Amélií, Adell a Biancou.
Amélie si poctivě přiznala, že ona je ze hry hned dvakrát. Jednak nemá správné oči a za druhé je čarodějka, Pokud by se stala dědičkou ona, obracela by se její matka v hrobě.
Bylo třeba se rozhodnout mezi Adell a Biancou. Tady konečně nastala lehká část výběru. Adell byla starší a měla také nejblíže k Lancasterovským očím. Bude tedy dědičkou.
A o jako takovou je o ni ale třeba začít dbát.
Bylo nemyslitelné, aby lancasterovská dědička vypadala jako přežrané podsvinče, což byla aktuálně velikost, ke které se Adell projedla.
 5082455870_102584944_o2
Amélie na nic nečekala a přihlásila Adell do sportovního kroužku. Dále bylo potřeba začít Adell vštěpovat rodinné hodnoty, bylo třeba, aby přijala za svou potřebu mít početnou rodinu, protože jen velké množství potomků může zvýšit šanci, že některý z nich bude mít lancasterovský gen po předcích.
Neurotická Adell sice měla mysl génia, ale její schopnost snadno se dojmout, z ní neděla člověka, u kterého by se dalo předpokládat, že bude výborným rodičem. U Adell lidé spíše očekávali, že bude mít plné ruce práce s jedním či dvěma potomky, natož s pěti což byl podle Amélie ten nejmenší počet dětí, který by Adell měla mít.
Bylo až s podivem jak klidně a poslušně Adell vše přijímala. Udělala vše, co Amélie přikázala a měla jen jednu podmínku. Zato, že porodí tolik dětí kolik si jen Amélie bude přát, ji žádá, aby záležitosti rodu řešila ona.
Nemá smysl si cokoliv nalhávat. Všichni ví, že je labilní a pokud má mít tolik dětí je pro ni naprosto nemožné věnovat se ještě řízení rodu.
Amélie ač nerada souhlasila. Těšila se, až otěže vlády předá Adell a sama si půjde za svým životem, ale na druhou stranu si uvědomovala, jak nefér je přehodit vše na křehkou Adell a nechat ji v tom zcela samotnou. A za svou absolutní poslušnost si Adell pomoc zaslouží.
Netrvalo totiž dlouho a poté, co Amélie Adell nasadila přísný hubnoucí režim, se to na Adell začalo projevovat. Poctivě dodržovala malé porce jídla i přikázané, možná až příliš velké, množství pohybu a za nedlouho měla standardní postavu, která už ničím nevybočovala z průměru.
9db637f993_102584945_o2

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *