27. Příběh rodiny Lancasterů

7. Příchod spasitele

 

Netrvalo dlouho a Amélie přerostla z batolete ve školáka. Byla to samotářská malá holčička žijící ve vlastním světě. Nikdo, ale nemohl říct, že by byla hloupá. Ačkoliv se vzhledem stále více a více podobala svému otci, zdálo se, že mozek zdědila po Teře.

6ecece7cc1_102424798_o2

Terra její podobu nesla se stále stejnou nelibostí a všechnu naději upírala k početí dalšího dítěte, které bude tím pravým dědicem. Amélie se stranila a ani holčička její přítomnost nijak nevyhledávala. Bouřkomil byl z celé situace otrávený, ale nedokázal Teře její hloupou posedlost vymluvit. Proto celá rodina, přivítala s úlevou, když Terra znovu otěhotněla a tím byla odvrácena pozornost od Amélie, které jinak podle matky nedokázala udělat nic správně.

Terru její druhé těhotenství zcela pohltilo. Opět se vrhla na malování a snažila se zútulnit prozatím strohý domov svými mistrovskými obrazy. Vždyť co by to bylo za sídlo rodu, kdyby jeho zdi nepokrývala díla mistrů?

 

Tak strávila celých devět měsíců, dokud se jedné noci neprodrala na svět malinká Bianka. Terra byla nadšená, že má opět dceru a sídlo tak bude zděděno po přeslici. Ani na okamžik nepochybovala o tom, že Bianca bude Lacaster každým coulem.

Ze začátku holčičku až žárlivě střežila a nikdo kromě ní se k ní nesměl téměř ani přiblížit. Naštěstí po čase se daly věci do normálu. Bylo sice zřejmé, že Bianka bude matčin mazlíček, ale Amélii už to netrápilo, měla svého tátu, se kterým si byla podobnější než by matka kdy tušila…

 

Sotva Amélie nastoupila do školy, začaly se u ní projevovat matčiny geny a ona s lehkostí dosahovala vynikajících výsledků. Tu se o ni matka začala znovu zajímat, protože ačkoliv z ní nikdy nebude dědička, přece jenom je jednou Lancasterová a jako taková musí dělat čest jejich jménu. A tak jí začala linkovat budoucnost. Z Amélie bude lékařka. Bude brát vysoký plat, takže bude schopná vybudovat si domov na vysoké úrovni a díky pracovnímu kolotoči ji ani nepřijde líto, že nemá děti. Protože děti mít samozřejmě nesmí. Jak by vůbec mohla zaplevelit čistou linii Lancasterů, takovými nepovedenci jako je ona sama.

 

Amélie mlčela, věděla už, že nemá cenu s matkou diskutovat. Vzepřela se jí jen jedenkrát a to když matka chtěla, aby ve škole začala chodit na balet, ale Amélie toužila po tom chodit do skautu. A tak se strhla hádka, kterou Lancaster manor, jak pokřtili sídlo, dosud nezažilo. A světe div se, Amélie ji vyhrála. Snad Terra ustoupila kvůli tomu, že se styděla, když na ni v hádce zařvala, že není pravý Lancaster, snad se rozhodla, že na Amélii nezáleží, když má Bianku, to nikdo nevěděl. Výsledkem ale bylo, že Amélie začala chodit do skautu, přesně jak jí poradil její otec. Protože on a Amélie měli o její budoucnosti zcela jinou představu než Terra.

 

 

Terra o jejich tiché vzpouře neměla nejmenší tušení a dál žila jen pro Bianku. Krátce před svými padesátými narozeninami se ale zamyslela. Bianka je dosud příliš malá na to, aby se dalo poznat, zda má Lancasterovské oči a Terra už brzy nebude moc mít děti. Nastal čas na třetí, zajišťovací dítě.

 

[fruitful_tabs type=“default“ width=“100%“ fit=“false“]
[fruitful_tab title=“Další kapitola“]  [/fruitful_tab]
[fruitful_tab title=“Předchozí kapitola“]  [/fruitful_tab]
[/fruitful_tabs]

2 komentáře: „27. Příběh rodiny Lancasterů

  • 11.8.2016 (14:11)
    Permalink

    A přesně tady jsem Terru začala nenávidět 🙂

    Reagovat
    • 11.8.2016 (16:02)
      Permalink

      To je dobré vědět 🙂

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *