18. Příběh rodiny Lancasterů

11. Poslední potomek
 

 
Zdálo se to nemožné, ale jak týdny plynuly, ukázalo se, že plán, který Líza vymyslela po návratu od doktora funguje. Dvojčata prospívala, začínala dělat první krůčky, jejich roztomilé žvatlání pomalu dávalo smysl a z domu postupně mizely plínky, protože nehody mimo nočník se stával stále méně a méně častěji.
398f1bc062_102046936_o2
Dokonce i Terra prospívala. Překvapivě si udržela náskok, který získala jako malá i ve škole a patřila tak k premiantům třídy. A Líza byla šťastná, že se tehdy před pár měsíci nerozhodla poslat svou malou citlivou holčičku do internátní školy. Byl to nouzový plán, který měla, kdyby nic ostatního nefungovalo a ona nebyla schopná se postarat o dvojčata, kdyby se Terra neosamostatnila. Ale její prvorozená to zvládla a tak když nastal čas přivítat do rodiny další a už posledního potomka, odjela Líza s klidným klidným pocitem do porodnice. Věděla, že tentokrát ji žádné překvapení v počtu dětí nečeká, protože se o tom ujišťovala na každé kontrole, na které byla. A skutečně doktoři nelhali, ani se nepletli. Když se Líza vracela domů svírala v náručí jen jeden uzlíček. V růžové peřince si nesla zachumlanou malou Josefínu.
6263a550bc_102046938_o2
Josefína byla klidné dítě, na rozdíl od obou rudohlávků, který jeden vydal za tři ostatní děti. Dny tak postupně klidně plynuly. Dvojčata začala chodit do školky, Terra si našla ve skautu nové kamarády a naučila se nové dovednosti a Líza začala zvažovat návrat do práce. Bylo jí už padesát tři let a stále byla jen Pomocnicí v kuchyni, nechtěla umřít a mít na parte napsanou tuto ponižující pozici. Rozhodla se, že je na čase jednat.
Pro svou rodinu toho udělala mnoho. Pomohla vybudovat domov, ve kterém vyrostly čtyři děti, které porodila. Pochovala manžela a sama se věnovala výchově jejích malých dětí. Nyní byl čas, aby udělala také něco pro sebe. Původně chtěla počkat, než půjde Josfína do školy, ale když viděla obraz, který jí ukazovalo zrcadlo…
7859e35316_102046941_o2
…starou sešlou, prošedivělou ženskou, jejíž tvář kromě pih pokrývají vrásky, uvědomila si, že už by nemusela mít dost času. Teď se vrhne na kariéru. Josefína to prostě nějakou dobu vydrží doma s chůvou. Stejně už brzy půjde do školky a tak se jedná jen o dočasné řešení. Navíc, přežily to jiné děti, tak proč by to zrovna Josefínu Lancasterovou mělo nějak poznamenat?
 
Přesto navzdory tomu co Líza tvrdila, jí nebylo lehko u srdce, když Josefínu opouštěla a nechávala ji hlídat mladíkovi ze sousedství. Z práce vždy chvátala domů a každá vteřina jí přišla jako věčnost. Přesto však nepovolila. Ona nezemře jako Pomocnice v kuchyni! Když byla v práci si zakázala myšlenky na děti a na to co se děje doma a plně se soustředila na práci. Pracovala tvrdě, dnem za dnem, až to konečně přineslo své ovoce a ona byla povýšena na Kořenářku.
 
 
[fruitful_tabs type=“default“ width=“100%“ fit=“false“]
[fruitful_tab title=“Další kapitola“] Export1 [/fruitful_tab]
[fruitful_tab title=“Předchozí kapitola“] Export1 [/fruitful_tab]
[/fruitful_tabs]

1 komentář: „18. Příběh rodiny Lancasterů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *